Alíkovina

Liány zimolezu - 20. kapitola

vydáno  •  Kultura
Liány zimolezu objímají hrob Tristana a Isoldy, a motýli se tak slétají v podvečer na vonné květy k hrobu osudové lásky. "Ale – mami..." doznívala Pukova slova v ranním svítání a jindy vznešená královna Aine hystericky vyjekla: "Puku, to už je podruhé. Zase budu muset Marině smazat kousek paměti..."

Zimolez obecný, © Kornélie Šídová

Aine k překvapené malé víle nakročila, když vtom se ozval Arthos: "Ne, Aine, už to nedělej. Marina je rozumná, když jí všechno vysvětlíš..." říkal klidným hlasem.

Ona mi chce vymazat kousek paměti! Ona mi ho už jednou vymazala! To bylo v lese u zahrad, jak mně prozřela křídla! uvědomila si Marina a začínala mít z vílí královny skutečný strach.
Aine se zarazila, polkla, přistoupila ke zkamenělé Marině, položila jí dlaně na ramena a začala nervózně: "Poslouchej, Marino, že je Puk můj syn, ví jen paní Flóra a Arthos. No, a pak samozřejmě jeho otec Pan. A nyní i ty... Tajíme to... tajíme to kvůli Pukovi... Pojď, tamhle se posadíme..."
Aine pomalu Marinu odváděla do loubí s lesní lavičkou z kmene stromu, na níž dopadaly první sluneční paprsky. Marina očima hledala pomoc u Arthose a Puka, ale ti se ani nepohnuli.

"Poslouchej, Marino... Kdysi jsem se bláznivě zamilovala do krále faunů, který – jak víš – se jmenuje Pan. V tercii se s ním seznámíš. Tajili jsme svou lásku, aby nám ji závistiví nezničili. Když se nám narodil Puk, narodil se jako ty – jako lidské dítě - a teprve se musel metamorfovat. Skrývala jsem se s ním, byl roztomilé miminko, pak batole, a měl neuvěřitelné nadání na hudbu. Dřív zpíval a mluvil, než lezl a chodil. Astrolog Arthos přečetl Pukovi ve hvězdách, že se bude celý život věnovat hudbě, že bude hrát především na syrinx. Bála jsem se, že Puka čeká život potulného muzikanta.

Tehdy právě vznikaly Rafaelovy školy a nás napadlo, že by bylo krásné, kdyby se mohl Puk stát učitelem v takové škole. Jenže v komisi, která nové učitele vybírá v konkurzu, sedím i já. A kdokoli by mohl výsledky konkurzu napadnout, kdokoli by mohl říci, že jsme Puka vybrali z protekce. A tak jsme s Panem rozhodli, že Puka bude vychovávat on, já za ním budu potají chodit, ale veřejně se vyhlásí, že jeho matkou je nějaká cizí víla. Když Puk dostudoval, začal u nás učit a je tak i se mnou i se svým otcem. Mami mi ale může říkat jen v soukromí. Jenže když on je tak splašený..." Aine se zamyslela. "Sám dobře ví, že ti něco hrozí, a vydá se s tebou do Alby..." Aine vzdychla, "Marino, co tě to napadlo? Alba ve snech předává vílám odpovědi Gaiy. A říkala jsem vám, že někdy, než ten sen víla rozplete, zdá se být krutý. Někdy může víle i ublížit. Proč takhle riskuješ?"

Síla slunce a moře

Marina se na Aine po očku podívala: "Když já bych tolik chtěla jet k moři. Ještě jsem nikdy u moře nebyla. V létě mají babička s dědou moc práce a taťka zachraňuje lesy. A v zimě bychom museli někam hodně daleko a babička nesnáší létání. Chtěla bych slyšet, jak moře šumí a hučí, a chtěla bych zkusit plavat na vlnách. A taky bych si chtěla koupit v Itálii zmrzlinu. Holky ve škole říkaly, že tam mají nejlepší zmrzlinu... Všichni z mé bývalé školy u moře už byli..." vzdychla smutně Marina.
A Aine vedle ní si také neznatelně povzdychla.

