Alíkovina

Meteorické krátery v Estonsku

vydáno  •  Cestování
Jedna z nejzajímavějších věcí, s kterou se můžete potkat v estonské přírodě, jsou meteorické krátery v Kaali. Najdete je na ostrově Saaremaa, osmnáct kilometrů severovýchodně od města Kuressaare.

První badatelé považovali největší kráter s jezírkem uprostřed za prohloubeninu vulkanického původu nebo díru vzniklou rozpuštěním vápence, sádry nebo soli. Podle jiné hypotézy se zde nacházela starobylá pevnost, jejíž zdi ohrazovaly přírodní jezírko sloužící jako zdroj vody případným obráncům. Pevnost se v blízkosti kráteru opravdu v minulosti nalézala, ale kráter je ve skutečnosti výsledkem kosmické katastrofy. Meteorický původ jako první naznačil J. Kalkun-Kaljuvee v roce 1922.

Tuto myšlenku pak v roce 1928 podpořili přírodovědci Alfred Wegener a Ivan Reinwald. V roce 1937 Ivan Reinwald shromáždil třicet fragmentů meteorického železa nalezeného v kráterech v oblasti Kaali. Analýza fragmentů ukázala, že těleso, které dopadlo do této oblasti, náleží k nejčastějšímu typu železných meteoritů. Množství železa bylo 91,5 procent a niklu 8,3 procent.

Struktura kráterů a rozptýlení meteorického materiálu naznačují, že meteorit dopadl z východoseverovýchodu pod úhlem 45 stupňů. Počáteční hmotnost meteoritu mohla být 400 až 10000 tun, při dopadu pak 20 až 80 tun. Rychlost před vstupem do atmosféry byla 15 až 45 km/s, dopadová rychlost se pohybovala mezi 10 až 20 km/s. Při průletu atmosférou se meteorit zahřál a rozpadl na několik kusů ve výšce pět až deset kilometrů. Po dopadu vznikl hlavní kráter o průměru sto deset metrů a hloubce dvacet dva metrů a nejméně osm okolních kráterů a průměrech 12 až 40 m a hloubkách jeden až čtyři metry.

Krátery a jejich valy neobsahují mořské usazeniny, takže musely vzniknout až po té, co se oblast vynořila z moře. Exploze rozptýlila do vzduchu mnoho jemných částeček zeminy a skály, jejichž tavením vznikly skleněné kuličky - tektity. Ty byly nalezeny v usazeninách močálů a jezer v blízkosti kráterů. Stáří vrstev usazenin s tektity je 7500 až 7600 let, což je s nejvyšší pravděpodobností i stáří kráterů v Kaali.

Člověka toto místo přitahovalo už v dávné minulosti. Archeologické nálezy svědčí o opevněném hradišti, které se nacházelo na východním valu hlavního kráteru. Stáří nálezů se odhaduje až na 2600 let. Také se považuje za docela pravděpodobné, že katastrofa v Kaali je odražena v mytologii a folklóru severních národů.

Další zajímavé články:

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!