Do kina zašla naposledy před sedmi lety na Pána prstenů. Do divadla před deseti lety se základní školou. Na diskotéku nikdy.

Sbírá berušky, má ráda zamilované filmy, trampské písničky i rychlá auta. Večerní šaty jí visí ve skříni jediné – a teprve měsíc. Sukně nemá žádné. Kdysi tvrdila: "Vdávat se nejspíš budu v teplákách." Řasy si namaluje tak pětkrát do roka.

Zato bruslí do sebezničení. Nebo šlape na kole do dvanáctikilometrového kopce. Dělá dřepy se stodvacetikilovou činkou na zádech. Nadchne se pro jakýkoliv sport. Třeba pro fotbal na kolečkových bruslích, který trenér vymyslel. Podle hesla: "Čím ujetější, tím lepší."

Martina: Dvě zlaté a jedna bronzová! Český sport má nejúspěšnější sportovkyni od dob Věry Čáslavské! Martina Sáblíková ovládla olympijský závod rychlobruslařek na pět tisíc metrů a z Vancouveru si veze třetí medaili - dvě zlaté a jednu bronzovou.

O svém týmu říká: "Je mou druhou rodinou. Jakmile jsem tři dny bez něj, jsem nesvá." Z peněz, které vydělá, platí ostatním soustředění. Loni jim nadělila i relaxační dovolenou na Korfu. A trenérovi dala k Vánocům nový notebook. Vítejte ve světě Martiny Sáblíkové. V bublině s názvem rychlobruslení. "Čtyři roky směřovala k téhle olympiádě. Obětovala jí strašně moc. Všechno ostatní šlo stranou," říká maminka Eva.

Okolní svět pádil kolem Sáblíkové, lákal ji a měnil se, ale ona zůstávala ve své ledové "bublině" a věřila rovnici dřina + ještě větší dřina = olympijská medaile. Největší neřestí bylo, když se ráno výjimečně prospala do 10 hodin. Gymnázium dokončila loni po osmi letech. Záliby? Nebyl čas. Jen před odjezdem na soustředění zavolá mamince: "Kup mi na čtení nějaký román se zápletkou, třeba historický."

Ač sportovní hvězda, nechce být rozmazlována. "Na závodech si denně peru, ručně v umyvadle, v kufru vozím prášek. Když jdu do sprchy, hned si přeperu. Jinak to nejde, trénuju každý den i třikrát," hlásila z chatky v kempu u Heerenveenu, kde při Světovém poháru přebývali. Ještě před pěti lety bydleli při soustředění v Collalbu i v lesním srubu se studenou vodou, kde sama sekala dříví. Později v Erfurtu na internátu z dob socialismu. "Venku byl mráz, okna neutěsněná, uvnitř malý radiátorek." Sáblíková spala v šusťákách a k obědu si dávala v kiosku kebab.

Takřka čtyři roky vládne na dlouhých tratích 3 000 a 5 000 metrů světovému rychlobruslení, což je zhruba stejné, jako kdyby Španělé začali pravidelně vyhrávat mistrovství světa v hokeji. Vždyť pochází ze země, kde umělý závodní ovál je stále jen snem na rýsovacím prkně architekta a odkud se na olympiádu 2002 probojoval jediný závodník. David Kramár tehdy skončil předposlední. Jen proto, že Japonec Noake upadl.

Aby bylo jasno: Sáblíková není vazba. Není talent od přírody. Nebyla na sport kdovíjak šikovná, dodnes neumí pořádně plavat. Je nervózní u zubaře, při odběru krve, před důležitým závodem. Nepochází z bohaté rodiny. Neměla nikdy ideální tréninkové podmínky. 

Bahno mám na kole nejradši

Tajemství úspěchu však hledejme jinde: je schopná trénovat i závodit až za hranu svých zdánlivých možností. Je sportem posedlá. Ona i kouč Novák, který říká: "Martina se pořád tím tréninkem baví."
Jeden příklad za všechny: V létě šlape Sáblíková na kole v okolí Hlinska, po rozryté cestě v hlubokém blátě. Kolega z jejího týmu přepadne přes řídítka do hnědé louže, ostatní vrávorají, kola se propadají do hnědé břečky. Sáblíková září: "Bahno mám na kole nejradši." Na rozcestí probíhá diskuse o další trase. "Doprava ne. Vlevo je to bahnitější," rozhoduje. Je zablácená od hlavy k patě, ale šťastná.

"Neumím si představit, že bych byla pár dnů bez pohybu. Můj mozek by se z toho zbláznil," tvrdí. Přes léto zvládne na kole 1 600 kilometrů, dalších 1 000 naběhá, 700 najezdí na kolečkových bruslích. V zimě na dráze "exploduje". Po světovém rekordu v Salt Lake City 2007 říkala: "Ještě nikdy mi na ledu nebylo tak zle, jak moc mě ty nohy bolely. Pořád jsem si říkala: Nesmíš padnout, padni až za cílem."

Sílu na svá vítězství nabírá v tréninku – a v jídle. Že vám nepřipadá jako jedlík? Zdání klame. Sáblíková váží jen 52 kilogramů, kamarádka Karolína Erbanová si ji dobírá: "Tak jsem si přečetla, že jsi z celého českého olympijského týmu nejhubenější." Přitom v jídle se nikterak neomezuje. Naopak. "Když má na něco chuť, prostě to sní," líčí maminka. "Nikdy si s životosprávou hlavu nelámala. Vařím doma roládu na špeku, Martina přijde, uřízne si kus špeku a zbaští ho, žádný problém." S oblibou hltá hamburgry a bagety na pumpě. "Je věčně hladová," říká Novák.