Marina se s Aine a osobní stráží vrátila ještě v čase, kdy vílí pavilón vydechoval ticho, kdy ještě všichni spali.
V komnatě se zahrabala pod peřinu, ale kdo by dokázal usnout s hlavou plnou těžkých myšlenek?
Puk je Ainin syn. Alba mi poradila, abych hledala šperkovnici, které chybí nožička. A ty odpadky na těch odporných skládkách? Ty nenávistné děti? Co ty mají znamenat? Nechápala Marina. Po nekonečném převalování odkopla peřinu a sedla si ke stolu. Otevřela deník a zapsala si každý okamžik noci. Zápis zakončila slovy:

Ty odpadky byly hnusné. Hnilo tam všechno. Papíry, plesnivé rohlíky, slupky od brambor, staré oblečení, zelená šunka, z toho čouhaly střepy skla, plastové láhve. V ďolíkách byly louže smradlavé tekutiny...

Blé, Marina se oklepala, až jí naskákala husí kůže a i šupiny na křídlech se jí zježily.

... vlastně páchlo úplně všechno. A ty děti stále házely další odpadky. Proč ale házely všechno do jedné jámy? Ony neví, že se mají odpadky třídit, aby...

Skládka v Chuchli

Marina vyskočila. Právě na něco přišla! To je nápad! Rychle ho musím ověřit...
Popadla mobil a volala kamarádce, která už seděla v autobuse do školy do Prahy: "Tady Marina. Ahoj Káťo, mám dotaz: třídíte ve škole odpadky?"
"Ne?!"
Pak volala ještě ostatním bývalým spolužačkám a zjistila stejnou věc. Nakonec poskakovala po pokoji, dupala, vířila kolem křídly vzduch, až Phoebe vyděšeně nakoukla do komnaty.
"Phoebe, Phoebe, mám projekt, hurá. S tím vyhrajeme. Pojedeme k moři. A Puka vezmem sebou," radovala se Marina.
A Phoebe jen kulila oči a nechápavě kroutila hlavou.

Na čtyřiceti místech v kraji školáci bubnovali na pet láhve a podpořili tak třídění odpadu v kraji.

U snídaně, když cvičně prohnali myšlenkami kvítka na kvetoucích čajích a pustili se do chlebů a sýrů, Marina zatajila svůj noční výlet a rovnou je seznamovala s nápadem: "Prostě uděláme různé akce a zblázníme děti na základkách, aby ve třídách třídily odpad."

"Děcka... to nepůjde," zabručela Veronika. "U nás ve škole jsme jednou chtěli třídit a uklízečka vynadala paní učitelce, že jí tím jen přidělá práci."
Marina se zamyslela: "S takovými otravnými lidmi musíme počítat... Navrhuju, aby každý z nás zkusil vymyslet nějaké akce a v neděli, až přijedem z domova, si uděláme schůzi."
"Jasně," přikyvoval Vilda, "já bych mohl nakreslit nějaké plakáty..."
"Já taky umím kreslit," ozvala se hned jedovatě Kyddipé
"Tak je po mně vybarvíš," upřel na ni Vilda oči přes skla brýlí.
Kyddipé se nadechla: "Nechápu, proč pořád nosíš brýle, on se ti po metamorfóze nezlepšil zrak?"
"Zlepšil, ale bez brýlí mi na oči fouká a je mi zima," odpověděl s pusou plnou goudy Vilda.

Náhle do jídelny vílího pavilónu vstoupila Aine, pohlédla na Marinu a starostlivě pravila: "Phoebe říkala, že jste, Marino, pobledlá. Ostatní půjdou do školy, na vás se přijde podívat profesorka Fontánová."
"Já jsem taky pobledlý," hlásil se Buližník, ale nebylo mu to nic platné.

"Musíš se, Marino, pořádně vyspat. Jinak se tě babička lekne, až si pro tebe přijede," usmála se malinko Aine a přivřela dveře komnaty.

Když astrolog Arthos dorazil do vílího pavilónu a těžce kráčel po schodišti, Marina již plula ve snách. Aine očekávala Arthose ve své pracovně s konvicí heřmánkového čaje. Jak vstoupil, nalila kouřící nažloutlý čaj do křehkých čínských šálků a pravila: "Arthosi, znám tě od tvého narození. Vždycky jsi byl jedním z nejmoudřejších kentaurů. Jak jsi mohl podpořit Marinu a Puka v tak bláznivém nápadu?"

