Když jsem se po maturitě na gymnáziu přestěhovala s rodiči 60 kilometrů od domova do nového města, začala jsem zpívat ve schole v kostele a účastnit se každý týden bohoslužby. Začala jsem postupem času chtít také být pokřtěná, abych byla skutečnou součástí Boží rodiny.

Když se člověk nechává pokřtít až v dospělosti, musí projít minimálně rokem přípravy na křest. Nejprve se účastní oficiálního přijetí do katechumenátu, které se koná dvakrát za rok na Pražském hradě, konkrétně v katedrále sv. Víta pod vedením kardinála D. Duky.

Následuje rok přípravy, kdy se několikrát do měsíce katechumeni, kteří budou v dané farnosti pokřtěni, sejdou s panem farářem nebo jinou způsobilou osobou a společně se tam na křest připravují. Na první neděli postní se konalo oficiální uvedení mezi čekatele křtu a potom o druhé, třetí a čtvrté postní neděli následovala tzv. skrutinia, tedy přímluvy a modlitby za katechumeny.

Moje křtiny proběhly nakonec letos na Bílou sobotu, ale kvůli současné situaci nám byly povoleny pouze v maximálním počtu deseti lidí. Před tím jsme ještě byly pomazány olejem katechumenů a byly nám předány symboly víry (modlitba Otče náš a nicejsko-cařihradské vyznání víry).

Při křtu farář pokřtí katechumeny z křestního pramene svěcenou vodou a nasadí jim kolem ramen bílou křestní roušku a kmotr si zapálí křestní svíčku a předá jí svému kmotřenci. Při křtinách v dospělosti se současně s tím přijímá obvykle rovnou i svátost biřmování, což je slavnost křesťanské dospělosti, kdy mladý křesťan přijímá sedm darů Ducha svatého a stává se plně zodpovědný za svou víru a své jednání. A od té už si plně může užívat radost z Boží blízkosti.