Konečně stojím na smluveném místě a čekám, kdo se další objeví. A opravdu se brzy připojila Mari1 – správkyně Alíka s dětmi a mnou velmi očekávaný Pralinka2. Sešlo se nás tam hodně. Jenže já se zalekl a strašně jsem se jich styděl. Radši totiž píšu než mluvím a trvá mi dlouho, než se začnu s někým bavit. Takže moje plány, jak si popovídám, rázem byly pryč.

Dostal jsem svoji jmenovku. Byl jsem na ni hrdý a mamka mi ji připevnila na košili. Před zooparkem na nás čekal pejsek ALÍK. Byl úžasný a mám s ním i fotku. Všem nám dal samolepky. Taky jsem viděl spoustu krásných zvířátek a získal nové kamarády. S některými si už píšu.

V chomutovském zooparku, © Mari1

A pozor... poznal jsem majitele našeho Alíkovského internetu a také jeho ředitele. Mamka mi vysvětlila, že jsou to ti nejdůležitější. Díky nim mohu mít tolik kamarádů. Jsou moc hodní.

Celý den bylo moc krásně. Prostě suprovej den. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil. Strašně moc bych chtěl tento den zopakovat a určitě už se nikoho nebudu bát a ani se stydět. Děkuji, že jsem vás mohl všechny poznat.