Ahoj! Pojďte si povídat o sv. Mikulášovi!

Legenda

Legenda vypráví, že před mnoha lety byl sv. Mikuláš biskupem. A v jedné vesnici žil jeden zchudlý šlechtic, který měl tři dcery. Šlechtic své tři dcery poslal do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na svatbu. A protože jich bylo Mikulášovi líto, hodil jim v noci za okno pro každou pytlíček zlaťáků. Proto nemusely podstoupit otcovo nepěkné řešení.
Legend je více, ale ty ostatní vám dnes vyprávět nebudu.

Moje příhody se sv. Mikulášem

Když jsem byla malá, tak jsem se na Mikuláše, čerta a anděla trochu těšila a trochu jsem se bála. Vždy, když šli po schodech a zvonil čertův řetěz, schovala jsem se do ložnice. Můj mladší bráška se ale moc nebál a šel s rodiči otevřít. Když zaklepali, což bylo velmi hlučné, začala jsem se bát ještě víc a začalo mi rychleji tlouct srdce. Trochu jsem se i styděla. Pak jsem ale pomalu vylezla, protože jsem byla malá a byla jsem ráda za nějaký ten malý dáreček. Šla jsem k rodičům a přitiskla se k nim. Krásný andělíček, vousatý Mikuláš a zlý a hrůzostrašný čert šli dovnitř.

Čert se mě zeptal: „Tak co, Klárko. Zlobila jsi?“ Já jsem odpověděla: „Ne.“ A Mikuláš na to: „Slyšel jsem, že nechceš jíst maso!“ Což byla pravda. Doteď jím jen některé druhy masa. Až jsem vyrostla a vzpomněla si na to, bylo mi jasné, že to bylo domluvené. Zastyděla jsem se. A milý andílek také promluvil: „Ale vynahradíš nám to, když nám zazpíváš nějakou písničku.“

A tak jsem se do toho pustila: „Holkaaa, modrookáaaa, nesedávej u potoka!.....“ Andělíček, Mikuláš i čert začali zpívat se mnou. A pak Mikuláš a andělíček řekli: „No, já si myslím, že jsi to zazpívala hezky.“ A andílek mi podal tašku plnou sladkostí. Podal také jednu mému bráškovi. A pak odešli.

A asi před dvěma lety, mě můj tatínek chtěl rozesmát a na Mikuláše dal za okno mně i mému bráškovi sáček s uhlím. Nasmáli jsme se.

A asi před rokem se zdálo, že už Mikuláš nepřijde. Ale pak se večer ozvalo silné klepání na dveře.
Můj „statečný“ a zvědavý mladší bráška šel otevřít, ale nikdo tam nebyl. Zavřel dveře, a když jsem šla za ním, viděla jsem, že po zemi táhne velké pytle čehosi. Na těch pytlíčcích byl nakreslený Mikuláš, čert a anděl a napsáno na tom pro mě: „Klárka“.

Pytel jsem vysypala na zem. Byla v něm fůra sladkostí.

Maminka a tatínek se mezitím jen tiše usmívali.

A nakonec bych chtěla napsat tátovu mikulášskou hlášku:
„Já bych chtěl být Mikulášem. Ten se celý rok kromě jednoho dne povaluje na mracích, když nastane svátek všech Mikulášů, slétne dolů."

Doufám, že se vám článek líbil. Napište mi to dolů do rozpravy a šťastného Mikuláše!