Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Krátký příběh: Silvestrovský speciál

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
    Krátké příběhy nejsou ani tak příběhy, jako spíš scénky. Už druhým rokem takovéhle příběhy píšu do našeho školního časopisu a já se rozhodl se s vámi podělit o jeden z nich.

    Novoroční ohňostroj 2016., © Aleš Náhlý

    Seděli jsme na houpačce před Bělákem. Hvězdy na nebesích zářily, tak jako nikdy. Hleděli jsme do hluboké noci. Tu a tam se ozvala tlumená rána a mezi zářícími hvězdami se rozlétla sprška barevných jisker. Byla docela zima. Země byla pokryta tenkou vrstvou sněhu. Přesto jsem byla jen v košili a tátově saku.

    Zachvěla jsem se. Postřehl to. „Musí ti být zima. Měla bys jít dovnitř,“ řekl tichým hlasem a kývl hlavou k budově za námi. Zasmála jsem se. „Nechci jít domů.“ Zahlédla jsem, jak se usmál. Chvíli jsme seděli v naprostém tichu. Pak řekl: „Povídej mi něco.“ Říkal to vždy, když měl náladu na poesii. Zaklonila jsem hlavu a vdechovala nosem ledový vzduch. Co bych mu tak mohla...

    „Les, plný stop a siločar, je cítit srstí živočicha, jenž nemá jméno ani tvar a přesto slyšitelně dýchá. Je noc, už proto zůstaň zticha a cigaretu radši zhasni dřív, než nás tíseň vyčenichá,...“ „Já posvítím ti do tmy básní,“ dodal. „To je jediná věta, co znám. Jak si to všechno pamatuješ?“ Vypadal užasle. Pokrčila jsem rameny, vstala z houpačky, přeběhla k lezecké stěně a vylezla nahoru. „Horáček se pamatuje jednoduše,“ volala jsem na něj z vrchu o něco hlasitěji. Usmál se a vylezl za mnou. Zas jsme jen seděli a on řekl: „Pokračuj!“

    Ucítila jsem jeho chladnou ruku, jak tiskne tu mou. Opatrně jsem ji svou zkřehlou dlaní stiskla nazpět. Zadívala jsem se na nebe. Těsně před půlnocí utichlo. Všichni čekali. Tik, tak, tik, tak, tik, tak,... Přisunul se blíž. Uslyšela jsem, jak z budovy vycházeli lidé a cinkali plnícími se sklenkami vína. Nikdo si nás nevšiml. Přisunula jsem se k němu ještě blíž. Chvíli jsem přemýšlela. „Lidi,“ ozvalo se zespoda, „už! Už!“ A pak už nocí znělo jen: „Deset,...Devět,...Osm,...Sedm,...“ „Tak mluv,“ naléhal polohlasem. Pohlédla jsem mu do jantarových očí. Zalapala jsem po dechu. „I v zimě svět své karty míchá.“ A rozhlédla jsem se. „Šest,...Pět,...“ „Hra trvá, tak ji nepropásni. Pojď. Obejdeme louži ticha a vsadíme si na svit...“ „Tři,...Dva,...“ „Básní,“ zašeptal. Vzal mě za krk...a políbil mě. „Šťastný nový rok.“
    (úryvky jsou z písně Michala Horáčka - Posvítím Ti Do Tmy Básní)

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!