Bohužel, několikrát jsme dostali studenou sprchu. Stačilo otevřít příslušnou stránku Wikipedie nebo vyhledat oficiální stránky toho, o čem autor píše.

Podobný pisálek netvoří, ale pouze sprostě kopíruje (tedy vlastně krade!) z webových stránek, knížek nebo časopisů. Výsledek potom zasílá se svým jménem k nám, abychom jeho "dílo" zveřejnili a on za to dostal příslušný počet bodíků!

Ne na všechny podobné krádeže se přijde hned. Pokud si toho nevšimneme v redakci, může se stát, že takový "převzatý" článek objeví jeho skutečný autor. Je-li článek opsán z časopisu, pak je velká pravděpodobnost, že stejný časopis čte i někdo z dalších uživatelů Alíka. Nejenom že to není fér vůči autorovi skutečnému, ale je to i trestný čin!

Kdo je autor a kdo zloděj

Zákon, který se zabývá autorstvím a jeho zneužíváním, najdete ve Sbírce zákonů pod číslem 121/2000. Zkráceně se mu říká autorský zákon. "Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam."

Tato kostrbatá věta z 1. odstavce §2 říká, co všechno je vlastně takzvané dílo. Není to jen socha v parku, namalovaný obraz nebo napsaná kniha. Autorským dílem je i text v elektronické podobě, což se bohužel ne vždycky respektuje. Co se také může stát? Pokud opíšete referát z internetu na základní škole, dostanete maximálně poznámku. Pokud na střední škole, můžete být z daného předmětu neklasifikovaní, to znamená že vás budou čekat dodatečné zkoušky z učiva probraného za celý rok. No a pokud opíšete na vysoké škole diplomovou práci, jednoduše vás vyhodí.

Důvod je jednoduchý - právo používat konkrétní dílo (to znamená zveřejňovat ho, rozmnožovat, vystavovat či měnit) má pouze autor nebo osoba, které k tomu dal autor svolení. To znamená, že pokud jednoduše zkopírujete nebo opíšete nějaký text, zveřejnili jste ho pod svým jménem a tím jste porušili autorský zákon. Pouze když uplyne 70 let od smrti autora, může dílo volně užívat úplně každý. Sami pro sebe si můžete například vypálit CD, ale nesmíte ho nikomu dát - i to už by bylo porušení zákona. Pokud tedy budete dospělí a použijete nějaké dílo neoprávněně, hrozí vám pokuta až 150 000 korun.

Jak se vyhnout opisování?

Existují dva legální způsoby - parafráze a citace. Parafráze znamená, že můžete použít myšlenku vyjádřenou v textu, ale musíte "to říct jinak". Když tedy najdete větu: "Vědci zjistili, že krávy žerou hřebíky," můžete ji parafrázovat například takto: "Odborníci přišli na to, že se krávy mohou živit hřebíky." Význam věty je stejný, ale vyjádření je jiné.

Citace můžete najít například v odborných knihách. Poznáte je tak, že na konci věty nebo odstavce najdete malé číslíčko. Když si stejné najdete na spodní straně stránky (někdy na konci kapitoly), můžete si u něj přečíst jméno autora, název jeho knihy a stránku, kde dotyčný danou pasáž našel. Stejně to můžete udělat i vy - když se vám nějaká věta líbí a chcete ji použít do svého referátu, jednoduše ji opíšete, na konec citace napíšete číslíčko, stejné přijde i na spodní stranu stránky a k tomu napíšete informaci odkud citujete. Můžete ji i uvést - například: "Pan XY říká:" a za dvojtečkou už následuje vaše citace.

Vím, že se vám to může zdát na první pohled složité, ale přijde doba, kdy budete tohle všechno potřebovat. Samozřejmě, že je jednodušší všechno opsat a na autorství se vykašlat, ale učitelé nejsou tak hloupí a když na to přijdou, nemusí skončit jen u poznámky.