Dva roky zpátky na jaře mamka navrhla, že bychom se mohli odstěhovat do Česka. Můj nevlastní táta je z Česka a mamka chtěla poznat jeho rodinu, místa, kde vyrůstal a celkově i poznat Česko. Česky jsme se učili od doby, co se k nám nastěhoval, takže už 5 let. Občas udělám nějakou gramatickou chybu, ale už jich moc nedělám.

Když se ale vrátím zpět k návrhu, tak jsme se ještě v ten den rozhodovali proč tam jet a zda to bude mít nějaký smysl. Zvažovali jsme plusy i mínusy, ale nakonec jsme se na cestu později vydali.

V létě jsme si začali balit kufry a jeli jsme se rozloučit s naší finskou rodinou. Poté jsme jeli do restaurace na jídlo a pak na letiště. Na letišti se ale stala taková věc. Měli jsme si odložit kufry na takovou hromadu a já jsem musela jít na záchod, tak jsem šla a mamka se ségrou se šli podívat po letišti. Taťka tam měl na mě čekat, jenže ne – ten šel hledat Wi-Fi.

Po chvilce jsem se vrátila a zjistila jsem, že tam nikdo nečeká. Uviděla jsem tam kufr podobný tomu našemu, akorát o něco menší. Myslela jsem si, že jsem na chvilku zapomněla velikost toho kufru, což se mi občas stává, a tak jsem ho vzala a šla jsem volat taťkovi. Mamka mezitím šla na záchod se ségrou (ségra je mladší a v té době jí byly 3 roky). Taťku jsem uviděla kousek ode mě, tak jsem za nim šla, ale hned za mnou běžel nějaký Švéd s tím, že mu kradu jeho kufr. Naštěstí se ve Finsku občas švédsky mluví, takže dorozumět se pro mě nebyl žádný problém. Chtěla jsem mu dokázat, že to je můj kufr, a tak jsem s ním šla za tátou, aby mu to dokázal.

Teď si ale možná říkáte, že jsem mohla ten kufr otevřít, jenže to nebylo tak dobrý, protože jsem měla ten kufr šíleně narvaný a tenhle byl taky. Došli jsme tedy k tátovi a co neuvidím... další kufr! Tak jsem tomu Švédovi dala ten, co jsem vzala já a potom jsme všechno vyjasnili. Ukázalo se, že jsem fakt nevědomě vzala cizí kufr.

Potom už jsme letěli letadlem a já jsem přemýšlela, co asi v Česku budeme dělat a co asi bude dělat mamka s tátou za práci. Už si moc nepamatuji, jak dlouho jsme letěli, ale nějaká chvilka to byla.

Vystoupili jsme v Praze a tam jsme šli do nějaké české restaurace. Nevěděla jsem, co si mám dát, a tak jsem si zvolila kuřecí vývar a svíčkovou. Musím uznat, že lepší jídlo jsem dřív nejedla!

Pak už jsme jenom jeli do jiného města, kde na nás čekala babička a tam jsme si i vybalili kufry. Taky jsem mezitím přišla jsem na to, že jsem si v letadle nechala sluchátka. Tajně jsem o tom řekla babičce a ta mi slíbila, že zítra pojedeme, jen my dvě, do obchodu a tam je koupíme.

Další den jsme jeli autobusem do toho obchodu. Cesta byla zajímavá, ale nic speciálního to nebylo. Přišli jsme do obchodu a babička se šla podívat na pračky, sušičky, televize a vysavače. Já jsem se koukala po sluchátkách a nevěděla jsem, jestli si mám koupit ty do uší a nebo ty větší. Tak tam během chvíle ke mně přišel prodavač a ptal se, co bych si chtěla koupit. Já mu řekla, že sluchátka ale že nevím jaká, tak mi tam odříkával všechny výhody a nevýhody, rozdíly sluchátek a plno dalších informací.

Když už jsem si vybrala, řekla jsem mu, že už mám vybráno, ale že se ještě domluvím s babičkou, tak odešel. Já jsem si sáhla do kapsy, jestli mi na to budou peníze stačit. Proběhla jsem celý obchod, jenže babička nikde. Tak jsem šla z toho obchodu ven a tam nikde. Tak jsem si řekla, že bude určitě někde jinde a určitě mi to řekla, ale já jsem ji neslyšela nebo jsem jí nerozuměla. Proběhla jsem celé parkoviště a ona nikde.

Udělalo se mi strašné vedro, a tak jsem si šla koupit zmrzlinu. Vedle toho stánku stála babička a povídala si u nějakého auta s její kamarádkou ze školy. Vůbec jsem nevěděla, že tam babička je, ale byla jsem ráda, že jsem ji našla. Pozdravila jsem a řekla, že už mám vybráno a že už můžeme jít zpět do krámu. Tak se rozloučila, já taky a šli jsme. Já šla rychleji a babička se courala za mnou. Když jsem se ale otočila, abych se ujistila, že opravdu za mnou jde, tak za mnou přiběhl ten pán z toho obchodu a obvinil mě, že jsem určitě ta sluchátka ukradla a začal mě prohledávat. Já jsem se divila, proč to dělá a navíc jsem mu nerozuměla, protože mluvil strašně rychle.

Babička se divila a taky se ho ptala, ale on jen řekl, že mě viděl rychle z toho obchodu vyběhnout a že si myslel, že jsem ta sluchátka ukradla. Nakonec jsme všechno vyřešili, sluchátka zaplatili a potom jsme šli do cukrárny a ještě pak do městského parku. Byl to krásný park. Pak už jsme jen čekali na autobus a potom odjeli domů.

V Česku se mi momentálně daří dobře. Ve škole mám kamarády, kteří mi pomáhají s učením, nejčastěji s češtinou.

Na závěr bych ráda řekla, že Česko je krásná země, kde jsou nádherné památky, místa, města a lesy. Je tu i dost veliké teplo oproti Finsku.