Alíkovina

Miluju psy

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Již odmalička jsem milovala psy. Vždy jsem po jednom toužila. Pes je můj největší přítel. Jednoduše, miluji je.

Opuštění psi by se měli v příštím roce dočkat v Třebíči nového útulku., © MAFRA

Jako malá jsem je milovala. Vždy jsem za nimi skákala jako divá. Přirostli mi k srdci. Nikdy jsem neměla doma psa, tak jsem se alespoň snažila s nimi co nejčastěji stýkat. Ať už na vesnici na chatě, kde sousedi měli psa Denyho, kterého jsem chodila cvičit a nosila mu jídlo, když páni nebyli v domě. Také Džina a Džony, které jsem ve vesnici chodila krmit a cvičit, nebo jednoduše psy kamarádek.

Toužila jsem po psovi, tak jsem se přihlásila na psí kroužek. Poznala jsem tam sympatickou krátkosrstou kólii Taru a hladkosrstou jezevčici Sandy. Sem tam k nám chodili různá plemena psů, které jsme měli za úkol vycvičit. Mě to bavilo a šlo mi to dobře. Zanedlouho jsme šli do útulku, kde jsme měli vycvičit psy. Já jsem cvičila psy i místo ostatních, kterým to nešlo.

Zanedlouho jsme šli na psí farmu. Tam jsem dostala psy, které bylo těžké vycvičit, byli agresivní. Zvládla jsem to v pohodě. Teď už kroužek skončil, protože Tara rodí a musíme počkat. Zatím jsem si v knihovnách půjčovala knihy o psech. Od jejich výcviku, po první pomoc při zranění psa, nebo o veterině. Už jsem přečetla celou knihovnu o psech. A co teď?

Byl Den dětí, mohla jsem si něco přát. Tak jsem se rozhodla, že to bude kniha o psech. Na youtube jsme na kroužku koukali na dokument od Cesara Millana, který mě moc zaujal. Není o tom i nějaká kniha?

Mimochodem, Cesar Millan je světový cvičitel psů, takzvaný „znalec psí duše“.

Tak jsem hledala v různých knihkupectvích. A netrvalo dlouho a něco jsem našla. Kniha se jmenovala : Krátká příručka pro majitele šťastného psa. To bylo to pravé! Podívala jsem se. Ano, napsal to Cesar Millan. Tak jsem si knihu dopodrobna prohlédla a zalíbila se mi. Sice byla černobílá, ale to mi nevadilo. Tak jsem poprosila rodiče, jestli to nemůže být dárek ke Dni dětí. Chvíli o tom přemýšleli a pak řekli: „Proč ne?!“ Tak jsem v pátek, předčasně, odcházela s knihou v ruce.

Začala jsem číst a nemohla jsem přestat. Bylo to hodně poutavé a zajímavé. Ještě jsem ji nedočetla a už jsem se naučila kopu věcí o psech . Ptala jsem se rodičů, zda nemohu mít v pátém ročníku psa. Velmi dlouho přemýšleli a pak řekli: „No můžeš, jestli se o něho budeš starat.“

Jasně! Už se těším na prázdniny, až se půjdeme do útulku podívat na nového člena naše rodiny .

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 8. července 2015 ve 20:41.
Kábéčko v něm napsal:

Určitě máte pravdu, no.

Příspěvek z 8. července 2015 v 16:41.
Češtinář v něm napsal:

Ano, články na internetu bohužel pravopisné chyby často obsahují a děti by o tom být poučeny měly. To však neznamená, že je to přijatelné, a administrátory Alíka to v tomto ohledu neomlouvá. Myslím si zkrátka, že ty příspěvky na Alíkovi, které prošly nějakou schvalovací cestou, by měly být před zveřejněním vždy upraveny do náležité pravopisné podoby a autenticita by v tomto případě měla být až druhořadá (tu přece ostatně nedělá jenom pravopis, ale například i výběr témat nebo větných formulací - dítě píše většinou o jiných věcech a jiným způsobem než dospělý). Byla by samozřejmě naprostá hloupost chtít opravovat chyby v příspěvcích, které uživatelé vkládají přímo - například na nástěnkách. Alíkoviny však přeci jen vnímám jako cosi "oficiálnějšího" a do určité míry i značně reprezentativního pro celé tyto stránky.
Obecně mívám pocit, že míst, kde se lze setkat s náležitou pravopisnou podobou češtiny, bohužel neustále ubývá - a budeme-li k tomu přistupovat laxně, mohlo by se stát, že chyby brzy budou zcela obvyklé i v tištěných knihách, a že jediným použitelným pramenem ohledně správného pravopisu se stanou učebnice českého jazyka...

Příspěvek z 8. července 2015 v 16:16.
Češtinář v něm napsal:

To nebyla kritika, která by mířila na tebe, psal jsem, aby sis z toho nic nedělala. 16 Pokud jsi opravdu Slovenka, tak naopak oceňuji, jak skvěle sis s češtinou poradila. Kritika mířila na lidi, kteří tvůj článek schválili, aniž by v něm chyby opravili. Mimochodem, i když jsem si všiml, že část chyb už zmizela, ještě stále to neplatí o všech.