Stalo se to loni, jednoho srpnového dne. Bylo teplo, ale po dešti, a tak jsme si s mamkou a ségrou řekly, že půjdeme ven, podívat se do lesa, jestli nerostou houby, a pak se ještě vykoupat do řeky.

Vyrazily jsme tedy do lesa, ale houby nějak nerostly, takže jsme až na pár starých prašivek nenašly nic. Jenže já jsem pak v mechu, pod jedním stromem, zahlédla něco malého a chlupatého. Hned jsem se běžela podívat, co to je... bylo to malinké mládě veverky, vůbec se nehýbalo, ale bylo vidět, že žije. Zavolala jsem tedy na mamku, která mi nejdříve řekla, ať na to hlavně nesahám, což se mi moc nelíbilo, ale respektovala jsem to. Takže jsem si vzala jen klacík a pokusila se mu pomoct na nožičky, jenže se vůbec neudrželo a vždycky hned spadlo.

Napadlo mě, že pokud ho tam necháme, tak určitě zemře, proto jsem se zeptala mamky, jestli si ho smím vzít k nám do chaty. Nejdříve s tím nesouhlasila, ale nakonec se mi podařilo ji přesvědčit tím, že ho tam přeci nemůžeme nechat jen tak ležet. Vzala jsem si tedy malou látkovou tašku a opatrně ho přesunula dovnitř. Ségra mezitím našla číslo na nejbližší záchrannou stanici a mamka tam zavolala, co můžeme v takovém případě dělat. Bylo jí řečeno, že jediné, co musíme udělat, je dostat ho ven z lesa, a také nám dali číslo přímo na stanici, kde mají veverky, tam ať pak zavoláme a oni si pro něj přijedou. Tak jsem ho tedy opatrně vzala a vydaly jsme se zpátky k naší chatě. Cestou bylo vidět, že se veverka snaží dostat ven, čímž mi udělala radost, protože už nevypadala tak špatně, jako když jsem ji našla.

Potom, co jsme přišly do chaty, mamka rovnou zavolala do Vlašimi, kde mají záchranářskou stanici. Tam jí řekli, že se té veverky vůbec bát nemusíme a klidně si ji můžeme i hladit, a pak se zeptali na adresu, aby si pro ni mohli přijet. Po tom, co jsme se to dozvěděly, mi tedy mamka dovolila, abych si ji vzala do náručí a hladila ji.

Veverka, © majdula2000

Pak už jsme jen počkaly, než přijedou, pak jsme sešly dolů k silnici a tam už jsme ji daly pánovi, který řekl, že je opravdu malinká, takže jí nebude víc, než pár týdnů, ale že to vypadá, že snad bude mít „jen“ zlomenou nožičku. A pak už ji odvezl.

Docela se mi po ní stýskalo, protože byla opravdu úžasná, ale byla jsem ráda, že jsme ji mohly zachránit, protože kdybychom ji nechaly ležet v lese, tak by určitě zemřela.