Alíkovina

Moje kniha - Můj život: Punk

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Rozhodla jsem se, že napíši knihu a chtěla bych se s vámi o ní podělit. Do komentáře mi můžete napsat, jestli se vám líbí. Možná, že tady se toho tak moc dít nebude ale v dalších dílech už ano.

KAPITOLA 1

Ach jo zase zvoní ten všivej budík, nejraději bych ho vyhodila z okna. Poslepu ho zamáčknu a vstanu. Já nechci do školy, pomyslím si a slezu schody. Slyším, jak rodiče odjíždějí. Oni musí vstávat brzy. Táta je ředitelem firmy, která vyrábí okna a máma je jeho sekretářka. Vůbec nechápu, jak to spolu můžou celou tu dobu vydržet. Vezmu si snídani kterou mám připravenou na stole.

Po snídani si vyčistím zuby a obleču si školní uniformu. To není fér, že my musíme nosit uniformy a učitelé ne. U naší učitelky na náboženství by se to hodilo, protože chodí oblékaná jak za doby Shakespeara. Je strašná. Venku je zima i když je už polovina dubna. Na ulici potkám někdy i pár opilců i když je už skoro půl osmý, ale v této čtvrti Londýna je to běžné, je tu totiž docela dost hospod a barů. Ve škole si dám věci do skřínky a vejdu do třídy. Tam panuje chaos, jako vždycky. Sednu si do lavice vedle své nejlepší kamarádky Kláry, pozdraví mě a já jí. Připravím si na hodinu a položím si hlavu na lavici a čekám na začátek hodiny.

Jakmile přijde do třídy učitelka na matiku všichni ztichnou. Je strašně přísná, řve svým protivným hlasem, a když si někdo při hodině jenom kreslí, tak pak píše celá třída prověrku a je jí úplně jedno, že jí všichni nadávají. „Jak to, že není napsaný datum“ řekne svým upištěným hlasem. Vezme si křídu a napíše datum 15.dubna 1977. Poté řekne: „Tak a dneska se bude zkoušet, kdo to neumí má smůlu.“ Polknu, sice to docela umím, ale ta baba si vymýšlí i to co jsme se ještě neučili a pak na nás řve, že jsme se neučili a že jsme líný.

KAPITOLA 2

Po škole jdu domů, je po druhé hodině, takže rodiče nejsou ještě doma. Vejdu do svého pokoje, odhodím tašku, konečně se převleču a lehnu si na postel. V pokoji je úplné ticho, skoro nic neslyším, a tak se zvednu vezmu si jednu gramofonovou desku od mého bráchy, kterou jsem dostala teprve včera a nestihla jsem si ji pustit. Kouknu se na obal a čtu – The Clash The Clash The Clash o takovéhle kapele jsem ještě neslyšela, nejspíš jejich první album. No nic, tak si je poslechnem. Pustím je a poslouchám. Jsou dobrý. The Clash se stává mojí oblíbenou kapelou. Přijde mi, že v sobě mají všechno. Dobrou hudbu, dobrý texty a poslání - jakoby chtěli říct, že rasizmus je hnus a že chtějí svobodu. Jejich texty zní líp než ty od Sex Pistols, jejichž nahrávky z koncertů mi pouštěl brácha.

Sex Pistols je punková kapela. Je skvělá i punk je skvělej. Říká přesně to, co si myslím. Buď sám sebou, stop rasizmu, kašli na politiku. Líbí se mi i jejich styl oblékání: roztrhaný trička, kožený bundy se cvočky, roztrhaný džíny a podivné účesy. Ano, zní to divně, ale mně se to prostě líbí. „Co si to tady pouštíš“ zařve táta, když uslyší The Clash. Vůbec sem je neslyšela přijít. „Okamžitě tu hrůzu vypni!“ „Ale tati proč?“ zeptám se nevině. „Protože to nehodlám poslouchat“ zařve táta „ Co ti na The Clash vadí?“ odpovím mu „VYPNI TO!“ zařve táta a práskne dveřmi. Ukážu na něj něco a vypnu hudbu. Rodiče punk nenávidí hlavně táta by ho nejraději zakázal. Nejvíc ho ale asi mrzí co se stalo s mým bráchou: je z něj strašnej punkáč. Nosí punkáčské oblečení a prodává gramofonové desky. Vždycky, když ho uvidí, tak si pak říká: „Co se to z mého syna stalo?“ Nejspíš se bojí, aby se ze mě taky nestal punkáč.

SEX PISTOLS - NO FEELINGS

The Clash - White Riot

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 4. ledna v 19:57.
číča800 v něm napsala:

Super@)->-

Příspěvek z 4. listopadu 2016 ve 12:58.
brebenďa v něm napsal:

The Clash

Taky mám rád The Clash, poslouchá je máma a mě se zalíbili, i když slovům nerozumim. Tvoje knížka se mi líibí a doufam, že budeš pokračovat.4

Příspěvek z 2. listopadu 2016 v 19:09.
Češtinář v něm napsal:

Škoda, že...

Škoda, že ta kniha zatím nepokračuje, mohla by být zajímavá.