Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Los Punťa VIII.

    vydáno  •  Historie · Pohádky

    Dnes vám popíšu příběh Losa Punti VIII. Každý z rodu Losů Punťů žije jedno století. Tento žil v patnáctém století, tedy zažil dobu Johanky z Arku.

    Punťa s Johankou, © JMkolo83

    Na svět přišel divně. Narodil se o den dříve, než měl, tedy 30. 12. 1399. A proto si taky pamatuje na svou maminku, což se obvykle nestává. Vesele si běhal po celém světě a vykonával svou práci tam, kde zrovna bylo potřeba.

    Najednou v roce 1406 zaznamenal, že probíhá nějaká válka. Zjistil, že je už dlouho, a začal ji říkat stoletá válka. Snažil se o tom najít více informací, ale moc mu to nešlo. Dozvěděl se, že to je válka mezi Anglií a Francií. Angličané se snažili získat francouzská území.

    Když se v roce 1412 v Domrémách narodila Johanka z Arku, což v té době bylo obyčejné selské děvče, tak krátce na to začala třetí etapa stoleté války, konkrétně v roce 1415. Francie začínala v bitvách prohrávat a vypadalo to, že o některá ze svých území přijde. Angličané po výhře v bitvě u Azincourtu postupně dobyli celou Severní Francii.

    To se Punťovi nelíbilo, přišlo mu to nespravedlivé, ale nevěděl, jak by mohl pomoci. Když zpozoroval, jak to obyčejné venkovské děvče začalo ve svých čtrnácti letech slýchat hlasy a před očima se jí zjevovali světci a andělé, hlavně archanděl Michael, sv. Kateřina a sv. Markéta, tak mu svitla naděje. Věděl, že podle hlasů by toto děvče mohlo dosti pomoci Francii.

    Postřehl, že Johanka se modlí za záchranu Francie, protože Angličané začali vypalovat její rodný kraj a přibližovali se k Orléansu. Los Punťa doufal v zázrak a věřil, že právě toto děvče dokáže osvobodit Francii.

    Hlasy jí říkaly, že je vyvolená od Boha, aby vysvobodila Francii. Chtěly, aby si vzala mužský šat a stála v čele vojáků, kterým by pomohla osvobit Orléans. Punťa si byl jist, že pokud Johanka nezakročí, tak Francie přijde o svá území a prohraje celou stoletou válku. Proto sám dal do kostela, kam Johanka chodila, mužský šat a meč, aby si to vzala a šla si prosadit to, že bude bojovat. Opravdu to udělala.

    Meč v kostele pro Johanku

    Začala se svými úmysly, které jí řekly hlasy, vystupovat veřejně. Punťa měl radost, ovšem vyhráno ještě nebylo. Ze začáku ji Karel VII. nechtěl pustit bojovat a už vůbec nepřipouštěl, že by měla dostat své vlastní vojsko. Punťa věděl, že musí zasáhnout. Věděl, že obyčejní lidi ho nevidí a ani neslyší, což mu komplikovalo práci. Začal psát vzkazy na papírky a ty pak dávat na místa, kde by je Karel našel. Karel opravdu četl všechny ty vzkazy.

    Asi po dvou týdnech tedy opravdu Johance vyhověl a dal jí malé vojsko. Punťa byl rád. Byl si jist, že to ta holka zvládne. A tak Johanka šla se svým malým vojskem do války. Opravdu, většinou porážela Angličany. Tím Francii dostali z nejhoršího ven. Několikrát byla zraněná, ale díky své silné vůli a díky náhodám, o které se postaral Punťa, to zvládla. Takhle to bylo asi rok a půl, ale pak přišla katastrofa.

    Jednou ji její vojsko nechalo samotnou v táboře nepřátel a Angličané ji zajali. Punťa byl zklamaný, přemýšlel, jak ji z toho dostat ven. Bohužel nenacházel žádné řešení. Nepovedlo se mu zabránit tomu, aby Johanka byla odsouzena k trestu upálení.

    Rozhodl se, že u ní alespoň zůstane, ale věděl, že ho nikdy neuvidí. Když už byl u Johanky, která stála na hranici, tak se stal zázrak. Johanka k němu promluvila, věděla o něm. Řekla mu, že děkuje a ať jde od ní radši dál, aby taky neshořel. Punťa ale věděl, že shořet nemůže. Zůstal s Johankou, když ji začaly plameny pálit nohy, tak jí vlezl do náručí, aby ji podpořil. Johanka byla statečná, vůbec nebrečela.

    Když bylo po všem, tak Punťa odešel pryč. Rozhodl se, že nechce být už v této zemi, tak šel někam jinam. Až jednoho dne došel k jakési hoře, kde se mu moc líbilo. Ta hora byla Říp.

    Rozhodl se, že vyleze na vrchol. Na pokraji všech sil vylezl na úplný vrcholek, vyčerpáním ulehl a usnul. Když byl vyspalý dost, tak se vzbudil a v dálce uviděl nějaké lidi. Myslel si, že když ho viděla Johanka, tak ho ti lidé uvidí také, ale spletl se. Lidé ho neviděli.

