První část – Mezopotámie, Syropalestina, Egypt, Indie a Čína
Druhá část – antické Řecko
Třetí část – antický Řím

Antické Řecko

Řecké kmeny ve 2. tisíciletí př. n. l. osidlovaly egejskou oblast i pobřeží Malé Asie, později po celém Středomoří. V pravěku na toto území přišly kmeny, které vytvořily civilizace: Kykladskou, Mínojskou a Mykéskou. Kykladská civilizace dostala název podle Kykladských ostrovů, kde se mimo jiné nacházely vzácné předměty a kovy. Mínojská civilizace vznikala na ostrově Kréta a název dostala podle bájného krále Mínoa. V této době se stavěly velké paláce (například Knóssos.) Tato civilizace skončila díky výbuchu sopky a následovala Mykénská civilizace s nejvýznamnějším městem Mykény a Trója. Bylo to také období Trojských válek. Po Mykénské civilizaci následovala Doba Temna. Šlo o úpadek civilizace, pokles obyvatel, na kterém se také podepsal válečný kmen Dórové. Po Době Temna přišlo Archaické období a vznikly dva nejznámější státy. Sparta (stát vojáků) a Athény. V roce 776 př. n. l. vznikly Olympijské hry v městě Olympii. Proslulá byla také svatyně v Delfách s Apollonovou věštírnou. Následovaly Řecko-perské války a peloponéské války, které zasáhly území na severu Řecka, Makedonii. Ta byla považována nejprve za místo, kde se nacházely primitivní kmeny, až do té doby, dokud se neobjevil Filip II. Ten vybudoval silnou armádu, stejně jako později Alexandr Veliký. Díky tažením Filipa II. nebo Alexandra Velikého došlo k rozšíření řecké kultury na obrovské území, takže následující období se nazývalo helénistické (Hellas znamená Řecko) a později se Řecko stalo součást Říma.

Ukázka filmu 300: Bitva u Thermopyl (řecko-perské války)

Ukázka filmu Trója (trojská válka)

Ukázka dokumentu Vzestup a pád Sparťanů (peloponéská válka)

Literatura

Literaturu starověkého antického Řecka rozdělujeme na 4 období, do kterých patří filosofové, básníci a dramatici. Archaické, Klasické, Helénistické a Římské období.

V Archaickém období se díla ze začátku vyprávěla ústně či se zpívala, než přišel básník Homér (o tom níže) či Ezop se svými bajkami. Do tohoto období řadíme také autora Anakreona, který oslavoval život, víno a lásku, což se projevilo i v jeho dílech. Také básnířku Sapfó z ostrova Lesbos a její milostné písně sem zahrnujeme.

Klasické období se projevovalo sborovým tancem, zpěvem doprovázenými slavnostmi boha vína Dionýsa. Vzniklo zde drama (tragédie, komedie) a řečnictví (nauka o mluvení) Do Klasického období řadíme nejznámější autory, jako je Aristofanés, Sofokles, Aischylos, Euripides a další.
Na Helénistické období mělo dopad nové politické uspořádání. Z občanů se stali poddaní a do literatury nepřinášela nic moc nového. Šlo o pastýřská díla, elegie (žalozpěvy) či oslavné písně. Patří sem například Menandros.

Římské období v řecké literatuře přinášelo odbornou literaturu (např. zeměpis). Do tohoto období řadíme např. Galéna. Byl to lékař, který ošetřoval zraněné gladiátory, později i císaře.

