Los Punťa se zde na Alíkovi objevil relativně nedávno. Ale jak se sem dostal? A co tady vůbec dělá? Nebudu to dál okecávat a jdeme rovnou k věci.
Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety. České země byly tenkrát království, kterému vládl mocný král, ten měl pochopitelně i svého královského psa. A protože to byl pes samotného krále, byl to král všech českých psů. Jmenoval se Punťa I. Ale jak to bylo s losem? To se dozvíme z následujících zápisů z kroniky jeho věrného ptačího kronikáře pana Pípala.
Zápis první
Bylo nádherné ráno. Pan Punťa VIII. se zrovna procházel zámeckou zahradou. Když tu najednou přijel neznámý muž na koni a nebohého pana Punťu unesl. Neskutečně jsem se polekal a bez dlouhého rozmýšlení letěl za nimi. Dojeli do polorozpadlé chatrče. Podíval jsem se oknem a co nevidím! Pan Punťa v kleci a ten muž leží na lavici a spí! Hned jsem začal přemýšlet, jak ho dostat ven. Připravoval jsem se několik dní a chudák pan Punťa už byl úplně vyhladovělý! Nakonec jsem vymyslel dobrý plán. Poněkud primitivní, ale dobrý. Počkal jsem, až neznámý muž odejde. Potom jsem do okna začal tlačit uvolněnou cihlu. Tlačil jsem nějakou dobu, než se ten muž zase vrátil. Začal jsem si už myslet, že jsem si snad ukousl příliš velké sousto, ale pak se to stalo. Cihla se převážila a okno se rozbilo. Neváhal jsem, vletěl dovnitř a vypáčil zámek od klece pařátkem. Utekli jsme rozbitým oknem. Až u zámku jsem zjistil něco velice nehezkého. Pan Punťa se totiž při útěku pořezal do přirození. Král okamžitě povolal všechny doktory, kteří se vyznají ve zvířatech, ale nic naplat. Pan Punťa už nikdy nebude mít štěňátka.
Zápis druhý o půl roku později:
Bylo krátce před Vánocemi, a pan Punťa zrovna kontroloval výzdobu. Sice jsem mu říkal, že to není práce vhodná pro krále, ale nedal si říct. Najednou však uviděl pohyb v keři. Vydal se k němu a co neviděl! Krčilo se tam malé losí mládě. Nevěděl, jak se tam dostalo, ale protože ho už nějakou dobu mrzelo, že nemůže mít děti, ujal se ho. Pojmenovali jsme ho Punťa.
Zápis třetí měsíc od nálezu malého losa
Konečně jsme Punťu IX. naučili mluvit. Hned nám začal vyprávět, jak se tehdy na té zahradě vlastně vzal. Zápis výpovědi Punti IX.: „To bylo tak. Moje máma byla sice losice, ale byla u Santy v sobím spřežení. On už je starý a špatně vidí. No a také z toho důvodu ji zapřáhl, i když byla těhotná! A protože se Santa rozhodl, že poletí ze severního pólu oklikou, porodila mě u vás na zahradě a musela letět dál.“ Když dopověděl, bylo nám ho moc líto. Budeme se mu snažit ztracenou maminku vynahradit.
Současnost
Leccos to vysvětluje. Teď už víme, proč se los jmenuje Punťa. Los Punťa XIV. je potomkem nalezeného losíka v královské zahradě. Ale jak se vlastně dostal sem na Alíka? To vám povím za chviličku.
On totiž Punťa XIV., když vyrostl, chtěl si sehnat nějakou práci. Tak hledal, hledal, až zjistil, že lidé kupují stírací losy a dostávají za ně výhru. To ho neskutečně vyděsilo! Až potom zjistil, že stírací los není živý, ale je to jen kousek tvrdého papíru. Tak hledal dál. A najednou zjistil, že Alík by potřeboval losa na losování vítěze v soutěžích! Neváhal a přispěchal do redakce. Tam ho s radostí uvítali. Hned si na Alíkovi zřídil účet, jen dával pozor, aby si vypnul kamarády a poštu, to by potom nebyl nestranný porotce! Na to pozor!