Jelikož už je venku krásně, svítí sluníčko a je teplo, vydala jsem se do lesa. Nesla jsem s sebou pouze baťůžek a na vodítku jsem držela psa. Zprvu jsem se nudila. Chodila jsem z jednoho kouta lesa na druhý a dívala jsem se na rostliny, které tam zvesela rostly. Až potom mi došlo, že tímto vlastně nudím sama sebe, a ani les nehučel v tu chvíli svým půvabem a krásou.
Podívala jsem se na svého pejska a rozhodla se. Pustím ho na volno, stejně mi neuteče. Chodíme po lese už dlouho a on je unavený. Je to přece jenom malý pes. A najednou, jako z čistého nebe, mě to chození po lesíku začalo bavit!
Můj herbář- sedmikráska chudobka |
Nějakou dobu jsem se trápila otázkou: "Proč jsem se tak bála jít do lesa? Bála jsem se snad rostlin, nebo lesní zvěře?"
Až pak mi došlo, proč jsem se tolik obávala. Byl to strach z neznámého. Byla jsem poprvé sama v lese. Poprvé jsem se musela dívat po zemi na rostliny. Poprvé jsem viděla, jak umí být les krásný. Tak neseďte doma, běžte ven a uvidíte, jestli i vy budete tak příjemně překvapeni, jako já!