Nejznámější řečtí autoři

Homér

Řecký básník archaického období, který napsal epos Ilias a Odysseia. Jeho dílo je mytologické, dobrodružné, cestopisné a možná až pohádkové. Ilias je spojený s trojskou válkou, která vznikla proto, že syn trojského krále Priama unesl Helenu. Helena byla manželkou vládce řecké Sparty Manelaa. Podle legendy byla Helena nejkrásnější ženou starověku. Odysseus přispěl k porážce Trojanů tím, že vymyslel dar, dřevěného Trojského koně. V Trojském koni byli ukryti vojáci, kteří rozbořili Priamův palác. Odysseia navazuje na Iliadu a popisuje dlouhé „bloudění“ Odyssea po vodách Středozemního moře až po návrat domů z války ke své věrné manželce Penelopě a synovi Telemachosovi. Na svých cestách oslepil Posseidonova syna (kanibalského obra Kyklopa Polyfema.) Bůh se na něj rozhněval a tak mu komplikoval za trest návrat domů = „bloudění“. Oddyseus se tak třeba dostal do podsvětí k Hádovi nebo proplouval kolem Sirén, které svým zpěvem lákaly námořníky. A mnohé další.

Aischylos

Veliký dramatik klasického období, který napsal asi 90 her, ale zachovalo se jen 7. Zavedl dialog (rozhovor mezi dvěma osobami.) Nejznámější je tragédie Oresteia. Jedná se o trilogii (dílo, rozdělené do tří částí). Agamemnon, Obět na hrobě a Usmířené Lítice. Král Agamemnon se vrací z trojské války jako vítěz k manželce Klytaimestře, ale je zavražděn. Vlády se ujme Klytaimestřin milenec Aigisthos. Syn Agamemnona jménem Orestes na příkaz bohů je nucen zabít Klytaimestru a jejího milence. Trápí ho ale svědomí, že zabil svoji matku (Klytaimestru), a pronásledují ho za to Lítice (bohyně pomsty a zla.) Zachrání ho až bohyně Athén, která mu udělí milost, ale tím také způsobí, že se z Lític stanou milostivé bohyně Eumenides. Aischylos zastává myšlenku, že nemáme být za své prohřešky souzeni bohy, ale lidmi.

Platon

Filosof klasického období, jehož přezdívka znamená v překladu široký. Věřil ve dva světy. Svět idejí, kde je vše vysvětleno rozumem. A Svět smyslový, kde reálný svět, který nás obklopuje, není světem opravdovým. Lidská duše „idee“ poznala již před narozením a v průběhu života si na vše pouze rozpomíná. Platon založil školu Akadémii, která se později stala nejvýznamnější filosofickou školou v řecké oblasti. Napsal Obrana Sokratova (díky tomuto dílu a i jiným, víme, že existoval Sokrates), Gorgias, Protághoras a Ústava (kde je obsaženo Podobenství o jeskyni.) Podobenství o jeskynii popisuje skupinku lidí, přikovaných řetězy ke stěně jeskyně. Za nimi plápolá oheň a je tam vyvýšená cesta lemovaná nízkou zídkou. Tou cestou chodí lidé, kteří nosí různé věci, ale kdybyste se na tu zídku podívali, viděli byste pouze předměty, které lidé nosí. Vězni jsou však uvězněni tak, že vidí jen před sebe na stěnu se stíny a myslí si, že to jediné existuje. Jednou se ale vězeň osvobodí a zjistí, že existuje i něco jiného, než jen stíny, které byl zvyklý každý den vidět...

Aristoteles

Filosof klasického období, vědec a žák Platona, který ale s jeho učením o idejích nesouhlasil. Zastával názor, že je jen jediný svět. Byl synem lékaře, který se staral o makedonského krále, a tak se Aristotelovi dostalo vychovávat Alexandra Velikého. Aristoteles jako vědec přispěl k rozvoji přírodních věd, o tom pojednává jeho dílo Metafyzika. Kromě vědy se zajímal i o jazyk. Napsal dílo Rétorika (nauka o mluvě, přednesu). Další jeho dílo je Poetika.

