Adolf Lachman se narodil v roce 1977 v Pardubicích. Je to vystudovaný výtvarník a umělec. Jeho tvorba je (alespoň v mých očích) naprosto úchvatná a myslím, že je v povědomí široké veřejnosti, ač jméno k jeho tvorbě moc lidí přiřadit nedokáže. Když jsem procházel výstavou, tak jsem byl překvapený, jak všestranný umělec pan Lachman je a co všechno zahrnuje jeho tvorba.
Samorost 3, Amanita Design, Adolf Lachman, © Adolf Lachman
Umělec se věnuje převážně kresbě digitálních obrazů a počítačových her, ale je to i úchvatný malíř, sochař a tvůrce rozmanitých objektů. A v neposlední řadě je to například i básník. Právě z digitálního prostředí je jeho tvorba asi nejznámější. Jedná se především o hry Samorost 3 a Machinarium, za jejichž vizuální stránkou stojí právě tento umělec.
Machinarium, Amanita Design, Adolf Lachman, © Adolf Lachman
Pojem „hyperrealistický“ ve zkratce znamená, že dílo je propracované do nejmenších detailů, ještě víc než u fotografie (fotorealistický). Autor nevyužívá malířské „zkratky“ a vše poctivě vykreslí. Fotografie je zaostřená na určitou vzdálenost, hyperrealistický obraz má maximální hloubku ostrosti s detaily ve všech vzdálenostech.
Na výstavě jsou vidět nejen finální díla, ale i proces, jakým vznikají – od menších skic a náčrtků, přes rozkreslování detailů a jednotlivých součástí obrazu až po finální výtvor v plné velikosti nakreslený ručně a následně přenesený do počítače a upravený v grafických programech s největší pečlivostí a do nejmenších detailů. Když si člověk uvědomí, kolik práce je za každým z těchto obrazů, tak to až bere dech. Musí se jednat o časově neskutečně náročnou práci, která by bez tvůrčího zápalu jistě nebyla možná.
Adolf Lachman, © Petr Moško
Adolf Lachman, skicy a návrhy, © Tomáš Rubín
V hlavě mi utkvěla například tato autorova báseň, snad si ji pamatuji dobře: Tak dlouho hrál Tamagoči, až si zkazil obě oči.
Na komentovaném zahájení výstavy byl přítomen i sám autor, který se několikrát ujal slova a poutavě o své tvorbě hovořil. Výklad proložil i několika vtipnými krátkými básněmi, kde, jak přiznal, našel inspiraci v tvorbě zpěváka a skladatele Karla Plíhala, který obdobným stylem prokládá na koncertech své písně také básněmi v podobném duchu.
Typickým pro autorovu tvorbu je spojení přírody a technologií. Ať už se jedná o roboty nebo takzvané mechy (mechanické stroje, steampunk, cyberpunk...), živočišné stroje a nebo prorůstání a prolínání přírody do lidské tvorby. Kromě obrazů – kreseb, maleb a počítačové postprodukce – je na výstavbě k vidění spousta 3D plastik (soch) strojů, udělátek nebo i různé šokující kompozice, které berou dech svou nápaditostí a provedením.
hrůzostrašné realistické plastiky, Adolf Lachman, © Tomáš Rubín
Venku před galerií je k vidění i postapokalyptické vozítko, které je dokonce patrně pojízdné. Bylo velmi těžké vybrat jen pár reprezentativních fotek, protože všechno vypadá úchvatně. Nejlepší ale samozřejmě je vidět vše na vlastní oči. Nějaká díla z autorovy tvorby, která se objevila i na výstavě, jsou k vidění na jeho webových stránkách – Adolf Lachman. Autor se prezentoval ve smyslu, že by se digitální tvorba měla sdílet a tak, jak se on inspiruje tvorbou ostatních, tak ho těší, když je jeho dílo přístupné k vidění široké veřejnosti.
V poslední době umělec experimentuje s umělou inteligencí, kdy si například na nějaké téma nechá vygenerovat desítky až stovky motivů a nápadů od AI a pak hledá a vybírá to, co použije – ale jen jako inspiraci pro formování svého konečného výsledku. Mravenčí práce na detailech i kompozice je stále na autorovi. Nicméně z jeho dílny již vycházejí už i čistě digitální díla, kterým chybí skicákové náčrtky tužkou. Autor se umělé inteligence neobává a bere jí jako další krok ve vývoji umění a možnost pro autory použít jí jako nový nástroj. Dříve chodili umělci pro inspirace do galerií nebo do přírody, nyní si inspiraci mohou nechat vygenerovat „na míru“. I tato díla z poslední doby zde jsou k vidění.
Výstava se nachází ve třech podlažích galerie. Na stěnách na schodišti jsou i „klasické“ obrazy, které autor vytvořil pro kostel, na kterých je zobrazena křížová cesta umučení Ježíše Krista. Křížová cesta bývá k vidění ve většině kostelů a obvykle sestává z 12–16 obrazů, na kterých jsou zachyceny jednotlivé etapy posledních okamžiků života Ježíše. Lachmanova Křížová cesta je namalována se zaměřením na detail-výřez z jednotlivých etap. Nezachycuje tedy vždy celé panorama, na kterém by byly vidět zástupy lidí, ale naopak vždy je vidět jen nějaký detail, který vystihuje atmosféru a pointu daného okamžiku.
Duchovní cesta I. - V., Adolf Lachman, © Tomáš Rubín
Úplně nahoře, na půdě, je pak prostor věnovaný dvěma zmiňovaným hrám Samorost 3 a Machinarium, které si zde můžete vyzkoušet a zahrát. Dále zde nalezneme realistické modely hlav robotů a nějakých potvor připomínajících lidoopy apod. V jedné z místností je k vidění i videosmička promítaná na zeď, kdybyste náhodou autora na výstavě nezastihli.
Pokud se rozhodnete na výstavu jít, tak jistě za to stojí si návštěvu naplánovat tak, abyste měli možnost užít si i nějaký doprovodný program, kterým je právě např. komentovaná prohlídka, přednáška nebo koncert. Podrobě viz stránky výstavy: doprovodný program. Vstupné je pro dospělé 150 Kč, pro děti 120 Kč a pro skupiny nad 10 lidí 90 Kč. Myslím, že to je velice rozumná cena a za ten zážitek to rozhodně stojí. Galerie Villa Pellé je nejlépe dostupná asi od metra Hradčanská, Pelléova 91/10, Praha 6. Výstava je přístupná každý den kromě ponělků od 13 h do 18 h až do 24. 3. 2024. Minimálně dvě hodiny bych si na výstavu rezervoval, pokud to nechcete jen proběhnout. To se dá i za 20 minut, ale byla by to velká škoda.
