Kdo je Karolína Zoe Meixnerová?

Karolína je asi třicetiletá holka, která vystudovala bohemistiku a žurnalistiku na Karlově univerzitě. V roce 2021 si na Instagramu založila profil @cojezoe_, kde začala publikovat krátká videa o životech představitelů české literatury z doby národního obrození. Ale nepředstavujte si žádný nudný odborný výklad! Právě naopak. Pikantnosti a zajímavosti ze života obrozenců sklidily a dosud sklízejí tak velký ohlas, že Karolína mimo Instagram pořádá i besedy a píše knihy, jako je třeba zmíněný Průvodce literární hysterií nebo třeba Národní opruzení.

Povedlo se jí téměř nemožné. Asi neznám nikoho, koho by z výkladů a povinné četby na základní nebo střední škole doba národního obrození zaujala nebo dokonce bavila. Karolína však dokázala tohle téma uchopit tak originálně, že vám doba 19. století najednou bude připadat dost cool.

O knize

Průvodce literární hysterií není zajímavý jen obsahem, ale i formou zpracování. Kromě textu je v něm plno krásných ručně kreslených ilustrací, které jsou v některých případech vtipné samy o sobě, nebo jindy doplněny o vtipné komentáře. Autorkou těchto ilustrací je Veronika Šálková.

V knize také najdete několik volných stran na vlastní poznámky u každé kapitoly, což mi taky přijde super. Navíc jsou kolem samotného textu různé doplňující zajímavosti a informace, jako např. kdo byl s kým příbuzný, kam vyrazit na pěkný výlet apod. Celkově je kniha rozdělena do devíti kapitol, které sice jsou tematicky provázané, ale klidně si můžete vybrat jen některou z nich a přečíst si ji samostatně. A o kom, o čem že se můžete něco dočíst? Pro zajímavost zde vypíšu názvy kapitol a postavu nebo téma, o které se jedná:

Kapitola první: Spory o Rukopisy
Kapitola druhá: Syndrom romantického hrdiny (K. H. Mácha)
Kapitola třetí: Divadlo žilo! (J. K. Tyl)
Kapitola čtvrtá: Odkaz mučedníka (K. Havlíček Borovský)
Kapitola pátá: Babička vs. Viktorka (B. Němcová)
Kapitola šestá: Americký klub dam (K. Světlá)
Kapitola sedmá: Hodný a zlý básník (J. Neruda)
Kapitola osmá: Přemýšlej světově, jednej národně (E. Krásnohorská, J. Vrchlický)
Kapitola devátá: Furianti z Národního

V čem je knížka jiná než učebnice?

Ve všem. Rozhodně tu nenajdete strohý popis toho, kdy a kde se kdo narodil, kolik měl dětí, kolik napsal děl a kdy zemřel. Zapomeňte na nudné popisy anonymních spisovatelů, které se od sebe nijak zvlášť neliší. Literární hysterie vám představí obrozence jako normální lidi, kteří žili svůj život se vším všudy, dobrým i zlým. Třeba zjistíte, že člověk, o kterém se učíte jako o nedotknutelném velikánovi české literatury, je ve skutečnosti chlapík, kterého byste nejčastěji našli v hospodě, nebo že Božena Němcová asi nebyla úplně ctnostná jako její B(b)abička. Neznamená to však, že by celá kniha byla pojata jako hanobení českých spisovatelů. Vůbec. Jen se na ně dívá trochu lidštěji a pravdivěji než vaši učitelé.

Nesmíme zapomenout, že vedle toho všichni tito lidé psali. Česky. A to je hodně důležité. Nebýt jich, nejspíš bych ani tenhle článek nepsala v češtině a vy byste si ho nebyli schopni česky přečíst, protože češtinu bychom dnes brali jako nějaký divný složitý jazyk, kterým se na našem území mluvilo naposledy před téměř 200 lety. A to by byla trochu škoda, ne?

Můj názor

Já osobně jsem z knížky nadšená. Karolínu sleduji už poměrně dlouho na Instagramu, takže jsem věděla, v jakém duchu se nejspíš ponese. Ale i tak předčila očekávání. Hlavně množstvím informací, které doopravdy nenudí. Toho jsem se zprvu trochu bála. Ale zbytečně. Připadala jsem si, jako kdyby se lehce smazával rozdíl mezi dobou 19. století, kdy o lidech v té době žijících známe jen pár informací uvedených v učebnicích, a dnešní dobou, kdy řada lidí sdílí svůj běžný život na sociálních sítích. V téhle knížce mi přijde, jako kdyby autorka čerpala ze sociálních sítí popisovaných obrozenců.

Navíc je v knize i řada různých odkazů na zajímavá místa nebo jiné lidi, pro které už ale nebyl prostor, protože třeba s národním obrozením ani nesouvisí. Největší pozitivum vidím v tom, že vám nalezou mimoděk do hlavy i informace, které byste se jinak sáhodlouze učili a pak stejně časem zapomněli. Na druhou stranu si myslím, že kniha není úplně pro každého. Doporučovala bych si ji přečíst až v momentě, kdy máte nějaký alespoň přibližný historicko-literární přehled. Potom ji můžu vřele doporučit.