Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Letní láska od moře

    vydáno  •  Vztahy
    Tyto prázdniny jsem se asi poprvé zamilovala. Škoda, že se neznáme.

    (Ilustrační snímek), © iDNES.cz

    Tyto prázdniny jsme se rozhodli jet s rodinou do Chorvatska. Bydleli jsme v jednom apartmánu hned u schůdků do moře. Často jsme se chodili koupat, ale nebyli jsme sami. Vedle byl druhý apartmán a tam bydleli další čtyři rodiny. Bydlel tam i ON.

    Poprvé jsem ho viděla odpoledne asi druhý den po příjezdu. Byla jsem už ve vodě na lehátku a on přišel s pětiletou holčičkou. Myslela jsem, že je to jeho ségra. ON už vlezl do moře, ale ona čekala v oblečení na břehu. Měl s sebou oranžový kruh.

    Když byl ve vodě už nějakou chvíli, holčička na něj z břehu zavolala: „Matyáši půjdeš už ven?“ Pak ON na to něco řekl, nerozuměla jsem. A ona: „Aha, tak Tadeáši půjdeš už ven?“ Tak jsem ho poprvé uviděla a tak jsem se dozvěděla jeho jméno. A navíc mi došlo, že to asi není jeho sestra, protože ta by si asi jeho jméno pamatovala.

    Já rozhodně. Naštěstí nejsem jeho sestra, tak se mi může líbit. Z naši terasy bylo vidět na ty schůdky a i na ty, kam chodili. Tak jsem občas vyhlížela jestli jde. Chodil se svým bratrem a tátou. Dvakrát jsem stála dokonce vedle něj a to když jsem vylezla z moře a on do něj šel. U schůdků. Po druhý když jsem šla z vody a on pod schůdkama plaval. Nikdy jsem neměla žádný plán, jak se s ním začít bavit. Bylo to od začátku prohrané.

    Za prvé bydlel ve vedlejším domě. Za druhé nebyla příležitost. A když už byla, tak na to se říká: Tak blízko a přece tak daleko! Když šli do vody, chtěla jsem jít taky, aby se něco stalo... cokoli, abych ho třeba i praštila a pak se omlouvala - mluvili bychom spolu. Nešla jsem, protože by bylo divný tam jít sama.

    Tenhle vlak jsem zmeškala. Ale přijel druhý a poslední pro Chorvatsko. Myslím to tak, že když byla noc před odjezdem, měla jsem se vyspat, ale vymýšlela jsem plán. Ano, dokonalý plán. Na parkovišti jeho a našeho auta! Ale ne osud to zničil. Poslední špetku naděje. My měli odjíždět ve 4 ráno a jeho rodina odjela už večer před tím. 

    A teď jsem doma. V Čechách. Vím jen jeho křestní jméno, jak vypadá a tipuji přibližný věk. Radu jsem si dala do poradny a snad něco vykoumají. Nebo počkám na osud. Třeba se za mě přimluví. Ač nejsem věřící, poprosila jsem toho nahoře: Ahoj Bože, moc prosím, ať se s ním někdy seznámím. Počkám na něj klidně i deset let. Díky moc. Jo, přísahám, že takhle jsem to řekla. A budu Tadeášovi věrná. I když o mě možná zájem nemá a neví mé jméno. Nic.

     Ale kdo ví? Třeba tam nahoře vážně někdo je a už na mě a Tadeáše kuje pikle.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!