Čte nebo píše s chybami, plete si písmenka, přečtenému hůře rozumí a především - vynaložené úsilí neodpovídá vůbec dosaženým výsledkům, takže veškeré činnosti spojené se čtením či psaním dělá velmi nerado.
Pokud jste s těmito problémy navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu (pokud ne, tak to v nejbližší době udělejte, abyste věděli, jakým směrem je zapotřebí zaměřit nápravu, aby byla co nejúčinnější), tak už víte, že vaše dítě má jednu ze specifických vývojových poruch učení.
Důležitou věcí je, že Vaše dítě není ani v nejmenším hloupé, právě naopak, častým jevem u dětí se specifickými vývojovými poruchami učení je inteligence v pásmu vyššího průměru. Problémem je, že to v jeho mozku funguje trochu jinak a proto nereaguje na klasický způsob výuky čtení a psaní tak, jak se předpokládá. Potřebuje zkrátka jiný přístup. A právě různé způsoby nápravy ve formě návodů, her a cvičení se budou postupně objevovat na těchto stránkách. Najdete je v Domečku, ve Hrách v kategorii Návody.
TROCHA TEORIE NIKOHO NEZABIJE !!!
KTERÝCH CHYB SE VAŠE DÍTĚ DOPOUŠTÍ?
Abychom věděli, na co se máme v nápravě zaměřit, charakterizujeme si nejprve jednotlivé typy specifických poruch učení a jejich obvyklé projevy.
DYSLEXIE = specifická porucha čtení.
Úroveň čtení a ostatních přidružených dovedností je hluboko pod očekávanou úrovní vzhledem k věku, tělesnému stavu, rozumovým schopnostem a běžné příležitosti ke vzdělání.
Chyby, krerých se dyslektici nejčastěji dopouštějí, můžeme shrnout takto:
- Obtížné rozeznávání písmen, menší schopnost spojovat psanou a zvukovou podobu hlásky.
- Špatné rozlišování písmen podobných si tvarem (např. d, b, q, p, P; u, n, m; t, f, j; s, z).
- Nedodržování správného pořadí písmen ve slabice, slově, slov ve větě.
- Obtíže při spojování písmen do slabik a slabik do slov.
Vynechávání písmen, slabik ve slově. - Přidávání písmen a slabik do slov.
- Dvojí čtení - nejprve "v duchu", pak nahlas.
- Nápadná nejistota a těžkopádnost při čtení souvislého textu.
- Nepochopení obsahu textu.
Dítě s obtížemi napodobuje psaní písmen, nepamatuje si je, zaměňuje je. Písmo má zvláštní ráz, je křečovité, toporné. Samo psaní je na pozornost dítěte natolik náročné, že nestačí kontrolovat obsah a pravopis.
Dysgrafici se při psaní nejčastěji dopouštějí těchto chyb:
- Mají potíže při osvojování, rozpoznávání tvaru písmene a jeho přiřazení k hlásce.
- Zaměňují tvarově podobná písmena - v tiskacím písmu: a, e; d, b, p, q; u, n, m; t, f, j;
- v písmu psacím: m, n; h, k, l; v, b; f, g; a, o; z, r; b, l, k; L,S,Z. - Zaměňují hlásky zvukově podobné.
- Vyskytují se u nich chyby z artikulační neobratnosti.
- Objevují se chyby z důvodu nerozlišování sykavek a měkkých a tvrdých souhlásek.
- Chyby ve zvukových celcích - přehazování, vynechávání nebo přidávání písmen a slabik.
- Mají problémy se slabikotvorným r, l.
- Špatně rozlišují konce slov.
- Nedodržují při psaní délky samohlásek, vynechávají znaménka.
- Obtížně rozlišují konce vět, to je příčinou vynechávání čárek, teček, vykřičníků, otazníků apod.
Je velmi úzce spojena s dyslexií. Dítě nedokáže používat mluvnická a pravopisná pravidla, ačkoliv je zná, dokáže je odříkat.
Typické dysortografické chyby jsou:
- Záměna tvarově podobných písmen.
- Vynechávání písmen, slabik, slov.
- Nepřesné rozlišování sykavek (s, z, c, š, ž, č ) a tvrdých a měkkých souhlásek (d, t, n, ď, ť, ň) a tím i záměny dy/di, ty/ti, ny/ni.
- Nerozlišování hlásek blízkých zvukově: d, t; š, č; s, z; h, ch; b, p; a dalších dvojic znělých a neznělých souhlásek.
- Nedodržování délek samohlásek - zejména v písmu (a, á; i, í; apod.). Vynechávání diakritických znamének (čárky, tečky, háčky).
- Zkomoleniny koncovek, nesprávné gramatické tvary.
- Chyby pravopisné.
Dítě nechápe symboliku čísla, dlouho potřebuje o matematickém úkonu názornou představu, problémy jsou při přechodech přes desítku, obtíže má při přechodu od konkrétního myšlení k abstraktnímu.
Obdoba s dyslexií spočívá v poruše chápání čísla jako symbolu; neumí dost dobře organizovat data a údaje. Charakteristická je menší schopnost provádět početní operace, naučit se matematické termíny. Velké problémy má dítě s posloupností čísel, časovými a prostorovými vztahy.
Existuje několik typů dyskalkulie, které se často vzájemně kombinují:
- Praktognostická dyskalkulie = je narušena praktická manipulace s předměty; dítě nepozná tvary, nepochopí pojem čísla, symbol.
