Sedím na terase a přemýšlím nad školou. Ano, jsou sice ještě prázdniny, ale dlouho už nebudou a já už mám starosti, co si jenom počnu, mezi lidmi, které nenávidím. Bohužel jsem nikdy nebyla společenský typ, tím pádem ve škole žádnou kamarádku a ani kamaráda nemám. Vlastně ani nevím, jestli je to dobře, či špatně...
„Dáš si ještě sýr?“ přeruší mé přemýšlení mamka. „Ne, díky,“ odpovím po chvíli, než můj mozek vstřebá otázku. U dnešní večeře zde převládá taková letní a pohodová atmosféra. Nechci, aby tenhle večer skončil. A v tu chvíli se vše změnilo.
Mamka se zvedla a pronesla jako by přípitek: „S vaším otcem jsme se shodli, že už jste dost velké na to, abychom vám to sdělili po pravdě a ne jako malým dětem.“ S Alex jsme se na sebe podívaly. Ajaj, to bude zlý, pomyslely jsme si.
„My se s tatínkem rozvádíme.“ V tu chvíli se mi skoro zastavilo srdce, nemohla jsem uvěřit svým uším. „Co?“ chtěla jsem si ověřit, jestli jsem slyšela správně, ale mamka to vzala jako řečnickou otázku a mluvila dál: „A protože já se stěhuju do Londýna, bylo by dobré, kdyby jste zůstaly s otcem, který se odstěhuje do Prahy.“
Tak teď už jsem byla úplně mimo, to snad nemyslí vážně. Odstěhovat se do Prahy, teď bydlíme na Severní Moravě a ani ve snu mě nenapadlo, že bychom se mohli odstěhovat a ještě k tomu bez mámy. Nechat vše za sebou, i když je pravda, že tu toho moc nemám, kamarádku mám jenom jednu, která je jako by moje sousedka, ale přitom bydlí někde jinde. Sem jezdí jenom na prázdniny, a z té hrozné školy se mi dělá zle, vlastně budu šťastná, že vypadnu.
„Ne, mami, ty jsi mi slíbila, že do Londýna můžu na jeden rok s tebou,“ ozvala se Alex. „Ano, ale situace se změnila a ty se mnou jet nemůžeš.“ „To není fér, já už jsem se hrozně těšila a nechci Londýn vyměnit za nějakou Prahu.“ „No dobrá, možná to nějak půjde,“ zakončila diskuzi mamka.
„Mami, proč se taťka stěhuje do Prahy?“ využila jsem situace při umývání nádobí, abych se zeptala na otázku, která mi vrtala hlavou. „Protože si tam našel novou a lepší práci a taky si tam našel přítelkyni.“ Aha, tak už mám odpověď na mou druhou otázku, proč jste se rozvedli...