Miky je velmi roztomilý pejsek. S Natálkou se kamarádí už asi měsíc. K Natálce do domu se přistěhovali babička a dědeček a konečně se vrátil tatínek, který byl dlouho na cestách. Ale přineslo to Natálce akorát smůlu! Tatínek se rozkřikl: „Kolikrát jsem říkal, že psy doma nechci!“ A babička s dědou s tatínkovým názorem souhlasili.

Natálce bylo do pláče. Maminka nevěděla, co má dělat. Chtěla štěstí pro dceru, ale cítila, že by měla poslouchat rodiče a vyhovět svému muži. Proto se rozhodla poslat Natálku s Mikym jinam. Ale kam? K sestřenicím! „Naty? Naty! Neboj, Miky z domu nepůjde! Pojedeš i s ním ke své tetičce a sestřenicím!“ zavolala maminka na Natálku. „No jó, no!“ řekla Natálka. A šla si zabalit věci. Pak vzala menší taštičku, do které zabalila vodítko, balónek, pamlsky, misky a granule.

„Pospěš si, Naty! Už jedeme!“ zavolala maminka na Natálku, která právě brala všechny tašky. Miky v kufru nervózně zakňučel. Maminka ho uklidňovala. Natálka konečně vzala poslední tašku a vydala se k autu. Připoutala se a auto se rozjelo.

Jely už 3 hodiny, ale cíl stále v nedohlednu. Najednou auto zastavilo, ale ještě to nebyl tetin dům. Maminka zastavila auto u velkého parku! Natka se zamyšleně zadívala na velký nápis Park love dog. Natálka vystoupila z auta. A kozačky se jí ponořily do sněhu. Pak se za maminkou vydala k restauraci, kde si koupily svačinu. Pak dala napít Mikymu, a vydali se dál.

Zastavily u krásného domku. „Už jsme tady!“ volala maminka, když vystupovala. Teta se usmála. „Nedáte si čaj?“ zeptala se, když vešly do domu. Naty kývla. Teta zavolala Natálčiny sestřenky, které se s rozkoší dívaly na Mikyho. „Pojď si, Naty, hrát! Ukaž, co umí ten pejsek! A jak se jmenuje?“ ptaly se malé roztomilé sestřenky. „Jmenuje se Miky. Můžu mu napustit vodu? Bude hladový a žízeň má jistě taky,“ řekla Naty. A podívala se na holky. Holky se na sebe lišácky usmály a vzaly misku. Rozběhly se pryč, ale za chvilinku se vrátily. „Může maso?“ zeptala se starší a dala Mikymu vodu. „Jo,“ odpověděla Natka a dívala se, jak děvčata pokládají k Mikymu na zem dvě misky. S vodou a masem. Natka usedla ke stolu a s chutí se dala do čaje. Povídaly si se sestřenkami a smály se, když mladší vyprávěla vtipy ze školky.

Natálka se podívala na maminku. „Ach jo! Proč odjíždíš?“ ptala se. „Nemůžu tady zůstat, kdo by doma vařil a uklízel?“ řekla a potom objala Natálku. Jejich modré BMW mizelo v dáli. Natálka mávala, dokud jí nezmizelo z očí.

„Takže tady budeš spát. Ano? A tady je okýnko k holkám do pokojíku. Můžete si přes něj podávat vzkazy. Ať si Anežka protrénuje psaní,“ řekla Natálčina teta a pohladila mladší sestřenku jménem Anežka. Lucka, starší sestřenice, se zeptala: „Naty, půjdeme s Mikym na vycházku?“ A vyrazily a za chvilku už se i Nátalka usmívala. Po chvíli se Lucka zeptala: „Nepůjdeme do lesa?“ Natálka se zamyslela, a odpověděla: „Tak dobře!“ Za chvilku se do lesa pustily všechny, a hrozně se smály, když Miky skočil do potoka. I Natálka. Zlepšila se jí nálada, a pomyslela si:Nakonec je dobré být se sestřenicemi! Pak se usmála, a řekla: „Zahrajeme si na schovku?“ Lucka a Anežka nadšeně souhlasily. „Piká nejmladší!“ vykřikla Lucka a podívala se na Anežku. Ta milovala, když pikala. Hned začala: „Jedna, dva, tři......“ Natka pelášila i s Mikym k nejbližšímu dubu. Rychle na něj vylezla, a Miky jí přitom ležel za krkem. Jak už to secvičili u nich doma. Zatím se Anežka dopočítala k desíti „...deset! Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát!“ vykříkla Anežka a už se hnala. Natálka v koruně stromu ani nedutala. Za chvíli rychle slezla a běžela k pikole. Anežka byla rychlejší. Navíc, Natálka zakopla o Mikyho vodítko. Ale ten běžel jakoby nic. „Piky, piky Natálka!“ vykřikla Anežka, a Natálka se naštvaně posadila. Lucka prskala smíchy, a Natálka se postavila. „Ha, ha ha!“ Ale holky dobře poznaly, že by se sama nejraději rozesmála.

