Psal se den 27.8. Toho dne jsem si říkala, že už by bylo na čase si najít tu ,,Letní lásku’'. V ten den byli u nás hasičské závody (kterým se věnuji už přes 3 roky) a můj kamarád, který je se mnou v týmu si tam přivedl svého bratránka.

Večer ten den bylo Posvícení. A já celý večer strávila s mým kamarádem a jeho bratrancem. S kamarádovým bratrancem jsem byla překvapivě nehorázně ráda a v břiše jsem měla pocit, jakoby jsem v něm měla motýlky. Nejhezčí pocit, který holka může pocítit v blízkosti kluka, kterého má ráda. Celý ten večer kolem mne nějak tak ,,poskakoval’' a mně bylo hned jasný, kam tím vším míří. Kamarád kolem půlnoci odešel domů a já s jeho bratrancem jsme zůstali spolu za hřištěm.

Najednou zhasly lampy a my se rozhodli, že už bude asi čas jít domů. On mě šel doprovodit až před vchod a pak šel domů. Ještě tu noc mi napsal, že další den odpoledne už odjíždí k druhý babičce, tak jestli nepůjdu ven. Já samozřejmě souhlasila, protože jsem už od toho večera, který jsem s ním strávila, k němu něco cítila. Zároveň mi to bylo líto, že jsem se zamilovala až takhle pozdě.

Další den jsme šli tedy spolu ven. Bylo to hrozně fajn. Nejlíp se mi s ním povídalo a v jeho blízkosti mi bylo mega moc dobře. Prostě moje pocity nejdou nějak popsat. Nastalo odpoledne a přišel čas, kdy měl odjet. Od té doby, co jsme se rozešli každý ke svému domu, jsem byla celá nesvá. Nechtělo se mi vůbec domů a ten, kdo něco podobného zažil určitě tuší, jak jsem se měla. (Ještě jsem vlastně zapomněla napsat, že ten večer (o Posvícení) jsme spolu začali chodit.)

Po jeho odjezdu jsme si několik dní psali, ale po necelým měsíci to skončilo, protože začala škola a ani jeden z nás neměl pomalu žádný čas. Měli jsme milion plánu. S mými předchozími kluky jsem toho neplánovala tolik jako s ním. Hrozně mě ten náš rozchod mrzel a když na to zpětně pomyslím, tak mě to stále mrzí.

Tohle by byl celý můj příběh. PS: Fotka, která je využita, je focena mnou.