Pokud jde o mě, na lyžák jsem jela jako naprostý amatér. Na lyžích jsem stála poprvé den před odjezdem doma v kuchyni. Už jen napasovat své plachty do lyžáků, ve kterých si připadáš, jako bys měl nohy v sádrách, byl boj.

Je sobota ráno, já mám motejly v břiše a nevím, co čekat. Těším se, ale strach jakoby převládal. V autobuse jde na mě spánek z prášku, držím se a prohlížím si ubíhající krajiny kolem nás. Po příjezdu jsme s děvčaty popadly dvou tunové kufry a nedočkavě jsme letěly na pokoj č.5

S naším překvapením, postele (dejme tomu) pohodlné a celkově velmi útulno. Odpoledne jsme strávili prozkoumáváním terénu. Večer nás čekala 1. večeře (poživatelná!) večerní program a spánek. Jak já si najednou začala vážit své postele. Druhý den jsme se po snídani zázrakem ocitli, na - kdo ví, proč zvaném - „mírném“ svahu. Po nazutí lyží si jen pamatuji jehličí v puse a pohled na své tělo v jakémsi údolí. Z učitelů se náhle staly velmi užitečné jeřáby. Po dvou hodinách klouzání a padání následoval odpočinek na chatě.

Odpoledne jsem se dokonce na lyže dokázala postavit a zázrakem se i udržet. Pokroky byly znát. Dejme tomu, že další den probíhal stejně jako ten první. V úterý jsme poprvé všichni své ctěné zadky vyvezli nahoru na kopec lanovkou. Žádná hrůza to není, hlavně nepřekřížit lyže, jinak poznáš chuť horského sněhu. Ze začátku je nejlepší a hlavně nejbezpečnější, jezdit pluhem. Špičky k sobě, paty od sebe. Celá jízda je taková ubržďující. Zatlačením na kolena dočista zastavíš.

Po odpoledni pádů a pokroků jsme dokulhali v lyžákách na pokoj. Středa byla den odpočinku. Odpolední návštěva cukrárny, večerní hry. Ze čtvrtka proleženého s teplotou na pokoji moc historek nemám, snad jen chuť paralenu a bolest hlavy.

Pátek - Den závodů?! Dopoledne jsme všichni nedočkavě naklusali nahoru na svah, kde byla postavena dráha na slalom. Srdce rozbušené jak stádo býků. Řada se postupně ztrácela a najednou jsem zbyla jen já a další čtyři. Slalom jsem ve zdraví absolvovala. Odpoledne bylo volné. Jezdili jsme po dvojicích až skupinkách, moc jsme si to užívali. Den byl u konce a my si to začali uvědomovat. Do jednoho jsme vyčerpáním usnuli. Poslední horská strava byla před námi.

Jako zběsilí jsme balili své zatuchlé týdenní věci a pomalu začali vyrážet k autobusu s kufry. Jízda byla plná emocí. Po příjezdu jsme štěstím líbali své maminky a rodné domovy.

Šumava 2017, to je už jen spousta vzpomínek a zážitků. Děkuji všem zúčastněným. Perný týden plný nervů a hádek. Ale stálo to za to! Odjížděli jsme do jednoho už jako lyžaři.

Užívej si týden s kamarády, a hlavně bez té školní docházky! Třídní „vejlet“ zvaný lyžák, bych zopákla ještě několikrát.