Zpěvák Gerard Way, baskytarista Mikey Way, a kytaristi Ray Toro a Frank Iero – to jsou lidé, o kterých jsi možná slyšel, ale možná taky ne – jsou to členové punkové kapely My Chemical Romance, kapely, která změnila i zachránila životy milionům lidí, a rozšířila pravou emo kulturu.

Jejich momentálně nejznámější písnička – Teenagers z alba Black Parade z roku 2006, se v loňském roce stala populární na sociální síti TikTok – je možné, že jsi ji taky slyšel – Gerardův úžasný hlas, v kombinaci se skvělýma kytarovýma riffama ostatních kluků, si zamilovala další spousta lidí, co o MCR předtím ani neslyšela, a tak i po letech od vydání nabyla na popularitě. A to je přesně jeden z důvodů, proč vám o téhle kapele, která je navíc jedna z mých oblíbených, zkusím něco málo shrnout!

Jako první ze všeho... Jak tedy vlastně MCR vznikli?
Podle všeho se to událo strašně hekticky – 11. 9. 2001 Gerard prostě pracoval. Vtom ale na vlastní oči spatřil teroristický útok na dvojčata, který ho těžce traumatizoval, a jako pokus vyrovnat se se svým traumatem se rozhodl založit kapelu. V původním složení: On jako zpěvák, jeho o 6 let mladší bratr Michael – který se v podstatě přes noc naučil hrát na baskytaru, jen aby mohl být v kapele jeho bratra – jako baskytarysta, Ray Toro jako Kytarista a Matt Pelissier jako bubeník.

V téhle formaci nahráli debutovou písničku „Skylines and Turnstiles“ a pak taky celé první album „I Brought You My Bullets, You Brought Me Your Love“, na kterém se na dvou písničkách objevil už i další člen – kytarista Frank Iero. Album obsahuje třeba „Demolition lovers“ nebo také „Drowning Lessons“, kterou kapela považuje za prokletou, kvůli incidentům, co se staly pokaždé, když ji hráli živě.

Druhé album už nahrála ale trochu jiná formace. Matta nahradil Bob Bryar (o kterém tu ale moc mluvit nebudeme, protože udělal dost špatných věcí a je mi z něj špatně, stejně nebyl nikým pro kapelu významným), a Frank Iero se stal stálým členem.

Album s názvem „Three Cheers for sweet revenge“ navazovalo na debut, na obalu mělo Demolition lovers, obrázek namalovaný samotným Gerardem, a obsahovalo nejikoničtější počiny kapely – „I'm not okay (I promise)“ a „Helena“. Zároveň to byla nejikoničtější éra kapely – obzvláště pro Gerarda, kterého si od té doby, když se řekne jeho jméno, už snad nikdo nevybaví jinak než s dlouhými černými vlasy, červenými očními stíny a košilí s červenou kravatou.

Třetí, nejznámější a nejponuřejší album „The black parade“, které obsahuje mimo jiné už výše zmíněnou písničku „Teenagers“ a taky „Welcome to the black parade“, považovanou za hymnu emařů, vypráví příběh muže umírajícího na rakovinu. Při tour k tomuhle albu, byli MCR i poprvé, v roce 2007 v Praze.

Čtvrté „barevné album“ Danger Days je prozatím poslední MCR album, které i přes svůj ponurý příběh je od ostatních alb trochu jiné. Navíc na tomhle albu už není Bob Bryar, ale jen do dnes stávající formace.

Kluci na tomhle albumu vystupují jako jejich alter ega – Killjoys – Gerard jako Party Poison, Mikey jako Kobra Kid, Ray jako Jet-Star a Frank jako Fun Ghoul.

Na albu jsou písničky jako „Na Na Na“ a „Bulletproof heart“, a taky k němu vyšel i komiks, který ale stále bohužel nevyšel v překladu do češtiny a v Česku se dá i v anglině sehnat pouze jeden díl .

Ve stejné éře také odmítli nahrát soundtrack pro Twilight a raději nahráli písničku „Every snowflake is different“ pro pořad pro děti „Yo Gabba Gabba“, který měla v té době ráda Gerardova malá dcera. (Říkejte si co chcete, ale ta písnička je skvělá, univerzální lék na úzkost. )

Po tehle éře se na několik let odmlčeli, v roce 2019 se ale vrátili a loni navštívili i Prahu.

Jako první písničku po letech nahráli „The foundations of Decay“ a Frank se nedávno v rozhovoru prokecl, že pracují na pátém albu.