Alíkovina

Legendy Erárie: Inetilův příběh

vydáno

Elfové... Moudrost světa... Nositelé magie... Tak se dávají jména nejstaršímu rodu synů a dcer 10 bohů. Kolika zly si museli projít? Jak se rozdělili na druhy? A kde se vzali Měsiční elfové? Kdo byl vlastně Inetil, Měsíční Pán?

Měsíc Nui, © mcbeaner

Elfové... Moudrost světa... Nositelé magie... Tak se dávají jména nejstaršímu rodu synů a dcer 10 bohů. Kolika zly si museli projít? Jak se rozdělili na druhy? A kde se vzali Měsiční elfové? Kdo byl vlastně Inetil, Měsíční Pán?

Mnoho let se světlo elfů drželo Krále. Jeho vláda šířila moc světla do dalekých krajů. Stříbrná řeka byla tak čirá, že každý viděl skrz ní do čistého světla, které voda nesla. A každý, kdo z ní pil, žil z radosti, štěstí a úcty k Óltovi, bohu všeho. Překrásná záře Slunce razila svou cestu Temnotou skrz. Měsíce Nui a Bal do noci přináší naději, že přijde den. A Zlato dne připomene návrat noci, která není zlem ani koncem.

Jenže... Součástí života tehdy ještě nebyl konec. Nikdo skrz světlo neprohlédl. Nikdo neviděl chybu. Pod svíčkou je však největší tma. Ano...Král Elfů měl vše, co ke svému štěstí potřeboval. A hledal další cestu, kudy by šel. Po těch letech života však nenašel, protože už byl na jejím konci. A když mu po dlouhém vnitřním smutku nabídl pomoc Fisan...Whoat...Smrt, přijal a hladina vody se jemně zavířila. Stal se mrtvým, bezstarostnou rybou ve Fisanově paláci. Jeho lid však, zaslepen nekonečným štěstím a radostí, zděšeně zjistil, že Král je pryč. Neznali odchod na dobro, nedokázali si představit život bez Krále. A Hmyzí královna, bohyně utrpení, se blížila.

Po boku Krále Elfů v těch dobách žil Itril, pravá Králova ruka. Měl syna... krásný, chytrý a silný hoch. Inetil měl být Světlonoš, člen nejvyšších rádců Krále. On ale nechtěl... nechtěl pomáhat Králi za štěstím, když v tom u Krále neviděl radost. Jeho darem byla empatie, vcítění se do emocí druhých. Dokázal vidět skrz ty všudypřítomné růžové brýle. Proto byl neuvěřitelně bystrý a opatrný. Viděl Temnotu, která se pomalu blížila. Ale jako dítě nemohl zasahovat do velkých věcí. Když Král zemřel, byl jedním z mála, které Velký Smutek neuchvátil. Ale to, že jeho otec zešílel a stal se...Démonem, ho navždy změnilo. Jeho nejbližší mu vzala Hmyzí královna Sargasha. Sám však utekl...

Elfové tehdy již uměli kovat, ale neznali ostré zbraně. Bylo to naposledy, co jim pomohli trpaslíci, než jim nadobro zavřeli své brány. Mohutná kladiva ukula první elfí čepel. A jelikož Inetil plál touhou po pomstě, vzal ji do ruky a rychle do ní vryl runy svého jména, alespoň...Ine. První elfí válečníci zbrojili proti Hmyzím strážcům, kteří svolávali, dříve elfy, teď Démony do svých bašt. Elfové byli hbití, a jelikož již znali luky už z primitivního lovu, byli neuvěřitelně přesní ve střelbě. Ač byli Démoni dříve elfy, nebylo návratu zpět. Duše bývalých elfů se totiž trápily a nebyly by schopné se vrátit do života. Proto nakonec elfové vyšli do temnot vrátit světlo zničeným krajinám.

Jejich první bitva byla zakončena heroickým vítězstvím, které dalo naději do duše každému elfovi. Navrátili jas jezeru, kterému se říkalo Tii. Jediný Inetil v tom celém našel pomstychtivost a hnal se s družinou těch nejlepších dál. Jelikož nikdy nevěřil v to nekonečné štěstí, byl na pozoru i na prosvětlené skále. Vítězství za vítězstvím ho zpočátku těšilo, jenže počet jeho elfů byl čím dál nižší a jeho slabší vojáci padli v krutých bitvách. Dávno už si Lesní stavěli opevnění a Stříbrní se usadili u jezer. Dávno se část elfů vzdala Temnotě, ale Inetil pokračoval.

Skupina jeho nejbližších si díky práci v noci, kdy je Temnota neopatrná, začali říkat Měsíční Hraničáři. Ze zbraní přešli na magii, kterou díky samostatnosti rozšířili natolik, že ji používali snad na všechno. Jedině na vysokých pahorcích byli v bezpečí. Odtamtud viděli i v noci a o nepříteli věděli včas. A jejich obranu ještě umocňovaly každodenní rituály, které je naplňovaly silou měsíce.

Nepřítel byl již napůl zapomenut, protože se z poslední bitvy potupně stáhl. Inetil žil a jeho rodokmen se rozrůstal a stejně tak se rozrůstal i po jeho smrti. Čepel Ine se předávala z Ineria na Inkruse, z Infaula na Inorima a její jméno připomínalo touhu po pomstě, která provází následníky Měsíčního Pána.

Ale temnota se vrátí...

Autor: (14 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 22. ledna v 10:42.
Syr9 v něm napsal:

Díky:->

Příspěvek z 21. ledna v 19:48.
lékařský v něm napsal:

Dobrý článek :->R^