Všechno to začalo v roce 2019. Byla jsem venku na kole s rodinou, už jsme chtěli odjíždět a já jsem spadla. Vylomila jsem si zub. Jela jsem s mamkou na zubní pohotovost, kde mi ten zbytek vytrhli. Tak jsem jela domů bez horní jedničky, která už byla stálá.

Týden po této události jsem navštívila mou zubařku, která řekla, že tam tu díru nechá. To jsem ale nechtěla.

Hledali jsme různé zubní kliniky a jednu jsme opravdu našli. 2 měsíce po události jsme tam dojeli. Vůbec to tam na mě nepůsobilo dobře. Když nás zavolali, tak řekli, že by mi udělali nějakou chemickou náhražku. Chodila jsem tam i na dentální hygienu, kde byla strašně nepříjemná paní.

Měsíce ubíhaly a já tu kliniku čím dál víc nenáviděla, ale jednoho dne nám tam dali kontakt na jinou kliniku, kde by mi udělali rovnátka.

Za měsíc jsme tam dojeli a všichni byli strašně milí. Řekli, že by mi tam udělali i keramický zub. Takže jsem naplno přestoupila tam. Chodila jsem na konzultace kvůli rovnátkům a za zhruba 3 měsíce mi pan doktor udělal zub. Jelikož už byla díra menší (bylo to v polovině roku 2020), tak ten zub byl taky malý, ale mně to ani tak nevadilo, hlavně, že tam něco bylo.

Postupem času jsem dostala horní rovnátka a pak také dolní. Letos jsem podstoupila autotransplantaci. Vytrhli mi stoličku, udělali tam díru a dali mi novou. Pan doktor byl velice milý. Následně jsem tam každý měsíc jezdila na kontrolu, jak s rovnátky, tak se zubem.

Nedávno jsem tam byla znova a řekli mi, že se s tou stoličkou něco děje. Asi transplantaci podstoupím znovu, ale to není jisté.