Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského

    vydáno  •  Fotografie · Volný čas

    Letos jsem měla možnost přihlásit se do Letní žurnalistické školy, kde jsem se mohla přihlásit do jedné ze šesti skupin. V tomto článku se dozvíš, jaké skupiny nabízejí a jak jsem si to užila ve skupině foto.

    Koláž z fotek ze sklárny Svoboda v Karlově, dělníka na stavbě skateparku, vydry Alfí a veverek z Pavlova (LZŠ), © Rapo

    Jak jsem se o škole vůbec dozvěděla?

    Jeden z mých učitelů na střední škole je spoluautorem této školy a při každé hodině se nás ptal na zajímavé věci, které jsme za uplynulý týden dělali. No a já jsem se pochlubila s tím, že jsem byla fotit, protože jsem si chtěla vyzkoušet nějaké rady z videokurzu, který jsem viděla. Pan učitel mě požádal o nějakou ukázku, a tak jsem mu pár fotek poslala. Během pěti minut jsem měla odpověď s nabídkou přihlášky do této školy. Po uvážení jsem se rozhodla, že to zkusím, protože focení je jedním z mých největších koníčku a ráda bych se v něm posunula.

    Vizitka LŽŠ (příjmení cenzurováno)

    A co nějaké informace o škole?

    LŽŠ trvá jeden týden a koná se v Havlíčkově Brodě. Letos to bylo od 15. do 21. srpna. Mohou se přihlásit studenti od 16 do 26 let, ale dá se domluvit, i když je vám víc, nebo, pokud rodiče souhlasí, tak můžete od patnácti. Letos tu byli hlavně Češi a Slováci, ale normálně jezdí i lidi z Ukrajiny. Je tu šest skupinek, a to tisk, rádio, PR a marketing (Co je to PR?), televize, nová média a foto, kde jsem byla já. Podle mě je skupina foto nejmíň náročná.

    Skupiny foto a nová média jsou nejvíce takové volné, protože ve skupině foto hlavně fotíte a nemusíte sepisovat články z přednášek, nová média kvůli tomu, že každý rok se tam učí něco jiného, protože se sociální sítě neustále vyvíjejí, takže je to spíše o tom, co by vás zajímalo.

    A jak to vůbec probíhalo?

    V neděli jsme měli mezi dvanáctou a druhou hodinou přijet na hotelovou a obchodní školu, kde jsme celý týden bydleli na internátě. Na pokoji jsme byly tři a vedle taky, měly jsme potom společnou koupelnu. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo to, že jednotlivé skupinky byly po několika pokojích a ne spolu. Po druhé hodině jsme vyrazili do města, abychom se seznámili a abychom věděli, kam máme chodit. Seznamovali jsme se v parku Budoucnost, kde jsme si posedali na zem. Normálně bychom byli na hřišti za školou, ale kvůli parnému počasí jsme šli do stínu. Každý se představil, řekl po kolikáté tu je a něco o sobě. Například z jaké je školy nebo kde bydlí. Potom se představili lektoři.

    Po seznámení jsme šli k restauraci, kde jsme celý týden jedli. Potom jsme šli kolem stavební školy (kam chodím, takže jsem to tam znala :-D) a potom do klubu Oko, kde byly odpolední a večerní přednášky. Tam jsme se rozdělili do skupin a v té naší jsme si řekli, co bychom chtěly fotit. (Ano, chtěly, protože to byla pouze holčičí skupina. Teda kromě lektora.) Potom už jsme dostali volno. První a taky poslední. Jenže to jsem nevěděla, a tak jsem ten čas využila k zabydlení se. Po večeři jsme se šly osprchovat a v ten moment jsme zjistily vážný problém. :-c Teplá voda nikde. Po studené sprše jsme šly spát a ještě jsme si povídaly s děvčaty na pokoji.

    V pondělí ráno jsme pospíchaly na snídani, protože jsme zaspaly. Před osmou nás lektoři vedli ke škole, aby se někdo neztratil. I když někdo cestu znal. Od osmi jsme zjišťovaly základní věci, třeba jaký máme foťák a jak ho držíme. Protože jsme byly holčičí skupina a jen lektor byl muž, tak si z něj dělali ostatní srandu. Lektorům se mělo tykat, ale to jsem nevěděla, takže jsem téměř celý týden Jardovi vykala (to byl ten lektor).

