Alíkovina

Lyžařský tábor v Tatrách

vydáno  •  Zima

Na nějakém letním táboře už nejspíš byla většina z vás, ale víte, že existují tábory i o většině ostatních prázdnin? Není jich sice tolik, co v létě, ale i tak se tam dá zažít spousta legrace.

Tatry, © majdula2000

Na letní tábory jezdím už od malička každý rok, ale když jsem byla větší, tak se mi nechtělo čekat na další tábor celý školní rok, proto jsem zkusila tábory o jarních prázdninách, na horách, jejichž hlavní náplní je mé milované prohánění se po sjezdovkách.

Tenhle rok jsem byla na takovém táboře a bylo to trošku dál, než bývá u táborů zvykem. Byli jsme na Slovensku, konkrétně v Západních Tatrách. Moc se mi tam líbilo, proto bych se s vámi chtěla podělit o to, co všechno jsme tam dělali, a možná i někoho z vás nalákat, že se jarní prázdniny dají trávit i trošku jinak a bez rodičů za zády.;-)

1. den – neděle
Celé to dobrodružství začalo ještě u nás před barákem. Mamka mě chtěla odvézt do Prahy, odkud jsme měli vyrazit, ale ouha – auto hlásilo úplně vybitou baterku, takže prostě nešlo nastartovat. Naštěstí žijeme v moderní době, kdy má každý po ruce mobil, takže stačila chvilka a už jsme přesouvali věci do jiného auta, které už pojízdné bylo, takže sice s mírným zpožděním, ale konečně jsme mohly jet.

Cesta do Prahy byla docela v pohodě, povídaly jsme a poslouchaly písničky. Po pár desítkách minut jsme dojely na dálnici, po které už jsme pokračovaly až do našeho hlavního města. I přes zpoždění jsme pořád ještě měly nějaký čas, takže jsme si došly na oběd a pak už hurá nakupovat!

Když už byl nejvyšší čas na to, abychom vyrazily na autobusové nádraží, tak jsme se vrátily k autu, kde jsme vyměnily igelitky za lyže, zavazadla a podobné věci, a vydaly jsme se na metro. Po pár zastávkách jsme byly na Florenci. Zbýval nám ještě nějaký čas, takže jsme si sedly na lavičku a čekaly.

Jak se blížil čas srazu, tak už přišli vedoucí a také přijel minibus. Naskládali jsme do něj všechny věci, vyřešili papíry a podpisy a šup do autobusu, abychom už mohli vyrazit. Mimochodem – moc nás nebylo, jen 3, 2 vedoucí a řidič, proto ten minibus. Ovšem trojka nezůstala trojkou moc dlouho, asi po hodině a půl jízdy jsme zastavili na jedné benzínce a už jsme byli 4.

Čekal nás pořád ještě dost velký kus cesty, takže jsme si jen chvilku protáhli nožičky a jeli zase dál. Zastávek bylo ještě několik, protože cesta byla opravdu dlouhá, celkem skoro 8 hodin, ale utíkalo to docela rychle. Cestou jsme většinou koukali na film, do mobilu nebo tabletu a poslouchali písničky.

Do cíle jsme dorazili kolem půlnoci. Vzali jsme si batůžky a tašky a šli jsme se ubytovat. Majitelé domu, ve kterém jsme bydleli, už samozřejmě dávno spali, takže jsme se snažili být potichu, abychom je nevzbudili. Vyndali jsme si jen pár základních věcí, hupsli do pyžam a hned jsme usnuli. Není divu, byla skoro jedna hodina ráno...

2. den – pondělí
Když jsme se ráno probudili, tak jsme konečně viděli, kde to vlastně jsme, protože v noci samozřejmě bylo vidět velký kulový a navíc jsme měli jiné starosti. Všude okolo byly samé kopce, většina z nich byla alespoň z části pokrytá sněhem. Venku bylo krásně, lehce nad nulou a svítilo sluníčko.

