Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Miky potřetí – i s Natkou v ohrožení života i přátelství

    vydáno  •  Zvířata · Povídky

    Ahoj, Miky a Natálka už jsou tu zase! Tentokrát to bude horší, než kdy jindy! No nic. Čtěte!

    Můj pesánek Max, © Panda123

    Natálka se právě vrátila z procházky, ale všimla si, že před domem je auto. Vzadu mělo divnou značku. Byl tam… přeškrtnutý pes! Co to má znamenat! pomyslela si, a Miky se ustrašeně plížil pryč. „Miky! Kam jdeš? Zůstaň! Ke mě!“ zkoušela na něj povely Natka. Nic nezabralo. Tak to zkusila jinak. Dřepla si, a začala Mikyho hladit. Konečně se uklidnil. Natka si oddechla, a vstoupila do domu. „Naty? Naty! No tak ozvi se!“ ozvala se maminka. „Tady jsem!“ řekla Natka a trochu nervózně vyšla po schodech nahoru. Nahoře… Stála maminka a nějaký muž. Natka byla nervózní. Kdo to může být? „Tohle je můj bývalý spolužák. Rozhodl se náš navštívit!“ řekla maminka a zvědavě si prohlížela Natku. „Natálko. Tebe něco trápí?“ Zeptala se. „Ne. Půjdu si lehnout, není mi dobře!“ řekla a odešla. Popravdě si potřebovala zavolat se spolužačkou, se kterou se jindy hádala. „Copak po mě chce moje úhlavní nepřítelkyně?“ řekla jedovatě její spolužačka. „Prosím! Nechme ty spory na jindy! Potřebuju něco důležitého!“ řekla Natka rychle. Její spolužačka se jmenovala Bára. Bylo slyšet, že hlasitě přemýšlí. Až nakonec se rozmyslela. „No, tak co potřebuješ?“ řekla nakonec. Natce se ulevilo. „Bojím se, že Mikymu hrozí nebezpečí!“ řekla. Potom jí vše začala vysvětlovat.

    „To je hrozný,“ řekla Bára. Natce se ulevilo! Bára ji pochopila. „Musíme se potkat i s Mikym!“ řekla rozhodně Bára. „ Ale kdy? A kde?“ zeptala se Natka trochu vystrašeně. „Dnes o půlnoci. Ten chlap tě nepustí přes den!“ řekla Bára. „A … tam u toho potoka?“ zeptala se. „Dobře, no,“ řekla váhavě Natka.

    „Naty? Proč vůbec s náma nemluvíš?“ řekla maminka, když Natka při obědě ani nepromluvila. „Není jí dobře. Vždyť to říkala!“ řekl mamčin spolužák. (Jmenuje se Igor). Igor se na mě usmál. Ale já si v jeho očích něčeho všimla!

    „Dobrou noc, Naty. Snad budeš mít příště lepší náladu!“ řekla mamka, zhasla a odešla. Natka vylezla potichu z postele. Rychle si nasadila bundu. Mikymu připla vodítko, otevřela okno, a ještě se rozhlédla. Batoh! Rychle si ho nasadila, dala Mikyho na parapet, a vyskočila. Bylo jí divně. Utíká z domova! Ale co se dá dělat! Rychle seskočila a rozběhla se k lesu.
    Bára už tam čekala. „Naty! Jste v poho? Mně to docela trvalo, než jsem utekla! Mamka okno zamyká!“ vyhrkla. „Jsme v poho. Mamka zapoměla naštěstí odnést klíč, takže tak, no...“ řekla Natka. Miky se na Báru roztomile podíval. „Jééé! Ten je cuute!“ používala svoje typické hlášky Bára. Natka se usmála. Bára se vzpamatovala. „No takže! Potřebuju od tebe...“

    Natka rychle proskočila oknem. Miky skočil za ní. Rychle okno zavřela, a zamkla. Sundala si bundu, Mikymu odepla vodítko, a rychle lehla do postele. Přikryla se peřinou, a zavřela oči.

    Píp pip pip . Natka rychle vstala a vypla pípající budík. Bleskově se oblékla a vyrazila s Mikym ven. Bylo tu chladně. Jaro zde ještě nezačalo, ale Natce to nevadilo. Přes den slunce svítilo, to jenom ráno byla zima. Natka ještě rychle vzala batoh, který měla i včera při setkání s Bárou. Vyšla na ulici a zamířila do lesa. Vysadila Mikyho do jejich tajné skrýše, vylezla do koruny stromu a usadila se. Miky si sedl vedle ní a Natka vytáhla z batohu dvě knihy, které jí Bára půjčila. První byla: Uč se rozeznávat povahy lidí podle očí, a pak: Řeč lidských očí.

