Nemohla jsem nic vymyslet, ale pak mě něco napadlo. „Co třeba napsat článek o mé andulce?“ No....já už nebudu zdržovat, jdu na to.
Už několik měsíců před koupením jsem přemýšlela o jméně. Tehdy jsem měla vymyšlené tyto jména:
- KLUK: Filípek, Piškůtek, Miky
- HOLKA: Rozárka, Broskvička, Lilinka, Zázvorka, a ještě mnoho dalších
Zavedla jsem hlasovací lístek a všichni moji příbuzní a kamarádky museli hlasovat. Zprvu vedla Rozárka, Lilinka a Filípek, ale nakonec vyhrál Filípek a Lilinka. Teď už akorát jestli to bude holka nebo kluk. Uvažovali jsme o tom, že andulku koupíme v „super ZOO“ , ale v jedné mojí knížce o andulkách psali, že andulky se mají kupovat od chovatelů, kteří o nich něco ví a dokážou říct nebo ukázat jejich rodiče, kde se narodili a tak.
Zavítali jsme tedy do jednoho soukromého obchodu, kde chovali právě andulky a všelijaká další zvířátka. Paní nám dokázala o dotyčných andulkách něco říct a třeba nám i nějaké nabízela. Měla tam jednoho samečka, který musí být daleko od ostatních, protože mu ostatní andulky ubližovaly. Chtěli jsme se ho ujmout, ale nakonec jsme si vybrali jednu malou andulku. Byla zeleno, žluto, modrá a na hlavičce měla takovou žlutou čepičku. Paní jí chytila a dala nám jí do krabičky. Rovnou jsme jí v tom obchůdku nakoupili i nějaké pamlsky a zrní s pískem a kryty na bidýlka. Byla to holčička takže Lilinka.
Cestou jsme poslouchali její cupitání v krabičce. Po chvíli si začala i štěbetat. Asi tak v půlce cesty jsme zastavili u jednoho lesa, ve kterém taťka Lilince uřízl větvičku do klece. Když jsme dojeli domů, klec už byla připravená, akorát větvička a doplňky které jsme koupili, jsme jí tam museli dodat. Pomalu jsem dala krabičku do klece a opatrně jí otevřela. Lilinka vylítla a začala skákat po kleci, hodně se bála a byla vystrašená z nového prostředí. Po chvíli se uklidnila. Já a mamka jsme se na ní pořád koukaly a pozorovaly každý den třeba pokrok v jedení atd.
Ze začátku vůbec nepila, ale po chvíli se to konečně naučila. Její první let byl strašný. Když vylétla, hodně narážela a nevěděla kde přistát. Nevěděli jsme co s ní, ale ona byla šikovná a když jsme jí dali klec ke garnýži, po delší době si do klece sama zalétla. Naučila se mnoho věcí a toto je pátý měsíc, co jí máme. Ze začátku vůbec nevylétávala, takže jsme jí museli vyhánět, aby si protáhla křídla. Po třech měsících už sama začala vylétávat skoro každý den. Byl to velký pokrok a všichni jsme byli šťastní. Teď se jí pokouším učit jíst z ruky a aby mi šla na prst mimo klec (v kleci už to umí). Doufám, že se mi jí povede pěkně ochočit.