Všechno začalo roku 2006 a my se stěhovali z malého bytu na vesnici. Byla jsem nadšená, mohla jsem si hodiny hrát venku na zahradě a pobíhat mezi čerstvě vysázenými jabloněmi. Po čase mi ale začalo být smutno. Sestra se ještě nenarodila a já se často cítila sama. A tak se rodiče rozhodli, že mi koupí zvířátko. Ale jaké? Na hlodavce mám alergii, na klec pro papouška nemáme místo a se psem je moc starostí.

Tak pátrali a pátrali a jednoho dne jsme stáli na dvoře, po kterém pochodovaly želvy sloní, v jezírku plavaly želvy nádherné a mezi kameny se vyhřívaly želvy skalní.

Zde jsme si koupili naše dva starší kluky, Kubu a Lukáše (ne, neumím vybírat jména ). Jsou to bráchové ze stejné snůžky a narozeniny mají v srpnu. Kuba se původně jmenoval Bělinka (taky hrozné jméno), ale později jsme zjistili, že je kluk, a tak jsme ho přejmenovali. U želv se totiž pohlaví nedá poznat poměrně dlouho.

Roky plynuly a jednou máma objevila inzerát, že jistý chovatel prodává mláďata želv stejného druhu, jako už jsme měli.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou tu byla třetí želva – Bertík (lepší jméno, Bertík je želva nahoře na obrázku). U Bertíka pohlaví dodnes nevíme.

Tady ale nastal problém. Chovatel, který nám ho prodal, nám řekl, že Bertík je moc malý na zazimování, a tak musel celou zimu strávit sám v teráriu.

Mámě se ho zželelo, kontaktovala onoho chovatele a přivezla domů o rok mladší želvu Kulíška (nebo Kuličku, taky nevíme pohlaví).

A tak se stalo, že místo dvou želv máme doma čtyři.

Máte nějaké zvíře? Pokud ano, jaké?
Pokud ne, chcete nějaké? A jaké?