Maminka se jmenovala Só, byla to nádherná bohyně lásky a štěstí. Měla vlasy barvy havraních křídel, nádherně kudrnaté a asi jeden metr dlouhé. Mandlově kaštanové obrovské duhovky, řasy měla nařasené jednu přes druhou, obrovské oči pokrývaly žluté řasy, mužům její obočí připadalo jako prales ženám jako tyčinky. Její pleť připomínala samet, nos připomínal nosíček děťátka a rty měla jako jahodu ani velké ani malé, ale červené. Postavu měla pěkně štíhlou a nohy měla jako žirafa. Chodila oblečená ve zlatých šatech a zlatých podpatcích.

Tatínek byl následník řeckého trůnu, ale než by panovat, tak bojoval. Jednoho dne přišli o obrovský palác a tak se museli přestěhovat do malého domečku, do té doby než postaví nový palác, ale to jsme odbočili od příběhu.

Tatínek vypadal jako (ale pššššš!) zloděj, ale od pravdy daleko nejsme. Když byl malý, kradl, co se dalo. Když to zjistili jeho císařští rodiče, povolali si různé bohyně. Říkáte si proč? Jeho rodiče si mysleli, že když si povolají různé bohyně, tak se určitě do jedné zakouká a bude myslet na něco jiného, než je zlodějna a odnaučí se krást.

Tak jak si mysleli, tak se i stalo. Ale zlodějnu vystřídalo válčení. A do koho se zakoukal, do Só.

Tatínek měl postavu jak medvěd nebo urostlý topol. Vlasy měl jako hlínu, oči jako ořechy. Za půl roku se zrodil na stejném místě ještě lepší a větší palác.

A dál to ještě nemám. Tak co co byste mi poradili?