    Začetla se, a Miky přitom usnul. Byl tak roztomilý! Natka ho pohladila a pustila se do čtení…

    Když přišla domů, trochu ustrašeně se dívala kolem sebe. Zjistila z knihy, že muž chce Mikyho zabít! Nesmí ho pustit z očí! Rozhodla se, že s Mikym bude i spát! Natka nesmí Mikyho opustit! Rychle vešla. Maminka stála u pračky. „Ahoj!“ řekla rychle. „Mami? Proč má Igor na kufru přeškrtnutého psa?“ zeptala se Natka. Maminka vydechla. „Nemá psy rád,“ řekla. „Víc mi k tomu neřekneš?“ řekla Natka smutně. Ne, neřekne. Bylo jí smutno! Maminka se jí nechce svěřit! Natka se naštvala a odešla do pokoje. Padla na postel a začala si dopisovat s Bárou.

    Bára: Ahoj Natko. Tak jak se ten chlap chová?

    Natka: Zjistila jsem podle tých knížek, že ho chce zabít!

    Bára: To nesmíme dovolit …

    Natka: Jo. Zkusila jsem se zeptat mamky. Ta mi řekla , že je nemá rád! Nic víc!

    Bára: …

    Natka: Co mám dělat?

    Bára: Zkus najít nějaké staré noviny!

    Natka: ?

    Bára: No zkus se podívat k němu, nebo k tvé mamce do postele!

    Natka: Ok. Díky

    Bára: Není zač :)

    Natka: Pak ti to vyfotím. (třeba)

    Bára: Ok.

    Natka mobil zamkla a utíkala do maminčiny ložnice. Byl tam velký kufr. Natka ho zvědavě otevřela. Byla tam spousta fotek. A pak... Výstřižek z novin! Natka ho spěšně vytáhla. Najednou se ozvaly schody. Natka si výstřižek schovala do kapsy, zavřela kufr a vyběhla z pokoje.

    Bára: Máš nějaký?

    Natka: Jo!

    Bára: Pošli foto!

    Natka: (fotografie I85JFS)

    Bára: Tak to je jasný! Počkej!

    Natka: …

    Bára: …

    Natka: Mám to!

    Bára: Desetiletý chlapec zabil malé štěně. Potom, v patnácti, zabil většího psa. Když ho policie propustila z vězení, nikdo ho neviděl a neslyšel o něm. Je ale jasné… Tady je to utržený!

    Natka: Ach jo! :(

    Bára: Klid. To se zvládne…

    Bára: Přijdu k vám a přespím u vás, ok?

    Natka: Jo, řeknu to mamce!

    Potom šla Natka za mamkou a řekla, že Bára chce u nich spát. Mamka se usmála a řekla, že může.

    Dívky nechaly Mikyho přede dveřma a zalezly za dveře. Za chvíli uslyšely Igora. „Pojď sem, pejsku! Už jako malý jsem psy nenáviděl! Teď s tebou skoncuju!“ Natka chtěla vyběhnout, ale za chvíli si povšimla Bářina výrazu. Obě vylezly ze dveří. „Ahoj strejdo! Co tady děláš?“ řekla Natka jakoby nic. „Ale nic. Jen jsem šel na WC,“ řekl. „A vy dvě co?“ podíval se na nás zle. „Zapoměly jsme Mikyho na chodbě. Tak si pro něj jdeme!“ řekla Bára a vzala vystrašeného Mikyho.

    „Musíme to říct tvé mamce!“ řekla Bára. A než stačila Natka cokoliv namítnout, byla pryč. Natka si lehla a jen čekala a čekala.

    „No holky. Zkusit to můžeme,“ řekla po dlouhém přemlouvání Natčina maminka. Pak dali přede dveře realného plyšáka psa do pelíšku a zavřeli dveře. Dívali se klíčovou dírkou a viděli, jak Igor jde k plyšákovi. Potom Natka div neomdlela! Igor začal plyšáka škrtit. Když zjistil, že je to jenom plyšák, naštvaně odešel. Mamka vydechla. „Jdu volat policii!“ řekla rázně.