"Ze školky jednou přišla s odřenou bradou a učitelka se mi omlouvala: Vždycky to odnese ta nejhodnější," vypráví maminka. Ani s mladším bratrem Milanem se malá Martina doma neprala, měla spíše ochranitelské sklony. "Když něco provedl a měl dostat na zadek, Marťa ho bránila."

Jakmile došlo na pohyb, hned pookřála. "Ve čtyřech vylezla na strom a tvrdila: Dolů nejdu, jsou tu veverky, líbí se mi tu." Když jí koupili džíny, za týden měla ošoupaná kolena a vysvětlovala: "To my se ve škole rozběhneme a po kolenech jezdíme po zemi."

Doma ve Žďáru nad Sázavou hrála basketbal za minižákyně. Její tehdejší kouč Miroslav Friedl vzpomíná: "Ostatní trenéři se mě ptali: Co to tam máš za blázna, ta snad nemá plíce. Byla psem obranářem, když jsem ji na někoho postavil, tak mu basket znechutila. Lítala po hřišti, zaskakovala za jiné." Hrála i s vykloubeným prstem či kotníkem, celá zafačovaná. Stejně jako později závodila na bruslích se zlomenou rukou nebo s horečkou.

Rozhodla náhoda

V očích Petra Nováka dokonale zapadla do jeho představy ledového dříče. Setkání s ním změnilo v deseti letech život Sáblíkové od základu.

Byla to náhoda. Maminka Sáblíková se znala s Jitkou Kulmovou, přítelkyní Nováka. "Jednou ho k nám přivedla na kafe. Naše děti měly kolečkové brusle, co dostaly k Vánocům, doma si je obuly, výtahem v nich sjely dolů, u baráku pak hrály na silnici hokej. A Petr mi mezi řečí řekl: Míváme rychlobruslařské tréninky každý den od čtyř. Jestli mají chuť, ať to zkusí." Šly se tam podívat – a už zůstaly.

Novák, trenérský samorost s originálními metodami, byl vyučeným soustružníkem kovů, sám do čtyřiceti let bruslil, později trénoval, pracoval jako řidič a půl roku žil na podpoře, jen aby mohl zůstat u rychlobruslení. V 90. letech mu odlákali nejlepší svěřence. "Také o mně v místních novinách napsali svinstva. Že nikdy nikoho nevychovám a že by bylo pro české rychlobruslení nejlepší, abych odešel," připomíná.

Před dvanácti lety sestavil dětskou skupinu, pobláznil jejich rodiče. "On poblázní každého, když si to usmyslí," říká Sáblíková. Ještě v roce 2004 si otec Sáblík vypůjčil 30 tisíc korun, aby mohla startovat na Světovém poháru v Hamaru. Brzy věděl, že nešlo o vyhozené peníze.

"Sport, škola, nic jiného," vyžadoval Novák po svém týmu. Lásku jim víceméně zakázal. "Vysvětluju svým svěřencům: Když se zamilujete, budete trénovat mizerně, protože v hlavě budete mít tu holku nebo kluka. Vyprávím jim, co všechno jsem v životě podělal. Já chtěl stihnout všechno, a nestihl jsem nic. Oni zrealizují, co já jsem pokazil."

Sáblíkovou údajně musel krotit, když jí bylo čtrnáct let: "Tehdy dorostla do věku, kdy si většina holek myslí, že právě teď musí mít kluka. Pak se srovnala." Momentálně přítele nemá.

Ledové velmoci se marně pídí, kde je tajemství úspěchů Novákovy skupiny. On si své know-how bedlivě střeží. "Tréninkové plány raději ani nepíšu na papír, protože ten by se mohl dostat do nepovolaných rukou," říká. Před odletem na olympiádu tajil i místo posledního tréninkového kempu. "Konkurence nikdy nespí."

O rychlobruslení Kdy to začalo První závod uspořádali už v roce 1763 v anglickém Fens, premiérové mistrovství světa roku 1889 v Amsterdamu. Olympijská historie Jen čtyři sporty byly zastoupeny na všech zimních olympiádách: lyžování, hokej, krasobruslení a rychlobruslení. Ženy bojují o medaile od roku 1960. Jak se závodí Soutěže v rychlobruslení na dlouhých drahách probíhají na 400metrových oválech, závodníci startují ve dvojicích a jediným kritériem je čas. Moderní odrůda short track (krátká dráha) vyznává naopak vyřazovací způsob soutěží na 111metrových oválech, vytyčených na zimních stadionech. Kolik zemí závodí Ve Světovém poháru na dlouhých drahách letos startují zástupci 33 zemí ze 4 kontinentů. To je dvakrát tolik než ve skocích na lyžích. Kolik jich je Na světě je registrován téměř milion závodících rychlobruslařů, jen v Nizozemsku jich je 300 tisíc. V Česku na dlouhých i krátkých drahách celkem 70.

Další články o Martině Sáblíkové na iDNES.cz

• Místo ledu na rybníku čeká Sáblíkovou v zimě jen prkno
• Rychlobruslařka Sáblíková má titul v cyklistické časovce dvojic
• Sáblíková úspěšně odmaturovala. Teď už vyhlíží jen Vancouver
• Rychlobruslařka Sáblíková je sportovní královnou roku. Triumfovala podruhé
• Světový unikát: Sáblíková jela doma o titul jak před 120 lety
• Kde se zrodil fenomén Martina Sáblíková?
• Jak začínaly české medailové naděje
• Děti strkaly ruce skrz pletivo, aby mohly pohladit olympijskou medaili Sáblíkové

Článek jsme převzali z mimořádného magazínu MF DNES k zimním olympijským hrám v Kanadě -  VANCOUVER 2010. Redakčně kráceno.