Výhled z balkonu, © majdula2000

Také už jsme nebyli jen 4, ale bylo nás 6, protože 2 sourozence, kteří byli ze Slovenska, přivezli rodiče až ráno přímo na místo. To už byl opravdu finální počet, víc nás nebylo.

Nasnídali jsme se, oblékli, vzali si všechny potřebné věci a už jsme seděli zase v minibuse. Po necelé půlhodince jízdy jsme se ocitli na parkovišti, které dost připomínalo kluziště. Vyskákali jsme ven, přezuli se do lyžáků, uklidili boty a vzali si lyže a hůlky. Než nám vedoucí donesli skipasy, tak jsme si vzali kukly, nákrčníky, helmy a rukavice a už jsme byli připraveni vyrazit. Docela to trvalo, protože u pokladen byla obrovská fronta, ale nakonec jsme se dočkali.

Skipas, © majdula2000

Vyjeli jsme lanovkou až nahoru, vedoucí nás nejprve ještě přivítali v Tatrách, pak nám ještě něco málo řekli, hlavně abychom jezdili opatrně a dávali pozor, a už jsme mohli svištět dolů. Dole jsme na sebe museli čekat, protože jsme ze začátku jezdili společně. Po pár jízdách jsme se rozdělili na 2 skupinky po třech. Já jsem byla ve skupince s klukama, protože jsme jezdili nejrychleji.

Sjezdovka, © majdula2000

Na svahu jsme byli úplně celý den, až do čtyř hodin odpoledne, protože to už se i vypínaly lanovky a vleky. Jezdit jsme mohli v těch skupinkách sami, ale vždycky jsme měli určený čas, ve který jsme měli být na domluveném místě, což bylo většinou u horní stanice lanovky, aby vedoucí věděli, že jsme všichni a v pořádku. Po poledni jsme se scházeli dole u bufetu, kde jsme si dávali čaj a něco k jídlu. Když jsme končili s lyžováním, tak jsme se scházeli také dole u bufetu.

Bufet, © majdula2000

Odtamtud jsme dojeli k minibusu, přezuli se, naložili lyže a lyžáky, naskákali dovnitř a vyrazili zpátky na chatu. Chvilku jsme měli volno, abychom si mohli odpočinout, a pak jsme měli večeři. Večer jsme šli brzy spát, protože jsme byli všichni hrozně unavení. Nejen z lyžování, ale také z předešlé noci.

3. den – úterý
Tentokrát už jsme zvládli vstát dříve. Zase jsme se nasnídali, oblékli a nachystali a hurá na sjezdovku. Jezdilo se od devíti hodin, my jsme přijeli chvíli před devátou, což byla úplná paráda. Sjezdovky byly krásně upravené rolbou, lidí bylo úplné minimum. Později už bylo lidí více, ale nikdy jsme ve frontě nestáli moc dlouho, takže jsme si parádně zajezdili.

Lanovka, © majdula2000

Ty naše dvě trojice taky postupně přestaly platit, většina z nás sice jezdila společně, ale když byl někdo hodně pomalý, tak jsme na něj nečekali každou jízdu, ale jen občas. Po poledni jsme se zase slezli u bufetu, abychom si chvilku oddechli a dali si oběd a čaj. Odpoledne jsme šli opět lyžovat, zase až do zavíračky, a pak jsme jeli zpátky tam, kde jsme byli ubytovaní.

Sjezdovka z lanovky, © majdula2000

Večer, když jsme se vrátili, jsme si dali chvilku šlofíka, pak byla večeře a po večeři jsme už tak nějak odpočívali, hráli hry, povídali si a podobně. Později jsme už začali být unavení – ono se to nezdá, ale být 7 hodin denně na sjezdovce je docela náročné, takže jsme šli zase spát.

4. den – středa
Zase jsme byli ráno dostatečně brzy vzhůru, dali jsme si snídani a kromě věcí na sjezdovku jsme si brali také batůžky – s plavkami a ručníkem. Dopoledne jsme klasicky jezdili, pak byl oběd a po něm zase lyžovaní, ale nikoliv až do čtyř, ale jen do tří. Zase jsme se přezuli, ale nevyrazili jsme zpátky na chatu, ale jeli jsme se koupat do termálů.