    Potom, co byl celý případ uzavřen, se Bára vrátila domů. Jejich nepřátelství stále trvalo. Natku i Báru to trápilo, jenže si to nechtěly říct ani napsat. A dny plynuly... a plynuly... a holky se pořád styděly říct té druhé, že chce být s ní kamarádka. Samy nevěděly proč.

    A už to byl měsíc, co se Igor pokusil zabít Mikyho. Natka byla nervózní. A tak se jednou, když šla do školy, rozhodla Báry zeptat. Natka nervózně zasedla do lavice. Ale pak rychle vstala a šla k Bářiné lavici. „Ahoj Baruš. Chci ti poděkovat...“ ale než stačila doříct větu, Bára se na ni naštvaně otočila. „ Nemluv na mě ano? To, že jsem ti pomohla, neznamená, že jsme kámošky!“ Pohodila vlasy a ototčila se na Kristýnu, s kterou se vesele bavila. Natka nechápala, co se děje. Chtěla jen zrušit nepřátelství! Vracela se zachmuřeně ke své lavici, když ji oslovil Matouš. Nejhezčí kluk za třídy. „Ahoj Naty, nechceš jít dneska ven?“ zeptal se. Natka se lekla. Nečekala ho. „Já nevím. V kolik tak?“ zeptala se nervózně. „Ve 14:00?“ zeptal se Matouš. Natka přikývla. Matouš jí zamával a odcházel ke své lavici. Natka byla překvapená, co to Matouš dělá. Ale když přišla ke své lavici, pochopila. Na stole leželo srdíčko, a v něm Natka + Matouš. Proto se Bára naštvala! Bára totiž Matouše miluje! Ale Natka ne. Na kluky moc nebyla. Proto se snažila z té schůzky vymluvit, ale nešlo to.

    Schůzka byla tak nějak divná. Natka se snažila mlčet a jen kývat hlavou. Potom se jí Matouš zeptal: „Nevíš, jak bych si získal Báru?“ zeptal se smutně. Natka skoro vykřikla. „Báru?!“ Matouš se na ni zadíval. „Ano, Báru. Líbí se mi.“ Natka se zakoktala. „A...Ale co to srdíčko?“ zeptala se. Matouš sklonil hlavu a usedl na lavičku. „Já nechtěl! Já bych to neudělal. Myslel jsem, že se Bára bude snažit se mi líbit. Já... Já...“ vyhrkl ze sebe Matouš. Natka se usmála. „ To nevadí. Zkusíme zítra ve škole udělat to, že jsme se rozešli! Pohádáme se!“ řekla Natka. „Naty ty jsi geniální!“ řekl rozzářený Matouš.

    Druhý den ve škole:
    „Matouši? Ty si ze mě děláš srandu!“ vykřikla Natka. Dělala nazlobenou, jak bylo domluvené. Potom se hádali a hádali, až Matouš řekl, že už ji nemiluje, a Natka řekla, že ho ona taky ne.

    Bára se culila a přišla k Matoušovi. V tu ránu jí dal Matouš pusu, a Bára celá překvapená ho objala.

    Jenže jak teď na to aby se Natka a Bára skamarádili? Natka se přiblížila k Báře.
    „Ahoj.“ řekla s nejistotou. „Nazdar! Dík za to, jak jsi mi zaonačila, aby se mnou Matouš chodil!“ vykřikla Bára a objala Natku. Natka ji též objala. Došlo jí, co se dělo. Došlo to i vám?

    Bára byla schovaná v křoví poblíž Natky s Matoušem a všechno vyslechla. Uvědomila si, že Natka se chce s ní skamarádit. Proto se rozhodla druhý den její kamarádství přijmout.

    A co vy? Jste rádi, že se Natka a Bára skamarádily?

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (23)

    Příspěvek z 31. srpna ve 12:04.
    Hogo v něm napsal:

    Pokud nechceš, aby tím někdo spamoval, tak nevytahuj pár měsíců starou diskusi. :-)

    Příspěvek z 31. srpna v 10:51.
    Šnekafrický v něm napsala:

    Killercow, Hogo: Tak s tím tady nespamujte, každý se může splést, chybami se člověk učí, market_love si dá příště pozor. ;-);-)

    Příspěvek z 17. května v 7:56.
    market_love v něm napsala:

    Šnekafrický: Ano.
    Planetka: Tak to je supr :D Má Natka psa? :D