Holky se vracely domů z lesa. Natálka se usmívala od ucha k uchu, Miky byl špinavý, a Anežka s Luckou se pořád ještě smály. „ Mami? Jsme doma!“ zavolala Lucka. Anežka se rozeběhla ke svému pokoji, ale její maminka ji zadržela. „Kam se ženete?“ zeptala se, a se smíchem se dívala na holky, které se ještě teď trochu smály. „Do pokoje!“ vykřikla Anežka a hnala se nahoru do patra. Přitom ještě na Lucku s Natkou zavolala „Kdo je poslední, musí splnit úkoly!“ Natka s Luckou se na sebe podívaly, a mizely za Anežkou. Miky za nima v patách.

Holky se natáhly na postel. „Co chcete dělat?“ zeptala se Lucka. „Nevím...“ řekla Natálka, ale Anežka hned věděla. „Já vím co!“ vykřikla Anežka. Obě dívky (Lucka a Natka) se na Anežku zvědavě podívaly. „Co?“ nevydržela to Lucka. „Koukneme se na film!“ vykřikla Anežka, a podívala se, co to mu holky řeknou. „Jóóóóóóóóóó!!!“ zněl veselý křik obou dívek. „Tak, ale musíme to nachystat! A k tomu se musí rozdat úkoly!“ vykřikla Natka. „Ok! Ale aby to bylo spravedlivé, musíme losovat!“ řekla Lucka. Za chvilku už měli vylosováno. Natka měla za úkol obstarat popcorn, Lucka počítač, a Anežka film.

Holky se usadily na velký gauč a vzaly misku s popcornem. „Co jsi vybrala?“ zeptala se Lucka, a zvědavě se podívala na Anežku. „Psí poslání!“ oznámila hrdě Anežka, a zadívala se na obě dívky. „To je dobrý film!“ řekla Lucka. Natka mlčky přikývla. Pak Lucka pustila film...

„Uááááá!!!“ zívla hlasitě Lucka. Anežka zamžourala do Natálčiných očí. „Co se děje?“ zeptaly se dívky. „Jdu s Mikym na procházku. Jdete se mnou?“ zeptala se Natálka. Do dívek jako když střelí. Ani snídani nechtěly.

Natálka se nadechla mrazivého vzduchu. Byla tu větší zima než u nich. Nátalku to štípalo v nose. Pak jí přistála sněhová koule na hlavě. „Hej!“ vykřikla a už to jelo. Všichni proti všem. Dokonce i proti Mikymu. Ten je totiž do sněhu shazoval. Když se pak zvedly, rozhodly se, že Natálku provedou, aby se po vesnici porozhlédla.

„Jsem totálně utahaná!!!“ řekla Lucka, když dorazily k obchodu s občerstvením. „Kam chcete jít teď?“ zeptala se udýchaná Anežka. „Nevím...“ odpověděla Natka. „Můžeme jít třeba... do zverimexu!“ vykřikla Anežka. „Můžou dovnitř zvířata, takže bychom tam mohly jít i s Mikym. A navíc paní vedoucí je maminčina kamarádka,“ řekla Anežka. Všechny souhlasily. A tak se nakonec vydaly do zverimexu. Paní prodavčka byla usměvavá, a dala holkám čaj. Pak vzala misku a dala Mikymu vodu. Ještě přinesla sušenky, a holky se mohly nasvačit. „Moc děkujeme!“ rozloučily se holky, a vydaly se i s Mikym domů.

Natka padla na postel a vytáhla mobil. Podívala se na zprávy a zjistila, že jí maminka napsala, že babička s dědou už odjeli, a tatínek musel opět na cesty. Natálka se zamyslela a četla dál. Zpráva zní takhle: Ahoj Natálko, jak se máte? A co děláte? Babička s dědečkem už odjeli. Tatínek musel znovu na cesty, a já už jsem doma uklidila. Zítra pro tebe pojedu. Hezky se sbal, a zítra v 10:00, tak buď nachystaná. Nezapomeň tetě poděkovat za pohoštění! Měj se! Tvoje maminka. Natce trochu poklesla ramena. Domů?! Natka se smutně posadila a odepsala:Milá maminko, dobře, zítra v 10:00 budu nachystaná. Se sestřenicemi jsem si to moc užila. Měj se hezky! Tvoje Natka. Potom si zase lehla a zavřela oči.

„Bylo to super!“ řekla Lucka, a objala Natku. To samé udělala Anežka. Pak obě podrbaly Mikyho, a mávaly za Natálkou, která se svojí maminkou jela domů. Cestou jí vyprávěla, co dělaly, a že si to užily.

Natka vystoupila z auta a vešla do domu. Bylo tu cítit čerstvé uklízení a dobré jídlo. O chvilku později už Natka s Mikym baštili. A co? Miky salám, a Natálka buchty!

Pozor pozor! Chystá se Miky potřetí.