    Punťovi začala chybět společnost. Šel dolů z hory naproti lidem, jestli ho zblízka neuvidí. Když už byl skoro dole, tak nešťastně zakopnul o kámen a svalil se na zem. Nemohl vstát, zranil si nožku. Nevěděl, co má dělat, neměl nikoho, kdo mu mohl pomoct.

    Jedinou svou naději viděl v těch lidech, kteří se pomalu, ale jistě přibližovali. V hlavě mu ale vrtalo, jak má zařídit, aby ho ti lidé viděli. Když ti lidé k němu došli, tak začal kňourat, ale pár lidí na něho šláplo.

    Lidé vyšli nahoru a rozhlíželi se po okolí. Punťa v tu chvíli kousek od sebe spatřil jakýsi lesklý předmět. Přitáhl ho k sobě a doufal, že si toho předmětu lidé všimnou. Opravdu, jeden člověk si toho předmětu všiml a vydal se za ním, že si ho vezme. Když došel k Punťovi a napřáhl ruku k předmětu, tak Punťa s ním uhnul. Hýbal rukou, v které předmět měl, a naříkal, doufal, že to pomůže.

    Hora Říp s lesklým předmětem

    Po chvilce i ostatní lidé přišli k tomu předmětu a se zájmem ho pozorovali. Nechápali, jak se může sám hýbat a ještě být tak krásný. Začali diskutovat, někdo měl za to, že je to hvězda, která poletuje o hodně níž než ty ostatní, někdo říkal že je to levitující moucha, která je hezká, jiní měli zas za to, že je to jen oční klam nebo že ho vidí jen v hlavě, že je to jejich představa.

    Když už nějakou tu dobu diskutovali, tak utichli, ale předmět nepřestávali sledovat. Punťa v tu chvíli zařval, jak nejvíc dokázal, a doufal, že to zabere. Opravdu jedna stará žena něco slyšela, ale přišlo jí to divné. Ostatní řekli, že nic neslyšeli, že ta paní má slyšiny. Punťa to nevzdával a ta žena ho slyšela zas a zas.

    Po chvilce začala vidět i rozmazané Punťovi obrysy. Šáhla k místu, kde byl předmět, a Punťu vzala do dlaní. V tu chvíli ho plně viděla a viděli ho i ostatní. Punťa jim řekl, co se mu přihodilo, a poprosil je o pomoc. Lidé ho vzali zpátky nahoru, že tam se na jeho nožku podívají.

    Když byli nahoře, tak Punťu vyšetřili a zjistili, že si zlomil nohu. Zavázali mu ji a nařídili mu, aby ležel. Jenže něco se pokazilo a Punťa odešel do nebe dříve, než měl.

    Byl teprve rok 1483, ale Punťa věděl, že je v nebi, viděl totiž kolem sebe hvězdy. Punťa stále žil, ale v nebi, a nevěděl, jak se má dostat zpět dolů na zem. Nešlo mu to. Ať poskakoval po hvězdách a snažil se z nich seskočit dolů nebo z mraků, prostě to nešlo. Po nějakém čase začal slýchat nějaký známý hlas. Uvědomil si, že to byl hlas Johanky. Řekla mu, že odsud se už nedostane.

    Punťa na mraku okolo hvězd

    Punťa byl docela smutný, ale tak alespoň mohl poskakovat po hvězdách, jak chtěl, a uměl řídit déšť. Jenomže mu vrtalo hlavou, jak má najít svého následovníka. Řekl si, že to nebude řešit, že to prostě nějak dopadne, a doufal, že dobře. Na konci roku 1499 začal mít velké bolesti. Bolelo ho celé tělo. Jednou si tak seděl na hvězdě a na mraku pod sebou uviděl cosi malého, co se mu podobalo. Neváhal, skočil k tomu a shodil to dolů. Přakvapivě to šlo, nechápal to. V tu chvíli zkameněl na tomto mráčku a už se nehýbal ani nemluvil. Chudák Los Punťa IX. dopadl tvrdě na zem, ale o tom zase jindy. A takhle si Los Punťa VIII prožil své století.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (9)

    Příspěvek z 20. března ve 20:22.
    Kubík111 v něm napsal:

    Chápu, ale jen ten 2. je takový..., ale ostatní jsou pěkné;-)ok@)->-

    Příspěvek z 20. března v 18:35.
    JMkolo83 v něm napsala:

    Kubíku děkuji$>
    Oni jsou ty obrázky všechny na jednom papíře a zrovna toto mě moc nebavilo kreslit, tak jsem to celkem všechny ty obrázky odbyla, já vím, no... Dohromady mi to zabralo asi 15 minut :D

    Příspěvek z 20. března v 17:27.
    Kubík111 v něm napsal:

    Moc pěkný článek zaměřený na pěknou dobu a místo. Obrázky taky pěkné, jen 2. (ten meč v tom kostele) je takový „jak bych to jen řekl“, takový nic moc...
    Ale jinak vše ostatní super. 5 tlapek;-)