Spoustě lidí se může zdát, že je lezení nebezpečný sport. Ale to vůbec není pravda. V lezeckých centrech jsou trenéři, kteří jsou v této oblasti profesionálové. Vždy, když lezeš, tak jsi bezpečné jištěný (nebo jsi nízko a máš pod sebou žíněnku).
Když poprvé přijdeš, tak stačí mít akorát pohodlné oblečení. Všechno ostatní ti půjčí – tzv. lezečky, což jsou speciální lezecké boty, které ti mají být trochu malé (je to kvůli tomu, že tě to pak nutí lézt po špičkách, což je nejlepší), a také ti určitě dají sedák, kde jsou tři otvory, dvěma menšími provlékneš nohy a ten největší si vytáhneš až k pasu. Když potom půjdeš lézt, tak si na takové očko na sedáku připneš karabinu (trenér tě zkontroluje) a můžeš lézt. Leze se bez helmy, ale neboj, stěny jsou postavené tak, aby se ti bez ní nic nestalo.
Ve způsobu jištění jsou dvě možnosti. První z nich je lézt na navijáku, což je samojisticí zařízení (žádný člověk tě nemusí jistit), které tě v případě pádu během chvilinky zachytí a po dolezení v bezpečné rychlosti samo spustí dolů. Druhá možnost je, že tě bude jistit trenér nebo někdo jiný, většinou dospělý, a když budeš chtít dolů, tak tě spustí sám.
V lezení existují tři disciplíny: lezení na obtížnost, lezení na rychlost a bouldering. Když jsi začátečník, tak budeš pravděpodobně celý první trénink lézt na obtížnost. Neboj, není to nic těžkého, na začátku určitě budeš moct lézt po všech barvách (tedy po libovolných úchytech). Až se trošku zlepšíš, tak budeš lézt jenom po jedné dané barvě, po jedné cestě. Není to tak, že třeba fialová je lehčí a modrá těžší, barva ti jenom určuje, po jaké cestě máš lézt. Mezi nejlehčí cesty patří trojky a čtverky. Každé číslo má u sebe i písmeno (a = nejlehčí obtížnost daného čísla, b = trošku těžší, c = nejtěžší). Jenom pro příklad: 4c je lehčí než 5a. Čísla také mohou obsahovat +, to znamená o trošku těžší než dané číslo a písmeno (5b+ je těžší než 5b). Když ti hned nepůjde vylézt stěnu, tak si z toho nic nedělej, mně to taky hned nešlo a teď jsem jedna z nejlepších v kroužku.
Lezení na rychlost je většinou na navijáku a začíná tím, že dáš nohu pryč od prvního přístroje a lezeš co nejrychleji k druhému. Až u něj budeš, tak ho zmáčkneš a na třetím přístroji uvidíš tvůj čas. Na začátku budeš mít třeba minutu i víc, ale z toho si nic nedělej, já na prvním lezení na rychlost měla čas 4 minuty a 36 sekund, teď mám kolem dvaceti sekund.
Posledním způsobem je bouldering, kde ti trenér určí chyty a po těch se snažíš vylézt k topu (poslední chyt). První budeš mít chyty jen na ruce a až budeš trochu protrénovaný, tak ti trenéři začnou přidávat chyty i na nohy. Při tomto ale nejsi jištěný, protože lezeš jen do výšky maximálně 1 a půl metru a máš pod sebou žíněnku.
Není to sport jenom pro nějaké tvrdé chlapy, ti lezou zřídka, spíš lezou naprosto normální lidé. Na věku nezáleží, můžeš začít lézt ve čtyřech letech, ale třeba taky v osmdesáti a můžeš dosáhnout úžasných výsledků. I když potřebuješ ruce, tak jsou hlavní pro lezení nohy.
Lezení podporuje páteř a díky lezení si lze významně zlepšit imunitu, zlepšit svoji ohebnost, snížit riziko zlomenin a taky velmi snížit riziko spousty nemocí (to můžu sama potvrdit, od doby, co dělám lezení, jsem ani jednou nebyla nemocná, samozřejmě kromě rýmy).
Lezení ti také pomůže zlepšit tvé dovednosti v některých oblastech sportu, např. v gymnastice, protože když lezeš, tak musíš dávat nohu třeba nějak šikovně na vzdálený chyt. A přemýšlením o vzdálených chytech se ti zlepší mozek, takže ti to bude víc myslet ve škole. U tohoto sportu se nějak extra nezapotíš a můžeš lézt i když máš rýmu. Pokud se bojíš výšek, tak můžeš začít na lehkém boulderingu nebo vylézt vždy jenom část stěny, ale když budeš lézt déle, tak se výšek bát přestaneš.
V každém krajském městě je lezecká stěna, kromě Českých Budějovic, ale blízká stěna je tam v Písku. Já chodím do zlínského Vertikonu. Už si moc přeji, aby se sportoviště otevřela, protože mi lezení opravdu moc chybí.
