Je to už sedm let od doby, co jsem ho poznala. Byla to osoba vcelku neviditelná. Naše základní škola nebyla nijak zvlášť populární a jelikož je na vesnici, do třídy nás chodilo kolem deseti dětí. On byl z vyššího ročníku. Musím říct, že tenkrát s rovnátky a nagelovanou ofinou nepatřil mezi moje idoly. Byl to prostě jenom starší kluk, který začal chodit s mojí spolužačkou.

Díky tomu jsem si ho všimla. Už ani nevím, proč se mi vlastně líbil. Ani jsem ho neznala. Nevěděla jsem, jaká je jeho oblíbená barva, jaké jsou jeho koníčky. Zkrátka jsem se do něj z neznámého důvodu až po uši zakoukala.

Byly to kouzelné čtyři roky, kdy jsem ho mohla ve škole pozorovat každý den. Jednou se naše škola rozhodla podniknout s celým druhým stupněm výlet do rakouské Vídně na vánoční trhy. Bylo to kouzelné. Tam jsem se s ním poprvé začala více bavit. Možná i projevil trochu zájmu, ale já jsem byla malá holka, která teprve poznávala svět, a neuvědomila si to. Navštívili jsme muzeum a cestou nazpátek domů jsme si v autobuse posílali přes bluetooth zprávy pomocí poznámek. Od té doby se na mě usmíval.

S mojí spolužačkou se už dávno rozešel. Respektive se s ním rozešla ona na den zamilovaných.

Naši deváťáci za rok pořádali několik diskoték. Chodili jsme si tam zatančit a pobavit se s ostatními. Tenkrát mě tam poprvé vyzval k tanci. Nejdříve jsem odmítla a uviděla jsem v jeho očích ublížení. Řekla jsem mu: ,,Teď ne, až později." Možná jsem to tenkrát ani neměla v plánu. Nakonec mě moje kamarádka donutila, ať s ním už konečně jdu. Ploužení bylo dokonalé. Přejížděl mi prsty po zádech a já si to užívala. Opravdu se mi to líbilo.

Školní léta se blížila ke konci a já si uvědomila, že odejde. Musím se přiznat, že jsme spolu nikdy nešli ven, jenom jsme si párkrát napsali. 

Odešel na gympl, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem ho následovala. Stali se z nás kamarádi. Mluvili jsme spolu každý den, když si ke mně přisedl v autobusu. První dva roky jsme si moc nerozuměli, když to porovnám s dneškem. Smál se mi a já se smála jeho dokonalým vtipům. Těšilo mě, když se na mě díval a já dělala, že ho nevidím. Opravdu se z nás stali hodně dobří kamarádi.

Dostávám se do přítomnosti, kdy jsem začala přemýšlet, jestli jsem se do něj vážně někdy zamilovala. Když odešel ze základní školy, tak mi moc nechyběl. Vídali jsme se o prázdninách na letním táboře. Obdivovala jsem ho. Snažila jsem se na něj nemyslet, ale nešlo to. Poslední dobou se mi to nedaří vůbec.

Nejhorší je, že jsem poznala někoho nového. Měla bych se soustředit na toho nového fajn kluka, který se o mě opravdu zajímá. Neměla bych řešit, jestli ke mně ten můj nejlepší kamarád něco cítí nebo ne. Vypadá totiž, že mu to vadí. Je ale hrozně uzavřený. Když se mu pokouším naznačit, že mezi námi zřejmě opravdu něco víc je, tak to obrátí ve vtip a přeskočíme to.

Ti dva spolu teď jeli na hory. Měl by mi přece chybět ten kluk, kterého jsem nedávno poznala a ne můj nejlepší kamarád. Mám v plánu to s ním nějak probrat, ale nejsem si jistá, jak bude reagovat. Buď si to konečně uvědomí, anebo ztratím jednoho z nejdůležitějších lidí v mém životě.