Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Maiacona: Proč nesnáším zkratky

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
    Píšu povídky už dlouho a baví mě to. Tak jsem se rozhodla podělit se o své výtvory s vámi...

    Po cestě, která je vidět na dně údolí, jsme se pronikli do hloubi lesa. Na okraji stráně rostly ostružiny a maliny – je tedy dost pravděpodobné, že tudy chodili i medvědi.., © iDNES.cz

    To ráno se úplně klidně dalo označit za otřesné. Mája dlouho nemohla najít ponožku, a když ji našla, zjistila, že je na ní pavouk. I když to ji nemělo překvapit, našla ji pod postelí. Její starší sestra Nikita zabrala koupelnu, takže se ani nemohla upravit. Následovala hádka. „Kde mám rtěnku?!“ Mája si rychle utřela rty, na kterých ještě před chvílí byla Nikkiina rtěnka. „Magdaléno, že tys mi ji vzala?!“ „Ne, nevzala! Koukala jsi se... do koupelny?“ pípla Mája. Zatloukat, zatloukat, zatloukat, říkala si v duchu. „Kecáš!“ „Ne ne!“ „Jo!“ „To není pravda!“ „Ty jeden spratku malej.“ V tu chvíli padla mlaskavá facka. Mája zděšeně koukala na Nikki, jíž se na tváři rozlívala červená stopa ve tvaru ruky. „Tak já jdu...“ zamumlala autorka ozdoby a utíkala z bytu. 

    Panebože! Co to udělala? O tom, co se stalo přemýšlela celou cestu k autobusové zastávce a doufala, že Nikki vezme do školy Petr. „Májo!!“ Mája se otočila a uviděla krátkovlásku, která za ní pádila - tedy spíš se o běh snažila. Vypadalo to spíš jako pajdání tříletého dítěte, které o běhu slyší poprvé. „Uuufff! Páni, celou cestu mě honil jakýsi mýval,“ oddechovala Lina a Mája jen zavrtěla hlavou. Její nejlepší kamarádka byla dost podivínská a byla úplný opak princezen z pohádek. Černovláska s kraťounkou hřívou, která byla na první pohled tichá, a jakmile ji někdo poznal, věděl, že má pěkně prořízlou pusu. Nikdo ji neměl moc rád, ale nikdo se neodvážil jí říct, že je divná nebo jí dokonce vyhrožovat. A ještě divnější bylo, že Lině to nevadilo.

    Mája jí popisovala, jak to bylo s Nikitou tak dlouho, až byl čas vystoupit z autobusu. Lina se šklebila ještě dlouho poté. „Hele, znám jednu zkratku do školy. Pojď, ukážu ti ji!“ usmívala se. „Tak dělej!“ Cesta to byla hezká. Hodně květů, stromů a keřů, málo odpadků a nádherné domečky. „Teď tímhle podchodem,“ ukazovala Lina na pěšinku mezi flórou. Za ní byla prapodivná zvířata i rostliny. „To tady nebylo,“ vyhrkla Lina.

    „Tak se prostě vrátíme,“ pokrčila rameny Mája. Obě dívky se otočily a zděšeně otevřely pusu. „Anebo taky ne!“ zaječela Lina a koukala na místo, kde měla být cesta zpět, jenže nebyla...

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (3)

    Příspěvek z 5. srpna 2018 v 11:46.
    číča800 v něm napsala:

    hezké, akorát když se hádá s Nkitou tak jsem nepoznala kdo právě mluví.

    Příspěvek z 14. února 2015 v 11:54.
    Nianaa v něm napsala:

    Maiacona

    Jo, ale ještě něco - zkus upravit názvy - Maiacona I. je dobrý, skvělý. Ale zkus vymyslet místo "Proč nesnáším zkratky" něco tajuplnějšího, aby to čtenáře neodradilo. Co třeba "Tajemná zkratka"? Ale ty určitě vymslíš ještě něco mnohem lepšího!
    Pokud budeš potřebovat podporu, jsem tu 16!
    Ahoj
    Nianaa

    Příspěvek z 14. února 2015 v 11:51.
    Nianaa v něm napsala:

    Maiacona=krása!

    To je úžasný! Píšeš nádherně! Nemůžu tě poprosit, jestli by jsi mi nepřeposlala další díly téhle knížky? Až jí celou dopíšeš, určitě jí dej do nějakého nakladatelství! Věř mi, že já poznám, kdo na to má talent. A ty ho máš! Krása!
    Měj se hezky, když tak si měj přidej do přátel.
    Ahoj
    Nianaa