- Verbální = dítě slovně neoznačí počet; nedokáže odpočítávat ( 10, 9, 8, 7, 6, ...); nechápe slovně "o tři více"
- Lexická = neplnohodnotná schopnost číst matematické symboly; velké obtíže činí čísla s 0 uprostřed ( 103, 208 ); časté inverze (13 přečte jako 31).
- Grafická = narušená schopnost psát číslice.
- Operacionální = narušená schopnost provádět početní operace (př. dítě neumí násobit - úlohu 7 x 8 řeší operacemi 7 + 7 + 7 + 7 + 7 + 7 + 7 + 7).
- Idiognostická = neschopnost pochopit princip číselné řady (př. nechápe, že 9 = 3 x 3).
VLIV SPECIFICKÝCH VÝVOJOVÝCH PORUCH UČENÍ NA JEDNOTLIVÉ VYUČOVACÍ PŘEDMĚTY
Neúspěchy ve čtení a psaní, prvních dovednostech, které se má dítě ve škole naučit, jej mnohdy odradí natolik, že získá k práci ve škole negativní postoj a pracuje hůře, než by vzhledem ke svým schopnostem mohlo. Zákonitě mívá horší výsledky v předmětech teoretické povahy, ve kterých záleží na rychlém získání, zpracování, využití a vyjádření informace. Úspěch dítěte je závislý na pohotovém a správném čtení a psaní a na hbité a přesné odpovědi. A právě to mu dělá největší potíže.
Jak se tedy promítají specifické vývojové poruchy učení do jednotlivých vyučovacích předmětů?
ČESKÝ JAZYK:- prvotní čtení
- čtení pro získání vědomostí
- pravopis
- sloh
- mluvnice (tvoření slov, tvary slov, koncovky, slovní a větný rozbor, mluvnické termíny)
- doporučená četba
MATEMATIKA:
- pochopení vztahu mezi číslicí a konkrétním množstvím
- slovní úlohy - pochopení zadání a formulace odpovědi
- číselné řady, násobilka, pamětní počítání, přechod přes desítku
- matematické vzorce
- prostorové a plošné vztahy v geometrii
CIZÍ JAZYKY:
- nový pravopis
- neobvyklá výslovnost
- nutnost naučit se nové hlásky
HUMANITNÍ PŘEDMĚTY:
- získávání informací čtením, práce s textem
- zápis informací a učení se "ze sešitu" informacím často chybně zapsaným
- výpisky, samostatné zápisky látky
PŘÍRODOVĚDNÉ PŘEDMĚTY:
- práce s textem
- názvosloví
- vzorce, poučky, definice a jejich aplikace
- chemické značky prvků
TĚLESNÁ VÝCHOVA:
- menší tělesná obratnost
- problémy s koordinací pohybů
- problematická pravolevá orientace
HUDEBNÍ VÝCHOVA:
- obtíže při pochopení a zapamatování rytmu
- problémy se zapamatováním melodie
- noty jako nové symboly
DVACATERO VZKAZŮ RODIČŮM OD JEJICH DĚTÍ
- Nerozmazlujte mě.
Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu - já vás jen zkouším. - Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději - cítím se tak bezpečnější. - Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte. - Nedělejte ze mě menšího, než jsem.
Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako "velký". - Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mě zapůsobí, když si se mnou promluvíte v klidu a v soukromí. - Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty. - Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a.
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje. - Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest. - Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
Dokážu se s nimi vyrovnat. - Nesekýrujte mě.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka. - Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují. - Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět. - Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu. - Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate. - Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.
- Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět. - Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není. - Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.
Poupřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším. - Nezapomínejte, jak rychle dospívám.
Je to určitě těžké, držet se mnou krok, ale prosím - snažte se. - Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění, ale to vám nemusím říkat, že ne?
Převzato ze situační analýzy Děti v České republice 1996, Český výbor pro UNICEF.
OBECNÉ ZÁSADY PRO PRÁCI S DÍTĚTEM S SVPU
- Ukažte Vašemu dítěti, že není hloupé!!!
Poznámek typu: Pořád to děláš špatně. Jsi hlupák. Stále děláš tytéž chyby. Ty se to nikdy nenaučíš. Nesnažíš se. Nedokážeš to. apod. - toho už slyšelo a stále slyší dost.
Snažte se ho povzbudit a vyzdvihovat to, co dítě udělalo dobře - a to i v mimoškolních činnostech. Pokuste se najít jakékoliv přednosti u svého dítěte. Pochvaly není nikdy dost. Oceňte každý dobře vykonaný úkol.
Pomozte vrátit dítěti jeho ztracenou sebedůvěru. Bude ochotnější při práci na nápravě poruchy. - Za neúspěchy ve čtení (psaní, počítání) dítě netrestejte!!!
Stále myslete na to, že dítě za svou poruchu nemůže. - Pomozte dítěti stanovit jasné a krátkodobé cíle, které je schopno zvládnout!!!
Jejich dosažení jej budou motivovat k další práci, vzroste motivace i sebedůvěra. - Veďte dítě k tomu, aby za svou práci přebíralo zodpovědnost!!!
Bude mít radost z úspěchu a poučí se z chyb. - Nedovolte, aby se dítě na svou poruchu vymlouvalo!!!
Velice brzy pocítí možné výhody a ztratí motivaci pro práci na nápravě. - Buďte Vašemu dítěti oporou!!!
Snažte se vytvořit povzbuzující atmosféru, pokuste se dítě k práci pozitivně naladit, motivovat. Podporujte důvěru v úspěch.
