Strnadi jsou známí citronově žlutým zabarvením a celkem jednoduchým zpěvem. Liší se koncem typického nápěvu, část samců jde na konci s melodií nahoru, část dolů. Samice si přitom podle zpěvu vybírají místní partnery. Zpěv má mnoho variant, podobně jako je tomu u lidských nářečí. Mladí strnadí samečkové se je učí od svých sousedů.
Veřejnost se do výzkumu zapojila opravdu svědomitě. Lidé k nahrávkám využili mobilní telefony, digitální kamery, digitální fotoaparáty i lepší diktafony. Ornitologové tak získali přes 900 nahrávek ptačího zpěvu. Vědci všechny nahrávky poslechli a vyhodnotili. Ukázalo se, že strnadi, kteří žijí v Česku, zpívají sedmi „nářečími“. Objevili se i strnadi, kteří se dokázali domluvit více jazyky.
Díky výzkumu je jasné, že hranice mezi západními a východními nářečími strnadů je poměrně ostrá a prochází Českem oblastí západních a jižních Čech. "V několika případech se podařilo nalézt ptačí polygloty, kteří ovládají dvě různá nářečí," popsal výjimku ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Mapu nářečí s ukázkami zpěvu ornitologové zveřejnili na svém webu.
Jak vznikají strnadí nářečí?
Typická strofa zpěvu strnadů se skládá ze dvou částí – počáteční a závěrečné fáze. Zatímco začátek je vrozený a obsahuje několik shodných, za sebou se opakujících slabik, odlišnou závěrečnou část se mladí samci učí od jiných strnadů v prvním roce života. Tak vznikají strnadí nářečí vyznačující se stoupavou nebo klesavou melodií na konci strofy.
Samice se při výběru samečka řídí touto částí zpěvu a upřednostňují samce s místním dialektem. V Evropě tak vzniká mozaika strnadích nářečí, jejíž českou část ornitologové zmonitorovali.
Západní typ nářečí se podle výzkumu zcela ojediněle objevil i u Jihlavy, tam však patřil "smíšenému" zpěvákovi, který současně ovládal jak západní, tak východní typ nářečí. Takovéto zpěváky se podařilo objevit i další čtyři.
Dva z nich (u Příbrami a Českých Budějovic) zpívali stejně jako ten u Jihlavy jak východní, tak západní typ. Další dva (v Olomouci a u Třince) pak ovládali také dva typy dialektů, ale oba patřily do východní skupiny nářečí.
Strnad obecný - pták roku 2011Strnad obecný je velký jako vrabec, samci se poznají podle citronově zbarvené hlavy a žluté spodní části těla. Na jaře a v létě na sebe samci upozorňují opakovaným jednoduchým zpěvem, který Češi přepisují jako "Kéž by si, sedláčku, chcíp" nebo "Jak to sluníčko pěkně svítí". Celkem běžný druh začal mizet z krajiny před třiceti lety a tento trend pokračuje. V současnosti lze strnady obecné potkat v otevřené krajině. V období mezi lety 2001 až 2003 jich hnízdilo na území Česka 1,8 až 3,6 milionu párů, což druh řadí mezi nejhojnější. Výsledky jednotného sčítání ale ukazují v letech 1982 až 2009 pokles početnosti zhruba o pětinu. |