Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Láska ke koni

    vydáno  •  Povídky
    Má pečlivost a nekonečná touha po koni, mě dovedla k hranicím, kdy jsem si musela vybrat mezi školou a koněm.

    Tsjerry se před dvěma lety stala šampiónkou čtyřletých a starších klisen zapsaných v plemenné knize a loni tento úspěch zopakovala ve stejné kategorii. V nedávné době se zúčastnila také výstavy koní v Prostřední Bečvě a opět zvítězila. , © MAFRA

    Zkrátka byl den jako každý jiný, ale doma mě čekalo překvapení. Dostala jsem od rodičů svého prvního koně, jmenuje se Charity, tedy doslova dobročinný kůň. Byla jsem strašně nadšená, úplně mi skočily slzy do očí. 

    V duchu jsem si říkala: „Já mám svého prvního koně! To mi holky budou závidět.“ Ale později jsem zjistila, jak hodně práce to je. Každý den, co jsem přišla ze školy, jsem koni vyčistila stáj a dala mu třikrát denně vodu a krmení, k tomu jsem s ním i začala trénovat. Přihlásila jsem se do jezdecké školy, kam jsem si svého koně mohla přivézt a každý druhý den jsem s ním jezdila 30 km daleko a měla jsem to vždy zaplacené na dvě hodiny. Vrátila jsem se z jízdárny, nakrmila koně a vyhřebelcovala. K učení jsem si sedla až v osm hodin večer. 

    Ptáte se, nevadilo ti to? Ale ano, co jsem měla dělat, radši jsem byla u koní než se učila do školy. Ale po čtyřech měsících, co koně mám, vím, že nikdy mi nikdo nepomohl víc než moje máma. Pamatuju si, že jsem se už strašně nervovala, naštěstí přišla moje mamka a dala mi lístek. Byl to inzerát na brigádu. Moje spolužačka, která chodí do deváté třídy si napsala inzerát na brigádu. Dostaly jsme s mamkou stejný nápad, nabídneme jí brigádu u nás.

    Byla to fajn kamarádka, jezdily jsme společně na koni a staraly se společně o něj. Ale nebyla tu věčně, protože chtěla jít na střední školu, takže se rozhodla, že brigádu skončí. Kůň zůstal zase na starost mně, proto mi táta domluvil. Buď škola nebo kůň. Chtěla jsem se strašně moc vykašlat na školu a jezdit na koni, ale pak si říkám: „Škola je důležitá, třeba jednou vystuduji školu, po které můžu jít učit do jezdecké školy.“ 

    Nakonec je náš Charity v jezdecké škole a můžou se o něj starat i jiné děti a trénovat ho a já mám čas na školu.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!