    Jarda nám začal vysvětlovat, z čeho se ten foťák vlastně skládá a potom navázal vysvětlením tří veličin, a to ISO, clona a čas. (ISO určuje zrnitost a světlost fotky, čas určuje, jak dlouho bude clona, což je optické zařízení, otevřená, a clona určuje, jak se čočka foťáku otevře.) Taky jsme si řekli pravidla pro focení, jako že by fotka neměla nikoho urážet, a tak by na ní člověk neměl mrkat nebo mít špatný výraz. Protože je Jarda fotograf, tak musel jít fotit, proto nás poslal na náměstí trénovat – fotit kolemjdoucí lidi a kolemjedoucí auta. Překvapilo mě, jak byli lidé docela ochotní a vyfotit se nechali. Našly se i výjimky, ale jejich přání jsme vždy dodržely. Potom jsme šly na oběd a po obědě zase do školy.

    Odpoledne jsme si ještě říkali další pravidla, ale ta už si nepamatuju. Hned po škole jsme běžely na odpolední přednášku. Filip Rožánek měl přednášku o nebezpečnosti sociálních médií. Přednáška mě popravdě řečeno moc nebavila a myslela jsem, že usnu, ale nestalo se tak. O tomhle tématu jsme se bavili ve škole už mockrát a nebylo tam pro mě téměř nic nového. Po této přednášce jsme se šly na pokoj převléct, protože večerní přednášky vyžadovaly společenské oblečení. Potom jsme šly na večeři. Dnešní jídla mě moc nepotěšila, a tak jsem měla celý den hlad.

    Hned po večeři byla večerní přednáška, která byla snad ještě nudnější. A protože se venku ochladilo, začala jsem litovat těch šatů, které jsem si vzala na sebe, a toho, že jsem mikinu nechala ležet na pokoji. Potom jsme se vrátily na pokoje a šly opět do studené sprchy. Než jsme se dostaly do postelí, tak bylo jedenáct hodin. Nechaly jsme si otevřené okno, které jsme ale později zavřely, protože mi pršelo na hlavu. ;-D Během noci mi psala mamka, že jsem prý v televizi. A pak mi došlo, proč tam byl ten chlapík s kamerou. :-D

    Havlíčkův Brod (sanitky) (LŽŠ)

    Sluníčko a jeho paprsky (LŽŠ)

    V úterý ráno se to opakovalo. Na snídani, do školy, nějaké povídání a pak jsme se šli podívat na výstavbu nového skateparku. Je vtipné, že přesně tyhle plánky jsme si ukazovali o informatice ve škole. Já toho využila a hned jsem se ptala, jaká hustotu betonu je nejideálnější. Pán mi s potěšením odpověděl a Jarda se mě ptal, jestli nebudu stavět. Tak jsem mu říkala, že chodím na stavebku a že mě to zajímalo. Když jsme se vrátili do centra, zašli jsme ještě do bazárku, který sbíral peníze pro postiženou Lidunku. Tam ale moc pěkných fotek nevzniklo, protože to byl docela malý prostor, představovala jsem si něco úplně jiného.

    Potom jsme šli na oběd, který už byl lepší než v pondělí. Po obědě jsme šli do krajské knihovny, kde lidé nebyli tolik ochotní se fotit jako na náměstí. Slova jednoho pána dokonce zněla, abych si zaměřila knížky a jeho ne. I když my měli za úkol fotit lidi. Nakonec jsme ale potkaly skupinku holek, kterým to nevadilo. Potom jsme šly ještě fotit samy sebe navzájem, aby byl úkol alespoň z části splněn. A při focení jsem našla knížku, která mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla, že si ji přečtu. Potom jsme myslím šli ještě do školy a říkali jsme si, že karty nemáme v počítači mazat, ale ve foťáku formátovat, že je to pro tu kartu lepší a měla by být menší pravděpodobnost poškození. Potom byla zase odpolední přednáška, večeře a druhá přednáška, kam jsem si už musela vzít chtě nechtě kalhoty. Celý den bylo chladno a já měla sbaleno na teplé počasí, ale byla jsem ráda alespoň za tu jednu mikinu.

