Jak to začalo?
Jako každý, i já jsem se naučila číst v první třídě. Tam jsem to brala jako úžasnou věc a myslela jsem si, že se naučit víc už nemůžu. Avšak mé čtení nebylo úplně kvalitní. Dělala mi problém slova s písmenkem ř a taky velmi dlouhá slova a cizí slova. Doma jsem trénovala, ale moc mě to nebavilo.
Zhruba v polovině druhé třídy jsme dostali za úkol: přečíst nějakou knihu a zapsat ji do čtenářského deníku. Doma jsem si tedy vybrala nějakou pohádkovou knížku. A každý den jsem s námahou četla tak 2 až 5 stran denně. Tak to šlo zhruba do čtvrté třídy. Samozřejmě počet přečtených stran se trochu zvyšoval.
Chození do knihovny
Ve čtvrté třídě se mě naše učitelka na češtinu zeptala, jestli chodím do místní knihovny. Já jsem řekla, že ne. Ona se toho hned ujala a zeptala se spolužáků, jestli by mě tam někdo nedoprovodil. Pomyslela jsem si, že se jí o to nikdo neprosil a že tam stejně chodit nebudu. Čtení je přeci blbost. Ale nakonec jsem stejně v půl třetí vyrazila.
U knihovny na mě čekal ten spolužák, který se „obětoval“. Pak jsme tedy vstoupili dovnitř a tam za dřevěným pultem seděla usměvavá paní knihovnice. Hned jak nás spatřila, tak se mnou začala sepisovat čtenářskou přihlášku a dala mi mou průkazku do knihovny. Prostředí v knihovně bylo celkově strašně příjemné. Postupně jsem se začala rozhlížet po regálech, které pomalu praskaly pod tíhou všech knih, které tam měly své místečko. Chtěla jsem nějakou tenkou knihu, ať to mám co nejdřív za sebou.
Nakonec jsem si však půjčila Harryho Pottera a kámen mudrců. To sice není až tak tenká kniha, ale na Harryho jsem předtím slyšela mnoho chvály. Tak jsem se to rozhodla zkusit. V nejhorším knihu vrátím nazpět, pomyslela jsem si. Tak jsem si tedy knihu půjčila domů a hned druhý den jsem se pustila do čtení.
Asi za týden jsem měla přečtenou asi polovinu knihy a pochopila jsem, že čtení není až tak špatné. Dokonce mě to i bavilo. Postupně jsem do knihovny začala chodit pravidelně. Přečíst ságu o Harrym mi trvalo asi půl roku. Pak jsem přešla na knihy typu: Čtyři a půl kamaráda, Malý poseroutka, Správná pětka a podobně. Později jsem se přesunula i k literatuře určené dívkám.
Jak je to teď?
Teď do knihovny chodím tak jednou až dvakrát do měsíce. Už nepůjčuji knihy jen sobě,ale i mamce a občas i taťkovi. Za měsíc přečtu zhruba dvě knihy. Ale také to záleží na délce, obsahu a taky na času, který mi na čtení zbývá. Mám ráda literaturu pro dívky a scifi. Naopak mě nebaví detektivky a vědecká literatura. A také se mi hodně líbí, když je příběh napsán podle skutečné události.
Když čtu, mám kolem sebe svůj svět a nesnáším, když mě u toho někdo ruší.
Knihy
Jak jsem už psala, víš, že chodím do knihovny a tam si půjčuji knihy. Ale mám i pár vlastních knih. Zatím jich není moc, asi jen dvanáct. Jsou to však knihy, které jsem si sama koupila za své vlastní peníze. Ale určitě nelituji, že jsem si je koupila. Moje nejoblíbenější nakladatelství je CooBoo, které vydává knihy pro teenagery a navíc mají vždy krásné obálky, do kterých se prostě zamilujete.
Moji oblíbení autoři
Určitě mezi ně patří J.K. Rowlingová, která napsala ságu o Harrym Potterovi. Pak je mou oblíbenou spisovatelkou dívčích románů Lenka Lanczová, bohužel už moc nepíše, ale nedivím se tomu. Na svém „kontě“ má přes padesát vydaných titulů. K dalším mým oblíbeným autorům patří: Kerstin Gierová (Drahokamy), Rachel Harrisová (Mé sladké šestnácté století), John Green (Papírová města), Simona Monyová (Ženu ani květinou...), J.R.R Tolkien (Hobit), Zdeněk Jirotka (Saturnin).
Děkuji za přečtení.
.