Termální koupaliště, © majdula2000

Cesta nebyla nijak moc dlouhá, myslím, že to mohlo být zhruba srovnatelné s cestou na sjezdovku. Vzali jsme si plavky a vylezli ven. Ano, opravdu ven, byli jsme tam v plavkách, všude okolo sníh... Brrrr, to byla zima! Rychle jsme vlezli do vody. Byla nádherně teplá, ve větším bazénu měla 36 °C a v menším 38 °C, ale tam jsme byli jen chvilku, protože pak nás plavčík poslal zpátky do toho většího, jelikož děti v tom menším být nesměly.

Termální koupaliště, © majdula2000

Když už jsme byli hezky vykoupaní, tak jsme si dali sprchu, oblékli se, naskákali zpátky do busu a jeli na chatu. Chvilku po tom, co jsme přijeli, nám vedoucí řekli, že jestli chceme, tak je hotová večeře, ale většina z nás ji nechtěla a věděli jsme, proč...
Těsně po tom jsme se oblékli a šli ven. Cíl cesty byl jasný – pizzerie! Proto jsme ani nejedli tu večeři. Hezkou procházkou jsme asi po půl hodině dorazili na místo. Objednali jsme si pití i tu pizzu. Než nám to donesli, tak jsme si všichni společně povídali a hráli hry na mobilech, pořádně jsme se u toho nasmáli.

Pak jsme se všichni nadlábli, někteří si dali ještě palačinky, a po jídle jsme si šli hrát. Nejdříve jsme šli ke kulečníku. Kluci hráli a my, holky, jsme na ně koukaly. Po chvilce přišli vedoucí, že si můžeme jít zahrát ještě fotbálek, takže se pak rozdělili – někdo byl u kulečníku a zbytek hrál fotbálek. Byla to parádní zábava, hráli jsme pořád dokolečka, až jsme z toho byli úplně zpocení, ale nikomu to nevadilo.

Cesta z pizzerie, © majdula2000

Když bylo skoro 10 hodin večer, tak už jsme museli pomalu končit, protože už tam začínali uklízet. Tak jsme zaplatili a vydali se zpátky. Venku už byla úplná tma a zase jsme byli unavení, takže jsme skoro hned po tom, co jsme se vrátili, šli spát.

5. den – čtvrtek
Tentokrát se vůbec žádné ranní vstávání nekonalo, mohli jsme krásně spát, protože i snídaně byla mnohem později než obvykle. Bylo to kvůli tomu, že ten den jsme vůbec nejeli lyžovat, ale jeli jsme na výlet – do Tatralandie.

Tatralandie, © majdula2000

Tatralandie je obrovský aquapark, který se nachází na úpatí Tater, kousek od města Liptovský Mikuláš. Je to největší aquapark na celém území nejen Slovenska, ale i naší České republiky a Polska. Je tam spousta bazénů, atrakcí a tobogánů. Sice nebyl ani zdaleka v provozu celý, protože je zima, ale i tak to bylo parádní.

Přijeli jsme tam dopoledne a šli jsme dovnitř, tam nám vedoucí řekli, že si máme sednout na krokodýla a oni půjdou koupit lístky. Tak jsme vylezli na krokodýla a tam čekali.

Krokodýl v Tatralandii, © majdula2000

Když už byli vedoucí skoro na řadě, tak jsme šli zpátky za nimi. Dostali jsme náramky a mohli jsme dovnitř.

Převlékli jsme se, počkali na všechny a pak už jsme mohli jít dovádět. Kluci šli někam sami a my jsme šly na tobogány. Vzaly jsme si kruhy, vyběhly nahoru a šup dolů. Dole jsme čekaly na holky, co jely za námi, a už byl průšvih... nevěděly, že když dojedou, tak musí hned ven, a smetli je lidé, co jeli za nimi. Jedna z nich úplně přeletěla přes okraj a dost se odřela, takže nás plavčík rovnou poslal na ošetřovnu. Naštěstí to měla jen naražené, takže jí to zalepili a mohli jsme zase blbnout.