    čtenářka v Krajské knihovně Vysočiny (LŽŠ)

    Čtení v krajské knihovně (LŽŠ)

    stavba skateparku v Havlíčkově Brodě (LŽŠ)

    Dělník na stavbě skateparku (LŽŠ)

    Skupina tisku na stavbě (LŽŠ)

    Ve středu jsme se vydali na další výlet. Tentokrát s někým dalším. :-> Byla to Janča z Havlíčkobrodského deníku, která o nás později napsala článek. (Bohužel jsem se k němu nedostala, protože nemám předplatné :-() A kam jsme to vůbec jeli? Naší návštěvou jsme potěšili skláře ve sklárnách Svoboda v Karlově, kousek od Žďáru nad Sázavou. Tady bylo focení o něco náročnější, protože v místnosti byla celkem tma a jediné světlo bylo z rozžhaveného skla a okna přímo proti nám, což nám focení zrovna moc neusnadnilo.

    Jakmile jsme opustili dílnu, zavítali jsme na výstavu všech vzorků, které se zde vyrobily. Tam se mi taky líbilo, i když pozorovat výrobu skleněných váz a ozdob bylo z mého pohledu víc okouzlující. Když jsme se vrátili do prodejny, tak tam už seděly děti, které si v dílničce vybarvovaly skleněné obrázky. Hned po tom, co jsme zase poskládali foťáky do auta, jsme vyrazili do Muzea nové generace ve Žďáru nad Sázavou. Kousek od jistě známé památky UNESCO – Poutního kostelu svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Tam už jsme se ale nestíhali podívat, protože nás čekala další nudná přednáška.

    Sklárny Svoboda v Karlově (LŽŠ)

    Sklárny Svoboda v Karlově (LŽŠ) s úpravou

    Sklárny Svoboda v Karlově (LŽŠ) - dílnička

    Sklárny- stříhání skla (LŽŠ)

    Muzeum nové generace Žďár nad Sázavou (LŽŠ) - socha

    Fotograf, fotografující fotografujícího fotografa ve vzorkovně (LŽŠ)

    Muzeum nové generace Žďár nad Sázavou (LŽŠ)

    Ve čtvrtek jsme jeli navštívit záchrannou stanici Pavlov (zhruba mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou), kde jsme si hned před vstupem zamilovali fenku jménem Kori, které všichni říkali Kojí, a jezevčici Elišku s kočičkou, která měla jen tři nohy, protože se chytila do pasti. Ve stanici už nás čekali hladoví netopýři, kteří se nemohli dočkat krmení. A nejenom netopýři, ale i nějací ptáčci, které nedávno zachránili, ještě když to byla holátka. Dneska už měli nepatrné peříčko. A taky nám ukázali malé veverky. :-3

    Když už bylo nakrmeno, tak jsme si šli nafotit pálené sovy a jejich vypuštění z klece na výstavu. Uzdravená zvířátka vracejí do přírody, ale ta, která by nezvládla přežít, nechávají zvyknout na lidi a potom je nechávají na prohlédnutí. Pokud jsou ale zvířátka až moc nemocná a na lidi si nezvyknou, nechávají je ve výbězích, kam veřejnost nesmí. Teda pokud jsem si zapamatovala správně.

    Také jsme si fotily vydrýska Alfíka, se kterým jsme se vyfotily i my, ale moc dlouho nevydržel klidný, protože vydry jsou neposedné, a tak nám focení neulehčil. Všechny jsme byly okouzlené jeho roztomilým výrazem. Yvet si dokonce i přičichla ke kožíšku a docela dost jsme se nasmály, když pronesla, že voní jako višňová čokoláda. Od té doby to byla naše hláška. :-D Dneska jsme poprvé fotily jenom dopoledne, protože nás čekaly první úpravy fotek. Celé odpoledne i večer jsme upravovaly fotky a ještě jsme to ani nestihly.

