Alíkovina

Letní láska od moře

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Tyto prázdniny jsem se asi poprvé zamilovala. Škoda, že se neznáme.

(Ilustrační snímek), © iDNES.cz

Tyto prázdniny jsme se rozhodli jet s rodinou do Chorvatska. Bydleli jsme v jednom apartmánu hned u schůdků do moře. Často jsme se chodili koupat, ale nebyli jsme sami. Vedle byl druhý apartmán a tam bydleli další čtyři rodiny. Bydlel tam i ON.

Poprvé jsem ho viděla odpoledne asi druhý den po příjezdu. Byla jsem už ve vodě na lehátku a on přišel s pětiletou holčičkou. Myslela jsem, že je to jeho ségra. ON už vlezl do moře, ale ona čekala v oblečení na břehu. Měl s sebou oranžový kruh.

Když byl ve vodě už nějakou chvíli, holčička na něj z břehu zavolala: „Matyáši půjdeš už ven?“ Pak ON na to něco řekl, nerozuměla jsem. A ona: „Aha, tak Tadeáši půjdeš už ven?“ Tak jsem ho poprvé uviděla a tak jsem se dozvěděla jeho jméno. A navíc mi došlo, že to asi není jeho sestra, protože ta by si asi jeho jméno pamatovala.

Já rozhodně. Naštěstí nejsem jeho sestra, tak se mi může líbit. Z naši terasy bylo vidět na ty schůdky a i na ty, kam chodili. Tak jsem občas vyhlížela jestli jde. Chodil se svým bratrem a tátou. Dvakrát jsem stála dokonce vedle něj a to když jsem vylezla z moře a on do něj šel. U schůdků. Po druhý když jsem šla z vody a on pod schůdkama plaval. Nikdy jsem neměla žádný plán, jak se s ním začít bavit. Bylo to od začátku prohrané.

Za prvé bydlel ve vedlejším domě. Za druhé nebyla příležitost. A když už byla, tak na to se říká: Tak blízko a přece tak daleko! Když šli do vody, chtěla jsem jít taky, aby se něco stalo... cokoli, abych ho třeba i praštila a pak se omlouvala - mluvili bychom spolu. Nešla jsem, protože by bylo divný tam jít sama.

Tenhle vlak jsem zmeškala. Ale přijel druhý a poslední pro Chorvatsko. Myslím to tak, že když byla noc před odjezdem, měla jsem se vyspat, ale vymýšlela jsem plán. Ano, dokonalý plán. Na parkovišti jeho a našeho auta! Ale ne osud to zničil. Poslední špetku naděje. My měli odjíždět ve 4 ráno a jeho rodina odjela už večer před tím. 

A teď jsem doma. V Čechách. Vím jen jeho křestní jméno, jak vypadá a tipuji přibližný věk. Radu jsem si dala do poradny a snad něco vykoumají. Nebo počkám na osud. Třeba se za mě přimluví. Ač nejsem věřící, poprosila jsem toho nahoře: Ahoj Bože, moc prosím, ať se s ním někdy seznámím. Počkám na něj klidně i deset let. Díky moc. Jo, přísahám, že takhle jsem to řekla. A budu Tadeášovi věrná. I když o mě možná zájem nemá a neví mé jméno. Nic.

 Ale kdo ví? Třeba tam nahoře vážně někdo je a už na mě a Tadeáše kuje pikle.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!