Alíkovina

Mám fóbii z lidí

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Už od malička mám strach z lidí, ve školce jsem byla šikanovaná. Teď je mi 13 let, a je to čím dál tím horší. Vždycky, když jsem ve společnosti, neustále řeším, co si o mně kdo pomyslí, proč na mě tak koukají a podobně.

CHYTÁNÍ ŠTĚSTÍ. Jako tlačenice při házení svatební kytice vypadá ceremoniál "Mame-maki" v japonském Tokiu, při kterém celebrity rozhazují do davu fazole. Lidé věří, že jim fazole přinesou štěstí a vyženou ďábla. Rituál každoročně označuje příchod jara. , © Eugene Hoshiko

Chodím do 7.třídy. Nikdy mi nešla matematika, ale teď to je ještě horší. Před týdnem jsme psali písemku a já jsem skoro nic nevěděla. Učitel přečetl před celou třídou tu moji písemku. Všichni vybuchli smíchy.

Od té doby to je snad nejhorší. Mám strach přednášet referáty, zapojovat se do rozhovorů, být u tabule a cokoliv říkat. Pořád se jen bojím, že se mi všichni budou smát. Když něco popletu, že si všichni pomyslí, jak jsem hloupá.

Vlastně vím, že by si to nepomysleli. Přesto se toho bojím. Když říkám referát nebo s někým vedu rozhovor, tak se potím, rudnu, třese se mi hlas, buší mi srdce, svírá se mi žaludek. Mám v hlavě myšlenky typu: „Co když se spletu? Co když se mi budou smát?“

Čím jsem starší, tím je to horší. Bojím se někomu svěřit. Dokonce i když si jdu něco koupit, mám strach. Nevím proč. Bojím se, že to časem bude velká ostuda.

A co v dospělosti? Budu to mít v životě těžké?

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (10)

Příspěvek z 2. března 2015 v 18:20.
danca v něm napsala:

Nic si z toho nedělej

Tohle přesně mám taky. Na minulé škole mne šikanovali a od té doby se bojím mluvit před společností když si nejsem jistá. Když jsem tu šikanu nemohla vydržet, šla jsem na jinou školu. Tam mi hodně pomohli moje nové kamarádky, ale pořád jsem se toho strachu nezbavila. Teď jsem na gymplu kde se sice nikomu nesmějí, ale pořád mi ten pocit zůstal. Když se ti bude někdo smát, nemysli si o něm nic hodně špatného, ale očividně je hloupý když se vyžívá v chybách ostatních. Tohle jsem si začala říkat taky a už se lepším. Kdyby ti to pořád nešlo, řekni to rodičům a ti by mohli ti nějak pomoct. Hlavně se neboj a hodně štěstí.
16

Příspěvek z 24. února 2015 v 19:42.
ajos v něm napsala:

rada

když se to stane řekni to rodiči až zjistí co ti dělají pořídí ti psychologa a s ním to vyřešíte stejně jako u mě mám ho a pomáhá mi.Dřžím palce.444442121

Příspěvek z 23. února 2015 ve 21:10.
ajos v něm napsala:

stejně

Já to mám taky hrozné já mluvím jen když musím.Já to dělám takto pokaždé když  něco řeknu tak se prostě skrčím a odplížím se.Funguje to až na 1 kluka z třídy ten když odcházím mi pomůže tak že mě kopne.