    Kočička z Pavlova (LŽŠ)

    Koloušek ze záchranné stanice Pavlov (LŽŠ)

    Záchranná stanice Pavlov- sova pálená (LŽŠ) s úpravou

    vydra Alfí ze záchranné stanice Pavlov (LŽŠ)

    Veverky z Pavlova (LŽŠ)

    Lišák Lukáš z Pavlova (LŽŠ)

    V pátek jsme celý den upravovaly fotky a dohadovaly jsme se, která vydřička bude na výstavě. Každá tam chtěla vlastní fotku. Jarda nám říkal, že to ale nemůže být jen vydří výstava. ;-D Odpoledne byly zase ty nudné přednášky. Stejně tak i večer. Po večerní přednášce naše skupinka zůstala v Oku (tam jsme měli ty přednášky), abychom připravili výstavu fotek a malé občerstvení pro ostatní skupinky LŽŠ. Už to bylo takové smutné, protože nastávalo loučení. A tak jsme si dali poslední společnou večeři i s Jardou, šli jsme balit a potom spát.

    V sobotu jsme se probudili a měli jsme se i s kufry sejít na hlavní hale intru. Já tam přišla jako první a než jsem donesla všechny tašky ze třetího patra, tak jsem měla hypo (viz článek). Když jsme se všichni sešli, tak jsme společně přešli do restaurace Na Ostrově. Tam jsme si i nechali kufry a šli jsme zase do Oka, odprezentovat svoje práce.

    Naše skupinka možná budoucích fotografů byla na řadě jako první. Poděkovali jsme lektorovi za krásný týden a skvělé rady a předaly jsme mu dárek. Pak jsme ostatní pozvaly na takovou malou výstavu, kde jsme každá měla čtyři fotky. Všichni si prohlédli naše fotky vzadu v místnosti a zase se posadili na místa.

    Jelikož Jardovi volali, že musí jít někam fotit, tak musel odejít předčasně. Ještě se s námi rozloučil a naše loučení končilo skupinovým objetím. Já jsem jen tak tak udržela slzy, protože loučení nikdy nebylo mojí oblíbenou činností. A sice na sebe máme kontakty, ale osobní kontakt je vždy nejlepší. Po odprezentování všech prací jsme všichni vyrazili na oběd a postupně domů.

    A jak jsem si to užila?

    Za tento zážitek jsem neskutečně ráda, protože jsem se naučila něco o svém koníčku, dokonce i o sobě, podle mě jsem dobře využila volný čas prázdnin, poznala jsem nové lidi s novými názory a možná jsem se naučila něco, co by se mi mohlo hodit v budoucnosti.

    A sice ještě nejsem profesionální fotograf a asi ani nebudu, ale kdybych mohla nějak poradit, tak můžete kdykoliv napsat. Budu jedině ráda.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 13. prosince 2021 v 17:28.
    laurinka654 v něm napsala:

    Sorry já to tam nepsala k nám přijel bratranec a on byl na mém počítači on to tam asi napsal fakt sorry.

    Příspěvek z 12. prosince 2021 v 19:30.
    Rapo v něm napsala:

    Co ti tam chybí?
    Vím, že je fotek moc, ale věř mi, že je to jen malinkatý zlomeček. A jsou to fotky z různých situací, kdy se musel foťák nastavit úplně jinak. Ale to jsem tady nechtěla úplně rozebírat. Na ti třeba ještě článek udělám, kdyby byl zájem. Navíc kdo nějakou chvilku fotí, tak ví při čem je jaké nastavení nejlepší (i když to se nedá přesně určit, že by se řeklo třeba na zvířata máš tohle a tohle a na lidi zas tohle nebo tamto. Je to hodně různé a záleží na hodně podmínkách)

    Příspěvek z 11. prosince 2021 v 19:25.
    laurinka654 v něm napsala:

    4lánek je dobrý i když bych tam ještě něco připsala a fotek je tam zase trochu moc ale chápu že si chtěla ukázat všechno takže za mě dostáváš 4 tlapky.