Pak jsme pořád dělali nějaké hlouposti, zkoušeli, kdo vydrží nejdéle pod vodou, potápěli se, hráli s míčema a tak. Když jsme měli poslední hodinku, tak jsme se pod vodou ještě fotili. Nakonec jsme si dali koktejly v baru uprostřed bazénů a pak už nezbývalo nic jiného, než se zase obléct a vyrazit zpátky, ikdyž se nám moc nechtělo...

V Tatralandii, © majdula2000

Večer jsme se najedli a hráli ještě pár her, pak jsme šli zase spát.

6. den – pátek
Zase byla pořádná lyžovačka, takže jsme museli zase ráno vstávat brzy, nasnídat se a vyrazit na svah. Já jsem měla docela padací den, dvakrát jsem sletěla tak, že mi vypadla lyže a ještě jsem asi 20 metrů jela po svahu po zádech, ale naštěstí jsem to přežila.:-D

Sjezdovka, © majdula2000

Jezdili jsme, jako obvykle, až do čtyř hodin, pak jsme se vrátili a večer už jsme bohužel museli balit. Bylo to kvůli tomu, že jsme další den odjížděli domů, rovnou ze sjezdovky. Když jsme měli zabaleno, tak jsme šli rovnou spát.

7. den – sobota
Poslední den, áchjo, mně se tak nechtělo domů.:-(

Ráno jsme vstávali ještě dříve, protože toho bylo moc. Po snídani jsme bleskově dobalili poslední věci a začali jsme všechno skládat do minibusu. Bylo toho hrozně a vzadu jsme měli lyže a lyžáky, takže jsme museli zavazadla mít na zadních sedadlech v buse. Ještě, že nás bylo tak málo.

Horní stanice lanovky, © majdula2000

Když to bylo konečně všechno, tak jsme se nějak vmáčkli na pár sedaček, které zůstaly volné, a vyrazili jsme naposledy na svah. Celý den už jsme lyžovat samozřejmě nemohli, ale alespoň dopoledne ano. Skončili jsme před polednem, přezuli se a převlékli v minibuse. Šli jsme ještě do bufetu, abychom se najedli a dali si čajík.

Dolní stanice lanovky, © majdula2000

Po obědě jsme čekali na parkovišti, než přijeli rodiče pro naše slovenské kamarády, a pak už nezbývalo nic jiného, než zalézt do busu a vydat se zpátky do Prahy. Cestou jsme sledovali Dobu ledovou a trošku spali, případně mobilovali. Docela to utíkalo, zase jsme stavěli na benzínkách, takže jsme se vždycky protáhli, abychom nebyli úplně dřevění.

Když už jsme byli v České republice, tak jsme si sháněli rodiče, protože nám vedoucí řekli, že přijedeme o trochu dříve. Než jsme dojeli do Prahy, tak jsme zase byli jen 3, dorazili jsme tam nakonec těsně před devátou hodinou večer.

Hned jsem venku viděla taťku, který už tam na mě čekal. Vyndali jsme z busu všechny věci, rozloučili se a pak už jsme zamířili k autu. Cestou domů nejdříve hrozně lilo, ale pak se to trošku zklidnilo. Já jsem byla úplně vyřízená, takže jsem ještě v autě usnula.

Domů jsme dorazili skoro v 11 hodin, už byla úplná tma, takže jsem vůbec nic neřešila, padla do postele a hned jsem znovu usnula.

Myslím si, že se tábor povedl, parádně jsme si to užili, ale hrozně rychle to celé uteklo... Nejsou ty jarní prázdniny nějak krátké?

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 18. března ve 21:47.
klobáska v něm napsal:

Pěkný článek! :->R^

Příspěvek z 18. března v 10:54.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Super R^R^R^