Když ve škole o přestávce kamarádky neví, co dělat, tak se mě jdou zeptat. Já jim řeknu, že si mohou kreslit a ony se mě zeptají, co by měly kreslit. Já řeknu, že cokoliv a ony se mě znovu zeptají, co by měly kreslit. Třeba sněhuláka se zavřenýma očima. To si pak kamarádky užijí spoustu legrace.

Praštěným kamarádkám řeknu, že mohou se mnou vymýšlet básně, písně, že si už mohou sníst svačinu. Takže je o zábavu postaráno. Stejně tak ráda vymýšlím básničky. Zde je příklad, vymyslela jsem ji teď:

Hano, Hani, Haničko,
ty jsi moje sluníčko.
A aby ti nebyl život k ničemu,
dávám ti tady kačenu.

Spoustu lidí mi říká, že na slovo „slunce“ neexistuje rým. To jsem z toho jelen, já měla na slovo slunce rým hned:

To naše převeliké slunce
dnes svítí převelice tence.

Ehm, geniální asi nejsem, ale zabralo mi to tak minutu.

Važte si kamarádek s bujnou fantazií.