První část – Mezopotámie, Syropalestina, Egypt, Indie a Čína
Druhá část – antické Řecko
Třetí část – antický Řím

Jak začal vlastně začal život a příběhy? Věděli jste, že k tomu, abychom na to dostali odpověď, pomohla i literatura? Kde má ale počátek ona? Díky archeologickým vykopávkám a starým písemnostem jsme se toho spoustu dozvěděli. Hlavně z dob, kdy si lidé vyprávěli příběhy a zapisovali si je. Třeba na hliněné tabulky či papyrové svitky. Používali k tomu nejrůznější druhy písma. Klínové písmo, hebrejské písmo, hieroglyfy, řecké písmo, čínské písmo nebo latinku.

Starověk

Literatura starověku sahá od rozkvětu prvních civilizací 3 tisíce př. n. l. do zániku některých z nich, tedy přibližně do 5. století n. l. Týká se to Mezopotámie, Syropalestiny, Egypta, Indie, Číny, antického Řecka a antického Říma. Tuto dobu máme také spojenou s eposy či Biblí.

Eposy

Jednalo se o mýty, legendy, náboženské debaty či filozofické úvahy. Jednou se nějaký epický génius rozhodl všechno dát dohromady a vznikl epos. Patřil sem epos Iliada a Odyssej. Nebo méně známý Vjása s eposem Mahábhártou. Ale co je vlastně epos? Můžeme zjednodušeně říct, že se jedná o veršovanou báseň o hrdinských činech, znamenající z řeckého překladu slovo, řeč nebo vyprávění. Nejstarším eposem je Epos o Gilgamešovi. Tento epos byl vyrytý klínovým písmem do hliněných tabulek. Hlavní postavy jsou urucký král Gilgameš a jeho druh Enkidu. Neobsahuje však jen téma hrdinství, ale také témata potopy světa, stvoření člověka z hlíny, téma smrti a věčného života a vztahů lidí s bohy.

Mezopotámie

Tato země ležela mezi řekami Eufrat a Tigris (území dnešního Íráku). Mezopotámii obývali Sumerové, Akadové, Babyloňané a Asyřané. Později se z Mezopotámie stala Perská říše. Sumerové vynalezli první obrázkové písmo, (psaní na hliněné tabulky) které sloužilo k úředním záznamům (např. hospodářské záznamy, pracovní výkony, různé smlouvy). Babylonská literatura přinesla Chamurappiho zákoník, který popisoval, jak se mají lidé k sobě chovat.

Syropalestina

Jedná se o území na východě Středozemního moře – dnes Sýrie, Libanon, Jordánsko a Izrael. Syropalestinu obývali Izraelité, Aramejci a Féničané. Féničané vynalezli abecední hláskové písmo, obsahovalo jen 22 písmen. Pomocí jednoduchých znaků zachycovali hlásky. Významnou památkou hebrejské literatury (Izraelité, později Židé) je Bible.

Bible

„Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého...“ Kdo by to neznal? Modlitby, Ježíš Kristus, Desatero přikázaní... A Bible není ani zdaleka jen o tom.
Bible představuje soubor textů (a opravdu hodně jmen), které vznikaly v oblasti Palestiny a dnešního Izraele. Od 9. století před naším letopočtem do 2. století našeho letopočtu. Je složen ze Starého zákona a Nového zákona. Starý zákon byl napsán hebrejsky, kdežto Nový zákon řecky. Kolem roku 400 byl přeložen sv. Jeronýmem do latiny, později do národních jazyků. Díky Cyrilu s Metodějem máme přeložené části Bible do staroslověnštiny. Z roku 1579 máme přeloženou šestidílnou Bibli Kralickou (název je odvozen od místa vytištění – Kralice) od Jednoty Bratrské.

Starý zákon tvoří pět knih Mojžíšových. Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium. Nejprve pojednává o stvoření světa a člověka. Bůh Izraele použil slovo: „Budiž světlo“ a bylo světlo. Dále použil hlínu k vymodelování prvního člověka (Adama). Z jeho žebra pak stvořil první ženu Evu. Poslal je do Rajské zahrady, ale zakázal jim jíst ze Stromu poznání. Neuposlechli, byli potrestání a vyhnáni z Ráje. Dále se ve Starém zákoně dozvíte o osudech Adamových a Eviných potomků. O životě proroka Mojžíše, o národu izraelském, vznik Desatera přikázání, o panování králů Davida a Šalamouna. Důležité jsou i knihy Kniha Ester, Kniha Jobova, Kniha Žalmů, Píseň Šalamounova.

Nový zákon obsahuje 27 knih. Psali ho Židé řeckým jazykem. Dá se stručně říct, že pojednává o víře v Ježíše Krista. Matouš, Jan, Marek, Lukáš a apoštolové Ježíše Krista sepsali tzv. evangelium. Evangelium je o Ježíšově narození, o tom jak šířil své učení, jeho ukřižování a zmrtvýchvstání.

Egypt

Civilizace, která se rozvíjela podél Nilu a je známá svými pyramidami, hieroglyfy a mumifikování zesnulých. K nejznámějším dílům patří Achnatonův Hymnus na Slunce, Životopis Sinuhetův a Knihy mrtvých. Achatonův Hymnus na Slunce je oslavná píseň, kde se uctívá Slunce jako zdroj Života. Sinuhet vypráví zajímavé příběhy o životě lékaře. Knihy mrtvých je soupis rad a zaříkadel, které mají pomoct mrtvému při jeho cestě podsvětím k ráji.

Indie

Kolem roku 1600 př. n. l. osídlili povodí řek Indus a Ganda Árjové (dnešní Indové). Indie je známá svou starověkou harrapskou kulturou v povodí řeky Indus. V Indii vznikaly védské zpěvy, (oslavné písně bohům a modlitby), nápisy krále Ášoky (starý zákoník vytesán do kamene) a dva eposy. Epos Mahábhárata (bratrovražedné boje mezi dvěma rody Bháratovců) a epos Rámájana (princovi Rámájánovi unesou manželku Sítu. Údajně ji unesl vládce démonů a tak princ prosí o pomoc krále opic Hanumana.)

Čína

Zde se rozvíjela kultura asi od roku 2200 př. n. l. Historie Číny ovlivňovalo náboženství (například buddhismus, hinduismus) a vznikaly různé Dynastie (např. Dynastie Ming, Dynastie Tchang). Mezi nejznámější památky patří Velká čínská zeď a Buddhovy sochy. Z literatury je Kniha proměn nebo Kniha písní či filosofické spisy mudrců (např. mudrc Konfucius.)

Literární kvíz