Strnadi jsou známí citronově žlutým zabarvením a celkem jednoduchým zpěvem. Liší se koncem typického nápěvu, část samců jde na konci s melodií nahoru, část dolů. Samice si přitom podle zpěvu vybírají místní partnery. Zpěv má mnoho variant, podobně jako je tomu u lidských nářečí. Mladí strnadí samečkové se je učí od svých sousedů.

Veřejnost se do výzkumu zapojila opravdu svědomitě. Lidé k nahrávkám využili mobilní telefony, digitální kamery, digitální fotoaparáty i lepší diktafony. Ornitologové tak získali přes 900 nahrávek ptačího zpěvu. Vědci všechny nahrávky poslechli a vyhodnotili. Ukázalo se, že strnadi, kteří žijí v Česku, zpívají sedmi „nářečími“. Objevili se i strnadi, kteří se dokázali domluvit více jazyky.

Nářečí začínající písmenem B jsou východní, písmeno X znamená západní dialekt.

Díky výzkumu je jasné, že hranice mezi západními a východními nářečími strnadů je poměrně ostrá a prochází Českem oblastí západních a jižních Čech. "V několika případech se podařilo nalézt ptačí polygloty, kteří ovládají dvě různá nářečí," popsal výjimku ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Mapu nářečí s ukázkami zpěvu ornitologové zveřejnili na svém webu.

Grafické znázornění jednoho ze západních dialektů

Grafické znázornění jednoho z východních dialektů

Jak vznikají strnadí nářečí?

Typická strofa zpěvu strnadů se skládá ze dvou částí – počáteční a závěrečné fáze. Zatímco začátek je vrozený a obsahuje několik shodných, za sebou se opakujících slabik, odlišnou závěrečnou část se mladí samci učí od jiných strnadů v prvním roce života. Tak vznikají strnadí nářečí vyznačující se stoupavou nebo klesavou melodií na konci strofy.

Samice se při výběru samečka řídí touto částí zpěvu a upřednostňují samce s místním dialektem. V Evropě tak vzniká mozaika strnadích nářečí, jejíž českou část ornitologové zmonitorovali.

Západní typ nářečí se podle výzkumu zcela ojediněle objevil i u Jihlavy, tam však patřil "smíšenému" zpěvákovi, který současně ovládal jak západní, tak východní typ nářečí. Takovéto zpěváky se podařilo objevit i další čtyři.

Dva z nich (u Příbrami a Českých Budějovic) zpívali stejně jako ten u Jihlavy jak východní, tak západní typ. Další dva (v Olomouci a u Třince) pak ovládali také dva typy dialektů, ale oba patřily do východní skupiny nářečí.