Alíkovina

Moje kočička Čikitka

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Tohle je moje kočka Čikitka. Chci tu napsat, jak si na nás všechny zvykala a jak jsme na ni narazili a hlavně jak se o ni staráme. Můžeme jít na to.

Kočka Ťapka., © MAFRA

Takže... Čikitku jsme dostali od bratrova kamaráda. Ze začátku byla malá, nedokázala vyskočit na židli a pořádně neuměla ani mňoukat. Když jsme se dozvěděli o tom, že asi za hodinu dostaneme malé kotě, tak jsem se s maminkou rozběhla do města koupit písek, záchod, misky, granule, kapsičky a nějaké hračky s pelíškem. Dovezly jsme to všechno domů a Čikitka se poměrně rychle zabydlela. 

Asi po měsíci ji čekala návštěva veterináře kvůli parazitům. Pan doktor kotěti vyčistil ouška a mohli jsme jít spokojeně domů. Když už byla Čikitka větší, tak se naučila i lépe skákat. A bohužel na kliku od dveří. V noci musíme mít otevřené dveře po celém bytě, protože by Čika byla celou noc sama smutná a mňoukala by. 

No a svátky... Když jsou Vánoce, tak kočičce koupím ty nejkvalitnější hračky, pamlsky a zásobu konzerviček. Velikonoce jsou o něco horší. Mamka většinou koupí obilí a Čikitka ho začne hryzat a zvracet z toho po bytě, což mě nebaví utírat. I když obilí schováme na tu nejvyšší skříň v kuchyni, tak se tam stejně naše Čikitka dostane.

I když nám většinu věcí sní, rozkouše a rozdrápe, tak ji nadevše milujeme, dokonce se s ní ráno probudím, protože se dokáže šikovně a tiše dostat na mojí postel. Je celá chlupatá, ale nevadí mi to, protože jí nadevše miluji.

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!