Nejčastěji chodím na muzikály. Je to vlastně můj koníček. A jak jsem k němu přišla? Asi před čtyřmi lety jsme se školou jeli na představení Markéta Lazarová. Tehdy jsem tomu moc nerozuměla, byla jsem malá, ale i tak mě muzikál uchvátil. Herci hráli krásně, občas jsem měla pocit, že tam, kde se to stalo, skutečně jsem.

Pak už jsme nikam nejeli. Ale potom jsem přijela za kamarádku do Prahy a ona mě vzala na muzikál Dracula. Bylo to úchvatné!

A pak už to jelo - Excalibur, Golem, Tajemství, Mona Lisa, Mamma Mia!, My Fair Lady, Hello Dolly!... Bylo toho moc. Vždycky jsem pak po muzikálu přišla do třídy a nadšeně sdělovala zážitky kamarádkám. Neucházely mi jejich otrávené obličeje, ve kterých bylo jasně napsáno: "Vůbec nás to nezajímá."

Hrozně mě to mrzí, protože přicházejí o veliký zážitek. Ale raději je nebudu nutit do toho, aby se mnou chodily a já musela sledovat jejich otrávené výrazy. Zkazilo by mi to celý muzikál, divadlo či operu. Doufám, že se mezi vámi najdou mě podobní, kteří si dobrý muzikál nenechají ujít.