Arthos odpověděl: "Za tu dobu, co tady Marina je, jsem si u ní všiml jedné vlastnosti. Pokud si ta malá víla něco umane a je přesvědčena, že je to správné, nic jí neodradí tu věc uskutečnit. I kdyby měla pohnout Gaiou."
Aine sklopila hlavu: "Jenže Alba jí může ublížit. Marina nesmí objevit pravdu, dokud na ni není připravena. Je tak malá a křehká. Zranilo by ji, kdyby se dozvěděla, že..."
"... že je prokletá stejně jako její matka a sourozenci? Ale tím, že jí všechno tajíte, tím z ní kletbu nesejmete."
"Arthosi, nesmíš jí to říct!"
Vtom kdosi zaťukal na dveře.
"Dále," řekla Aine.

"Dobrý den, pane řediteli," strčila do komnaty hlavu Marina. "Paní profesorko, já bych potřebovala poradit s něčím na internetu a Phoebe neumí anglicky a já taky moc ne."
Arthos se začal usmívat a Aine zvedla překvapeně obočí. "Co na tom internetu hledáš?"
"Hledám, jak Gaia mluví. Já píšu totiž dopis..."
Aine nebyla schopná slov, ale Arthos navrhl: "Ať jde k nám do hvězdárny, může si tam pouštět nahrávky Gaiy třeba do večera."

V observatoři posadil Arthos Marinu před veliký monitor a pustil jí rotující planetu.
"To je fofr," usoudila Marina.
Arthos kývl: "Bod na rovníku rotuje rychlostí 1 675 kilometrů za hodinu. Na pólu nulovou rychlostí."
"A jak rychle rotujeme my?"
"To si musíš, Marino, vynásobit rychlost na rovníku kosinem zeměpisné šířky."
"Čím?" vykulila Marina oči.
Arthosovi cukaly koutky. "To se budete učit v kvartě v matematice."
To zbožňuju, pomyslela si Marina. To zbožňuju, když každý řekne, že se něco budeme teprve učit, protože je líný mi to právě teď vysvětlit!

Zeměkoule

Ale pohled na monitor vrátil Marině náladu: "Je krásná, jako drahokam," pohladila něžně obraz Země na monitoru.
Potom jí Arthos pustil zvuky Země: "Tyto jsou zesílené, až budeš velká víla, uslyšíš je sama všude kolem. A taky jim porozumíš."
Marina naslouchala a pak se zeptala: "Kdo je starší, vy nebo Puk?"
"Když se Puk narodil, už jsem chodil do školy," odvětil Arthos.
"Sem do školy?"
"Ne, v Kentaurionu. Aine se v našem kentauřím království skrývala, porodila Puka a vychovávala ho tam. Když povyrostl, předala ho jeho otci králi faunů a potají za ním chodila."

Marina kousala propisku, bylo jí Puka líto, stejně tak litovala sebe samu. "A vy máte nějaké děti?" zeptala se astrologa.
Zakroutil hlavou.
"A sourozence?"
Arthos přikývl: "Sestru a dva bratry."
"A co dělají vaši rodiče?
Arthos se usmál: "Otec je úředníkem a matka vede domácnost."
Marina by dál vedla křížový výslech, ale zazvonil telefon a Arthos musel odejít. A tak zůstala sama obklopená blikajícími monitory a začala psát dopis školákům celé republiky.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (32)

Příspěvek z 15. května 2010 v 18:02.
Domečekv v něm napsal:

Neříkej...Ať to znamená co to znamená, určitě to neznamená nic pěknýho. Nědelej ze sebe Všeználka.


P.S. Taky tady se už nemusíš namáhat na odpověď. MAx. na poštu.

Příspěvek z 15. května 2010 v 18:01.
Domečekv v něm napsal:

Dělám to, co děláš ty! Soudíš mě, i když o mně nevíš nic! Aspoň vidíš, jaký to je. A na Tvým místě bych se tolik nechvástala, jednou na to doplatíš.

P.S. Ale já už taky končím, takže se už nemusíš namáhat na odpověď.

Příspěvek z 15. května 2010 ve 13:49.
fandilek v něm napsala:

Ani nevíš co to NELA znamená!!!!