Sokrates

Jediný filosof, který nic nenapsal, ale je nejznámější citátem: „Vím, že nic nevím!“, i když tato slova Sokrates nikdy neřekl. Tato slova znamenají, že čím víc toho víme a umíme, tím více si uvědomuje, že to není ani zdaleka všechno, co nevíme a neumíme. O Sokratovi víme hlavně díky Platonovi z díla Obrana Sokratova. Každopádně se o něm pak zmiňují ještě i jiní autoři. Sokrates byl známý tím, že si hodně povídal s lidmi. Ptal se kolemjdoucích a podle odpovědi, kterou dostal, položil novou otázku. Zajímal se o politiku, ale kvůli tomu, že dokázal hájit svoje názory, i když ostatní nesouhlasili, byl odsouzen k smrti. Mohl však uniknout, neudělal to a vypil číši s jedem s názvem Bolehlav.

Sofokles

Dramatik, kněz a básník klasického období. Napsal asi 123 tragédií, dochovalo pouze sedm. V jeho dílech hlavní postavy poruší pravidla bohů a jsou za to tvrdě trestány. Napsal díla: Elektra, Aias, Oidipus na Kolonu, Trachiňanky, Filokteres, Antigona a Král Oidipus. Dílo Antigona vypráví o Antigoně, která pohřbila svého bratra. Její bratr se provinil tím, že zaútočil na Théby, aby získal trůn. To rozzlobilo nového krále Kreona, který pohřeb zakázal. Kreon Antigonu odsoudí, ale než trest stihne vykonat, Antigona spáchá sebevraždu. To neunese její syn a také z žalu spáchá sebevraždu. Král Kreon zůstává osamocen se svou vinou. Král Oidipus je dílo, ve kterém každý má svůj osud ovlivněný bohy. Aby se tomu zabránilo, Oidipovi rodiče mu poškodili úmyslně nohy, Oidipus znamená v překladu „s opuchlýma nohama“, a chtěli ho nechat zabít. Zachránil ho ale pastýř. Jeho osud Oidupa nakonec zastihl, zabil totiž nevědomky svého otce a oženil se se svojí matkou, které neznal a nikdy neviděl. Když to zjistil, oslepil se. Za svůj život dokázal rozluštit důležitou hádanku od sfingy, zkusíte jí vyřešit také?

Euripides

Dramatik klasického období, který byl velice talentovaný. Uměl zpívat, tancovat a zabýval se i malířstvím. U předchozích autorů, v jejich dílech, byla hlavní postava muž, u Euripida je to jiné. V jeho díle Medea je hlavní postavou žena jménem Medea, která kvůli muži zradí svou rodinu. Jenže to se jí vymstí a její muž ji zradí a ona se plánuje mu pomstít. Euripides se snaží ve svých dílech poukázat na dramatičnost a emoce. Další díla od něj jsou: Helena, Trojanky, Orestes, Herakles.

Aristofanés

Autor komedií v klasickém období, o kterém se nedochovalo moc informací, zato jeho díla jsou velice známá. Dílo Lysistrata se odehrává v době války Athén a Sparty. Hlavní hrdinkou je athénská žena jménem Lysistrata, která svolá všechny ženy k tomu, aby vymyslely, jak zastavit válku. A aby se jejich muži vrátili k nim domů. Vymyslí, že dokud se bude válčit, nebudou „obšťastňovat“ muže. Dále se zmocnily státní pokladnice a nikomu z mužů se nepovedlo ženy přesvědčit o navrácení. Nakonec se Lysistratě podaří docílit uzavření míru. Dalším dílem Aristafana je Ženský sněm. Ženy jsou nespokojené s vládou mužů a tak si prosazují vlastní zákony. Aristofan(es) napsal dílo s veselým názvem Žáby. Jde o cestu do podsvětí, kde v řece Styx zpívá hejno žab (odtud název). Další komedie nosící název Jezdci je o politice, kdy dva voliči usuzují o hlasu lidu. V tomto díle Aristofan(es) kritizuje naivitu lidí, že se lid nechá zlákat sliby a lichotkami. Nakonec zvítězí větší darebák s nejvíce hlasy. Další díla jsou: Ptáci, Vosy, Oblaky nebo Mír.

Literární kvíz