Od raného dětství tam jezdím pomáhat a hrát si přes víkendy a prázdniny. Je asi 50 km od Prahy. Leží na vršku nad malou vesničkou a je to poslední chata v řadě. Je až úplně nahoře. Okolo ní jsou jen lesy, louky a jedna „nepříjemná“ sousedka.

Děda s babičkou celou chatu postavili vlastníma rukama, jen s pomocí pár známých, ještě než se narodila mamka. Spíše než „chata“ je to dvoupatrový zděný domek se zahradou, půdou, terasou a garáží. Zahrada je opravdu rozlehlá a obklopuje celou chatu. Najde se na ní kromě spousty květin a okrasných keřů i velké množství ovoce a zeleniny, které tam pěstujeme. Je opravdu málo ovoce a zeleniny, které byste tam nenašli.

Na chatu se nejezdí jen odpočívat, ale hlavně pracovat. Práce je tam vždycky dost. To byste nevěřili, kolikrát musíte jít s konví od studny, abyste zalili celou zahradu. Nejméně padesátkrát! A pak ještě plevel, sázení, sklízení, zastřihávání, kácení atd. No zkrátka všechno možné.

Já osobně babičce a dědovi s tímto vším pomáhám a kromě toho mi babička vyhradila kousek půdy, na kterém si můžu pěstovat, co chci. Nejlépe se tam daří slunečnicím a diviznám, které jsou každý rok třikrát větší než já.

Jako malý jsem si na zahradě spíše hrál, měl jsem moc rád takovou dětskou plastovou motorku, se kterou jsem tam pořád jezdil, rachtal a dělal slalom mezi stromy. Rodiče mi taky pořád namlouvali, že je v garáži hejkal, aby mě vystrašili, a tím pádem abych tam nechodil, jelikož tam jsou nebezpečné věci, kterými jsem si mohl jako malý ublížit.

Nedaleko chaty je les, do kterého chodíme na houby a já už to tam všechno znám jako své boty. Máme tam několik místeček, o kterých víme, že tam skoro vždycky nějaké houby budou. Do lesa se jde přes louku, na které se pasou ovečky. Ty jsou někdy pro radost, někdy taky ale pro zlost. Pohled je na ně krásný, když mají mláďata, je to úžasné, na druhou stranu bečení v šest ráno není moc příjemné, stejně tak to, že nám už párkrát sklidily úrodu.

Velice krásná jsou na chatě rána, kdy vyjdu na terasu a při vdechování studeného ranního vzduchu pozoruji okolní krajinu zahalenou mlhou (viz úvodní obrázek). Též po večeři zbožňuji vyjít na zahradu, procházet se po ní ve večerním chládku a poslouchat to ticho.

Babička s dědou chatě a zahradě věnují v podstatě veškerý svůj volný čas. Každý, kdo jde kolem, se zastaví a obdivuje naši zahradu a překrásný výhled. Dělá nám to velkou radost. Mám to tam opravdu nejraději a mám v plánu tam v dospělosti udělat v zahradě menší vinohrad a možná přidat i pár hospodářských zvířátek.