Šikana není chřipková epidemie, která časem ustoupí…
Šikana je problém trvalý, a proto je třeba se k ní tak chovat. Nejlepší prevencí je budovat kamarádské a bezpečné vztahy v celé škole. Z výzkumu vyplynulo, že celkem pět procent chlapců a dívek je šikanováno několikrát týdně, tři a půl procenta dětí jednou týdně a prakticky každé páté dítě se stalo bezbranným terčem spolužáků už nejméně jednou nebo dvakrát.

Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že vám někdo, komu se nemůžete ubránit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás ponižuje, nebo to prostě bolí – strká do vás, nedává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale můžete vám znepříjemňovat život i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spolužáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás.

MIŠ
Tak se jmenuje první projekt v České republice, který hledá systémový a celostátně použitelný lék na boj proti šikaně na školách. Název vychází z přesvědčení, že šikanu lze snižovat či omezovat. Vznikl jako zkratka pro projekt MInimalizace Šikany, který iniciovala a financuje Nadace Eurotel.

Na každý boj, tedy i ten se šikanou, je třeba se vyzbrojit. V tomto případě se organizátoři projektu rozhodli vyzbrojit především učitele správnými informacemi. A tak o víkendech usedli mnozí z pedagogů do školních lavic, aby se sami na chvíli stali žáky a ozkoušeli si na vlastní kůži, jaké to je být terčem nechtěného zájmu. Společně se pak zamýšleli na tím, co vše by se právě v jejich škole mohlo vylepšit, aby důvěra mezi žáky a učiteli vzrostla. Někde připravili schránky důvěry, jinde má ředitel otevřené dveře téměř celý den a kdykoli je možné za ním přijít. Osvědčil se i jakýsi „požární“ řád na šikanu, tedy návod, jak postupovat, když se problém šikany na škole objeví. V Chrašticích u Březnice mají zpracovaný dokonce celý návod na to, jak by měla fungovat Škola bez obav.

Jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním?
„Vnitřní rozdíl je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro ně, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenom, že se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje.

Ještě bych měl doplnit jednu důležitou věc. Když někdo někoho škádlí a on mu jasně řekne, aby toho nechal, tak to musí respektovat. Jinak se jedná o porušování práva druhého člověka. A to má už k šikanování blízko. Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého," říká Michal Kolář, odborný garant projektu.

Další informace

• O projektu Minimalizace šikany se více dočtete na jeho stránkách: www.minimalizacesikany.cz. Jejich součástí by se v budoucnu měla stát i poradna pro děti.
• Společenství proti šikaně provozuje stránky www.sikana.org. Najdete na nich ukázkové příběhy, rady a informace, kam se s problémy obracet.