Začalo to už na začátku školního roku. To jsem si sedla do lavice s mou kamarádkou Hankou. To se ale nelíbilo Janě, mé bývalé kamarádce, žárlila. Dokonce Hanku přemlouvala, ať si sedne s ní, že jí to slíbila. Ta si k ní nesedla a zůstala v lavici se mnou. Jana byla trochu naštvaná, ale nedávala to na sobě znát.

Ve třídě je nás hodně, proto jsme byli rozdělováni do skupin. Hanka byla s Janou a já jsem zůstala sama. Štvalo mě to. Ale co se dalo dělat. Jenže kamarádství mezi mnou a Hankou zůstalo. Když to Jana viděla, začala mě nesnášet. Dívala se na mě jako na vraha. I přes to jsem se snažila s ní vycházet. Ale ona nechtěla. Tak jsem to nechala plavat.

Za nějakou dobu přiběhl k nám do třídy Janin bratr. To jsem zrovna jedla svačinu a Hanka hrála na mobilu. A začal na mě křičet: „Proč Janu pomlouváš? Proč ji urážíš?“ Já na něj jen koukala. Pak zase začal: „Proč jsi Janu zmlátila? Už ji nech být.“ Řekla jsem mu, ať odejde. Cítila jsem se hrozně. A snažila jsem se zadržet slzy, ale nešlo to! Tak jsem se tam rozplakala. Měla jsem hlavu ve dlaních a říkala jsem si: „Co jsem té Janě udělala, že si vymýšlí takové hlouposti?“ Ale to byl jen začátek!

Přišla jsem domů a najednou mi přišla zpráva od mé kamarádky Terči. Napsala mi, že se jí nelíbí, jak pořád pomlouvám a ponižuji Janču a takové věci. Nevěřila, že Jana lže a napsala mi, že už se se mnou nebaví. Prý jen pomlouvám a nechovám se jako dobrá kamarádka...

Rozbrečela jsem se podruhé. Měla jsem vztek na Janu, jak si vymýšlí, jak mi ničí život tím, že vykládá nepravdivé věci. Jestli se vám něco takového stalo, napište mi to do komentářů. A pokud je někdo z vás takovým lhářem, tak se zamyslete nad tím, jak to někoho musí bolet, takové řeči.
Pamatujte si: „Slovem ublížíš nejvíce!“

P.S. Díky jedné nejlepší kamarádce se s Terkou zase bavím a jsem jí za to vděčná. :)
(Jména jsou ilustrační, nechci tu zveřejňovat jejich jména.)