Byl, nebyl jeden kouzelný les. V tomto lese se za normálního dne zdálo být vše v pořádku, ale v noci, když už v lese nikdo nechodil a nikdo tam nebyl, tak se děly věci. V noci totiž les celý les obživl, zvířátka a stromy, šišky a houby si mohly povídat a hýbat se, ale ráno musely jít zase zpět a chovat se jako normální les.

Jedné noci jedna šiška začala kýchat. Všem šiškám na tom stromě se to nelíbilo, a proto se zachovaly velmi škodolibě a nicnetušící šišku vykoply ve spánku ze stromu.
Šiška se probudila a když se to dozvěděla, věděla, že už se zpátky nedostane. Tak se rozhodla, že si najde jiné místo, kde ji budou mít rádi. Cestovala světem a pořád kýchala. Všichni se jí báli, protože si mysleli, že má koronavirus, ale neměla.

Šiška byla smutná, že ji nikdo nemá rád, ale přesto se nevzdávala. Šla celým světem a už si nevěděla rady, kam jít, až jednoho dne potkala psa jménem Alík. Alík se jí zeptal, jestli nepotřebuje pomoct, že vypadá nějak smutně, a šiška na to odpověděla: „Ano, potřebuji, už jsem procestovala snad celý svět, ale všichni se mě bojí, protože bych je mohla nakazit svým kýcháním.“ Když se to Alík dozvěděl, nabídl šišce nový domov na jeho internetové stránce. Šišce se ten nápad moc nelíbil, ale byla to už poslední možnost, takže to zkusila.

Když to přijala, tak ale nevěděla, jak se tam dostane. A Alík na to řekl, že s tím si nemá lámat hlavu, že to má zařízené. Alík šišce vyprávěl, jak se tam dostat: „Mám v boudě schovaný počítač, přes který se zaregistruješ na můj web.“ Šiška se tam přihlásila a hned za pár dní byla populární. Nikdo se jí nebál a ani se jí nesmál. Alíkovi poděkovala za jeho dar nového domova a ostatním registrovaným uživatelům se za jejich vřelé uvítání odvděčila tak, že pro ně vytvořila soutěž, při které se na různých místech webu schovává a za objevení a kliknutí vydá nápovědu k Šišatým tajenkám.