Tři dny do svobody. Jsem někde, kde to neznám, všude je spousta křečků mých brášků a sester a já jsem sama, pokud jde o společenský život. Když máte tolik sourozenců, je těžké dostat se k pití, jídlu a podobným nezbytnostem pro křečky. Naproti nám je jiný zverimex, kde se mají dobře. Vidím tam do oken, mají tam takovou věc, ve které běhají. Každý den dostanou pěkně čerstvé jablko nebo něco jiného, novou vodu a hrají si s nimi. Já nic takového nemám.
Dva dny do svobody. Dnes jsem zjistila, že když k nám přijdou, doufám, že si s námi jdou hrát ale nic, berou mi sourozence, takže máme víc jídla, ale pak jsou o něj boje. Dostáváme ho méně. Dostali jsme věc na běhání. Jelikož bez 5 zmizelých sourozenců tu je více místa, ale nikdo kromě 3 největších křečků tam podle nich nesmí. Když to někdo zkusí, největší ho rozkousnou. Toho se bojím, proto zůstávám radši pořád ve stínu větších.
Jeden den do svobody. Naše běhátko je špatné, běhají v něm větší, ale teď mají pokřivená záda. Za 3 hodiny umřeli. Na jednu stranu je to dobré, už nemají nadvládu, ale na druhou začíná souboj o místo vůdce. Je to vážně špatné, k tomu jsem už dlouho nedostala najíst. Mám hlad, strach a je nebezpečné chodit ke kolotoči. Tohle je peklo. Chci odsud. Třeba s těmi lidmi co sem věčně chodí. I když nevím, kam nás nesou. To je jedno, chci odsud!
Den osvobození aneb z pekla do ráje. Dnes se stalo něco neuvěřitelného. V hodinu povinného souboje o místo vůdce mě vzali, naložili do bedničky a nějaká paní si mě odnesla pryč. Oddechla jsem si od souboje ale kam mě nesla? Pořád jsem měla strach.
Den nových začátků. Konečně to peklo ve zverimexu skončilo. Dnes si mě nějaká holčička pomazlila a mně došlo, že už bude dobře. Měla jsem terárium sama pro sebe. Misku s pítkem a čerstvou ještě dost studenou vodou, velký prostor, kolotoč z kterého jsem neměla křivá záda, trubky na hraní a už mi bylo dobře. Je mi krásně dodnes.
Posílám svůj příběh Alíkovi na jeho stránky. Snad jste pochopili, že zvířátka potřebují, aby se plnili jeho potřeby. I s obyčejnou rybičkou. Pokud nějaké zvíře máte, tak ho pomazlete, ať mu je také dobře, jako křeččí Líze o které byl tento příběh.