Lásku k zvířátkům chovám v srdci už od narození. Jak jsem vyrůstala, začala jsem se kamarádit i s ptáčky a veverkami, které jsem potkávala v parcích s rodiči cestou ze školky. Jelikož jsme bydleli v bytě, těšila jsem se na každou chvíli, kterou jsem trávila venku za bytovým domem na dětském hřišti. Když bylo škaredě, pozorovala jsem alespoň z okna ptáčky, jak si poletují, a veverky skotačící ve větvích lískových keřů.

Když mi bylo 7 let, na začátku léta rodiče dostavěli rodinný dům, a tak jsme se přestěhovali do nedaleké vesnice. Můj prvotní stesk po kamarádech ze školy i těch malých z parku brzy přešel. V sousedství našeho nového domu byl krásný les. Hned jsem si oblíbila procházky do přírody, častokrát jsem měla štěstí a viděla i srnku či zajíčka.

Blížily se Vánoce, a tak jsme stále častěji chodili s rodiči do lesa s dobrotami pro lesní zvířátka. Na Štědrý den mi tatínek povídá: „Míšo, chtěla bys dát dárek i svým čtyřnohým kamarádům?“ Jásala jsem, že ano, a těšila se, co to bude. Tatínek přinesl menší stromeček, který maminka ozdobila nejrůznější zeleninou a ovocem. Byla na něm mrkvička, jablíčka, hrušky, oříšky i lojová koule pro ptáčky.

Stromeček jsme upevnili v blízkosti krmelce a já s velkou radostí začala volat jména všech možných lesních tvorů, aby věděli, že ani na ně nebylo zapomenuto. Byl to ten nejkrásnější dárek i přesto, že večer od Ježíška jsem jich i já pod stromečkem našla spoustu.

Na tento zážitek velmi ráda vzpomínám a věřím, že na Štědrý den si zaslouží dostat dárek každý.